Ferenc Liszt

Ferenc (též Franz) Liszt (22. října 1811 Raiding, dnes Rakousko – 31. července 1886 Bayreuth, Německo) byl maďarský klavírní virtuóz a skladatel patřící mezi hlavní představitele romantismu.

Život

Lisztova matka Anna rozená Marie Anna Lagerová (9. května 1788, Krems, Rakousko – 6. února 1866, Paříž, Francie) vyrůstala v Rakousku. V 9 letech ztratila rodiče a musela se přestěhovat do Vídně, kde pracovala jako služka 11 let. 11. ledna 1811 si vzala Adama Liszta v Unterfrauenhaide. Byl amatérský pianista a cellista a úředník na dvoře hraběte Esterházyho. Změnil si německé příjmení List na maďarskou verzi Liszt. Anna se zbytek svého života se starala o svá vnoučata Cosimu (provdanou později za Richarda Wagnera), Blandine a později také Daniela, když jejich otec Ferenc Liszt cestoval po Evropě.

Malý Ferenc Liszt, kterého základům klavírní hry učil již od šesti let jeho otec, projevil záhy výjimečné hudební nadání. Hudbu skládal od osmi let a první koncerty byl schopen absolvovat již v devíti letech. Díky finanční podpoře uherské šlechty mohl od roku 1821 studoval hudbu ve Vídni, kde jej učil Carl Czerny hře na klavír a Antonio Salieri skladbě. Zde se mimo jiné setkal i s Beethovenem. Roku 1823 odjel do Paříže, kde pokračoval v samostudiu klavírní hry. Skladbu zde studoval soukromě u Antonína Rejchy a Ferdinanda Paëra. Během svého pobytu v Paříži navštívil Paganiniho koncert, což jej motivovalo ve snaze stát se nejlepším klavíristou své doby. Často v té době cvičil o samotě pět hodin denně. Podstatnou část svého života (1834-1848) strávil na koncertních cestách po celé Evropě. Jako první uspořádal celovečerní klavírní koncert - recitál.

Styl jeho hry byl na svou dobu velmi převratný. Zatímco všichni dřívější klavíristé i jeho současníci, jako například Mendelssohn, hráli s rukama při klávesách a bez zbytečných pohybů, on ze svých koncertů udělal show. Začal nedbalou poklonou, zasedl ke klavíru a s rozmachem udeřil do nástroje. Mnoho klavíristů jeho stylem opovrhovalo, žádný ovšem nemohl popřít, že jeho virtuosita je nepopiratelná a jeho technika i muzikální cítění geniální. Jeho hudební talent je považován za jeden z největších v dějinách.

Ve Francii se seznámil s Marií d'Agoult, se kterou měl tři děti - Blandine, Cosimu a Daniela. V této době se také skladatelsky věnoval pouze klavíru. V roce 1848 zanechal Liszt veřejného vystupování a usadil se ve Výmaru, kde se věnoval skladbě a dirigování koncertů a výmarské opery. Rovněž dával lekce hry na klavír a psal články o Berliozovi a Wagnerovi. V tomto období také složil své nejvíce oceňované orchestrální a sborové skladby.

V roce 1861 odešel Liszt na odpočinek do Říma, kde roku 1865 vstoupil do františkánského řádu. V pozdějším věku se začal zajímat též o uherský národní život. Od roku 1869 dělil svůj čas mezi Řím a Výmar a od roku 1876 až do své smrti 31. července 1886 rovněž několik měsíců v roce učil na Maďarské konzervatoři v Budapešti.

Je pohřben na hřbitově v Bayreuthu.

Hudební styl

Liszt po sobě zanechal velmi rozsáhlé dílo, z něhož velká část je dosud živá a hraná na koncertech. V mládí komponoval převážně pro klavír, po roce 1848 se zabýval spíše orchestrální tvorbou a ve stáří komponoval duchovní skladby.

Liszt byl tvůrcem mnoha technických inovací v klavírní hře. Mnohé jeho skladby patří mezi nejnáročnější v klavírním repertoáru. Často používal ve svých dílech tematické obměny podobné variacím nebo pozdějšímu leitmotivu Richarda Wagnera. Je též brán jako tvůrce symfonické básně. Jeho první symfonická báseň se jmenuje Co slyšíme na horách.

Při svých koncertních cestách skládal také virtuózní transkripce na motivy jiných skladatelů. Tyto skladby však mají spíše historickou hodnotu.

V pozdějším věku Liszt více experimentoval. Od stylu jeho předchozí tvorby se velmi odchylovala například Atonální bagatela nebo Nuages Gris (Šedé mraky).

Dílo

V šedesátých letech 20. století Humphrey Searle rozřadil Lisztovo dílo ve své práci The music of Liszt podle typu skladby. Podle této klasifikace byla jednotlivým skladbám přiřazena čísla S. 1 (opera Don Sanche) až S. 768 (transkripce Schubertova Der ewige Jude), a číslům 990 až 999 dalším, blíže nezařaditelným skladbám.

Nejvýznamnější skladby

• 19 Uherských rapsodií
• Koncerty pro klavír – č. 1 Es dur, č. 2 A dur
• Dantovská symfonie, programní symfonie
• Faustovská symfonie, programní symfonie
• Tasso. Nářek a triumf, symfonická báseň
• Les preludes, symfonická báseň
• Orfeus, symfonická báseň
• Prometheus, symfonická báseň
• Mazepa, symfonická báseň
• 12 Transcendentálních etud pro klavír
• Grandes etudes de Paganini
• Sonáta h moll pro klavír
• Don Sanche, 1825, jediná opera

Zdroj: Wikipedia.org