Richard Wagner

profil
Fotku nahrál uživatel.
Fandím 1 fanoušek
Nesnáším
0 antifanoušků
Napiš názor 0 názorů

Povolání: Ostatní, hudební skladatel

Věk: 69 let

Datum narození: 22.05. 1813

Místo narození: Německo, Lipsko

Datum úmrtí: 13.02.1883

Místo úmrtí: Itálie Venice

Žánry: evropská , klasická , romantická , opera , skladatel

Hodnocení Richard Wagner

Přitažlivost
60% (5 hlasů) 13551.místo
Talent
82% (5 hlasů) 10962.místo
Inteligence
64% (5 hlasů) 12765.místo
Vtipnost
55% (4 hlasů) 13087.místo

Fotky Richard Wagner (22)

Videoklipy Richard Wagner (220)

Písně Richard Wagner (2749)

Všechny písně Richard Wagner (2749) »

Diskografie Richard Wagner (130)

Das Rheingold (Released: 15 Aug 2006)
Wagner: Der Ring der Nibelungen (Released: 24 Apr 2008)
Celá diskografie Richard Wagner (130) »

Životopis Richard Wagner Upravit životopis

Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští a operní tetralogie Prsten Nibelungů.

Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval k napsání opery Tannhäuser. V Bayreuthu nechal pro své opery postavit v roce 1873 divadlo s výbornou akustikou a založil zde tradici Bayreuthských hudebních slavnosti, které si svoji světovou proslulost udržují dodnes.

Pro své částečně protižidovské názory bylo jeho dílo již za císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito.

Životopis

Dětství a mládí

Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako deváté dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770-1813) a pekařovy dcery Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po narození malého Richarda, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu vdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner velice vážil. Spekulace, že by Geyer mohl být dokonce biologickým otcem Richarda Wagnera, nebyly nikdy potvrzené ani vyvrácené. Oproti tomu domněnky, že Geyer byl Žid, jsou dnes již vyvráceny. Ještě v roce 1814 se rodina Wagnerů přestěhovala do Drážďan a v únoru 1815 se narodila sestra Cecílie.

V roce 1817 byl Wagner zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září 1821 zemřel. Richard byl dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do Eislebenu. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce 1826 se rodina přestěhovala do Prahy. Richard zůstal v Drážďanech a rodinu v Praze navštěvoval. Od vánoc 1827 byl opět se svou rodinou v Lipsku. Tady navštěvoval pod jménem Wagner školu sv. Mikuláše a školu sv. Tomáše (1828-1830). Toho času byl pod silným vlivem svého strýce Adolfa Wagnera, četl Shakespeara a „romantiky“, nejvíce E. T. A. Hoffmanna. V šestnácti letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelminu Schröder-Devrientovou v Beethovenově opeře Fidelio a od té chvíle mu bylo jasné, že chce být muzikantem. Složil první sonáty a první nedokončený operní pokus Hochzeit (Svatba). Od roku 1831 studoval hudbu na univerzitě v Lipsku, mimo jiné se učil u Christiana Theodora Weinlinga, kterému také věnoval své první dílo – klavírní sonátu B dur. V roce 1832 zkomponoval symfonii C dur a podnikl svou třetí cestu do Čech.

V roce 1833 byl ovlivněn spisovatelem a publicistou Heinrichem Laubem a ideami revolučně orientovaným hnutím "Junges Deutschland". Zároveň začal komponovat operu Die Feen (Víly) a byl jmenován sbormistrem divadla ve Würzburgu. V Laubeho „Zeitung für die eleganten Welt“ (Noviny pro elegantní svět) mu vyšel článek „Die deutsche Oper“ (Německá opera). Poté podnikl s Theodorem Apelem svou čtvrtou cestu do Čech. Stal se hudebním vedoucím pro letní sezónu v Bad Lauchstädtu a divadla v Magdeburku a tam také potkal svou budoucí ženu, herečku Minnu Planerovou (* 5. září 1809 v Oederanu, † 25. ledna 1866 v Drážďanech).

Léta dospělosti

V roce 1835 začal Wagner pracovat na opeře Das Liebesverbot (Zakázaná láska) a zahájil druhou sezonu svého působení v Magdeburku, kde se také 29. března 1836 konala premiéra Zakázané lásky. 24. listopadu 1836 se oženil s Minnou Planerovou. 1. dubna 1837 nastoupil jako hudební ředitel v Královci, krátce nato ale podnik zkrachoval a Wagner se ocitl v dluzích. V červnu 1837 se mu podařilo získat místo dirigenta v Rize a dostal se tak z dosahu německých věřitelů. Tady začal vznikat text a začátek partitury opery Rienzi. 12. října 1837 zemřela jeho sestra Rosalie. V roce 1839 ztratil své místo v Rize, ze strachu z věřitelů překročil tajně rusko-rakouskou hranici a odplul sám se svou ženou na malém člunu za bouřlivého počasí do Londýna, cestou načerpal inspiraci k opeře Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan). Hned poté se vydal do Paříže.

Léta 1840-1841 strávil Wagner za stísněných podmínek v Paříži, dokončil zde Rienziho (1840) a Bludného Holanďana (1841). Seznámil se zde s Heinrichem Heinem a Franzem Lisztem. Toho času se též zabýval ateistickou filosofií Ludwiga Feuerbacha a teorií moderního anarchismu Pierra Josepha Proudhona, poprvé tak přišel na myšlenku zpracovat drama Nibelungů. V roce 1842 opustil Paříž a vrátil se zpět do Drážďan. Červen strávil v Teplicích, na hradě Střekov získal první inspiraci k opeře Tannhäuser. 20. října 1842 se konala v Drážďanech premiéra opery Rienzi.

V roce 1843 by Wagner jmenován kapelníkem Drážďanské opery a 2. února tam měla premiéru jeho opera Bludný Holanďan. Přátelil se s Antonem Pusinellim a Augustem Röckelem, s nímž vedl především politické rozhovory. Zde se též spřátelil s ruským anarchistou Michailem Bakuninem. Od roku 1844 pracoval dále na Tannhäuserovi. V červnu se vydal do Mariánských Lázní a začal pracovat na opeře Die Meistersinger von Nürnberg (Mistři pěvci norimberští). 19. října 1845 se konala v Drážďanech premiéra Tannhäusera. V roce 1846 dirigoval Beethovenovu devátou symfonii a začal pracovat na opeře Lohengrin.

[editovat] Po revoluci 1848

9. ledna 1848 zemřela Wagnerova matka. Navštěvoval Liszta ve Výmaru, podpořil březnovou revoluci a vytvořil koncepci pro Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungů). Odcestoval do Vídně a po návratu se zúčastnil květnového povstání. Byl na něj vydán zatykač, stejně jako na jeho přítele, známého architekta Gottfrieda Sempera. Musel proto uprchnout a po krátkém pobytu v Paříži se usadil v exilu v Curychu. V Bordeaux prožil románek s Jessií Laussotovou. 28. srpna měl ve Weimaru bez jeho přítomnosti premiéru Lohengrin. Dokončil také spis Oper und Drama.

V roce 1852 se seznámil s Ottou a Mathildou Wesendonckovými a dokončil básně k Nibelungům. V květnu pořádal koncerty v Curychu. Navštívil ho Liszt a básník-revolucionář Georg Herwegh. Zkoncipoval předehru k Das Rheingold (Zlato Rýna). 10. října navštívil Liszta v Paříži a poprvé se setkal s jeho dcerou a svou budoucí ženou Cosimou.

V roce 1854 si přečetl hlavní dílo německého filosofa Arthura Schopenhauera Die Welt als Wille und Vorstellung (Svět jako vůle a představa). Ve stejném roce začal pracovat na opeře Tristan a Isolda. V roce 1855 pořádal koncerty v Londýně. V roce 1856 požádal saského krále Jana omilostnění. Mezitím příležitostně pobýval na „Grüner Hügelu“ (Zelený vršek) vedle vily Wesedoncků a zkomponoval Wesendonck Lieder (Písně Wesendoncků). Přerušil kompozice na Niebelunzích a začal pracovat na Tristanovi. V roce 1858 si zkomplikoval situaci románkem s Mathildou Wesendonckovou. Manželka Minna odjela do Drážďan a na čas se od něj odloučila. Wagner odcestoval do Benátek. V roce 1859 se zdržoval v Lucernu, kde dokončil Tristana. Vydal se do Paříže, kam ho následovala i Minna. Pořádal tam koncerty a stejně tak v Bruselu. V roce 1860 vydal král Jan částečnou amnestii a Wagner se mohl po dlouhé době zase podívat do Německa.

V roce 1861 se konalo v Paříži skandální uvedení opery Tannhäuser. Wagner se poté zdržoval střídavě v Karlsruhe, Vídni, Benátkách, Mohuči a Paříži. Začal pracovat na Mistrech pěvcích. Rok na to opustil Paříž. Zdržoval se s Minnou v Bierbrichu, kde mezi nimi došlo k definitivní rozluce. Ve stejném roce vyhlásil král plnou amnestii. Wagner pak prožil románky s Mathildou Maierovou a Friederikou Meyerovou. V červnu se setkal s Hansem von Bülow (který si mezitím vzal Lisztovu dceru Cosimu) a zůstal na čas ve Vídni.

V roce 1863 pořádal koncerty v Petrohradě, Moskvě, Budapešti, Praze a Karlsruhe. 28. listopadu si vyznali s Cosimou lásku. V roce 1864 opustil Vídeň a navštívil německou spisovatelku Elisu Wille v Mariafeldu u Curychu. 4. května 1863 ho pozval do Mnichova jeho veliký obdivovatel, bavorský „pohádkový“ král Ludvík II., a i když byl později pod tlakem okolností nucen Wagnera vyhostit, tak ho až do smrti štědře podporoval. V červnu a červenci bydleli Bülowovi v jeho vile Pellet na Starnberském jezeře, kde pokračoval jeho vztah s Cosimou. 10. dubna 1865 se jim narodila dcera Isolda. 10. června 1865 se konala v Mnichově slavnostní premiéra Tristana za přítomnosti krále Ludvíka II. 17. června začal psát autobiografii Mein Leben (Můj život).

[editovat] Druhé manželství

25. ledna 1866 zemřela jeho žena Minna. Toho času byl Wagner s Cosimou ve Švýcarsku. Oba se pak usadili v Tribschenu, kde Cosima trávila většinu času. 17. února se jim tam narodila druhá dcera Eva. 21. června 1868 se konala v Mnichově premiéra Mistrů pěvců. 8. listopadu se Wagner setkal poprvé s Friedrichem Nietzschem, který se později proslavil jako jeden z největších filosofů a myslitelů v dějinách lidstva a kterého Wagner inspiroval k napsání Die Geburt der Tragödie (Zrození tragedie) a několika dalších děl. Nietzsche byl toho času častým hostem v jeho vile a Wagner s ním počítal jako s osobním učitelem svého syna Siegfrieda Wagnera, který se mu narodil 6. června 1869. 22. září se konala premiéra opery Zlato Rýna v Mnichově.

18. června 1870 bylo manželství Cosimoy a Hanse von Bülowa rozvedeno a 26. června se konala v Mnichově premiéra opery Walküre (Valkýra). 25 srpna byli Richard Wagner a Cosima oddáni v Lucernu. 25. prosince pořádal soukromou premiéru „Siegfried-Idylle“ na schodech své vily. V roce 1871 si vybral Bayreuth jako místo pro své divadlo. Byl pozván Bismarckem do Berlína. V roce 1872 se definitivně přestěhoval do Bayreuthu a 22. května byl položen základní kámen jeho divadla.

Vytvořil v něm neviditelný orchestr, který zůstal skrytý pod podiem, a diváci tak měli možnost vidět jen to, co se děje na jevišti. Veliký důraz byl též kladen na kvalitu zvuku. Mimořádné akustiky bylo dosažena i proto, že celá stavba byla ze dřeva, že nebyly žádné lóže po stranách a všechny sedačky byly bez čalounění. Tenhle nápad dostal už za svého působení v Rize, kde musel někdy dirigovat koncerty i ve stodolách a byl překvapen a nadšen jejich akustikou. 2. srpna 1873 se konalo slavnostní otevření divadla.

Poslední léta

28. dubna se nastěhoval Richard Wagner a Cosima do nového domu, který se stavěl dva roky a který Wagner pojmenoval "Wähnfried". Na čelní stranu domu nechal vyrýt nápis „Hier, wo mein Wähnen frieden fand – Wähnenfried – sei dieses haus Haus von mir bennant, Richard Wagner“ (Zde kde má mysl dojde klidu – klidu mysli – budiž mnou pojmenován tento dům, Richard Wagner).

13. srpna 1876 se konala za přítomnosti císaře Viléma I. a bavorského krále Ludvíka II. první bayreuthský festival, na kterém byl uveden Prsten Nibelungů. V září podnikl Wagner cestu do Itálie a naposledy se (v Sorrentu) setkal s Nietzschem. Nietzsche Wagnerovi vyčítal, že se dal k říšským Němcům, a především mu jako zapřísáhlý nepřítel křesťanství zazlíval operu Parsifal, ve které Wagner oslavoval křesťanské tradice. Wagner, který požadoval po svých přátelích bezmeznou oddanost, mu naopak vyčítal, že se v knize Menschliches, alzu menschliches (Lidské, příliš lidské) odklonil od wagneriánů, a také to, že měl Nietzsche četné židovské přátele, a tak se jejich přátelství rozpadlo. Parsifala Wagner dokončil v roce 1879. Během pobytu v Londýně ho přijala anglická královna Viktorie. Koncem roku 1879 odcestoval opět do Itálie a zdržoval se střídavě v Neapoli, Ravellu, Sieně a v Benátkách.

V roce 1881 byl Prsten Nibelungů uveden v Bayreuthu. V listopadu se Wagner zdržoval na Sicílii. 13. února dokončil v Palermu Parsifala, který byl premiérován na druhém bayreuthském festivalu 26. června 1882.

Od 16. září 1882 se Wagner zdržoval v Benátkách, kde 13. února 1883 v Palazzo Vendarmin zemřel. 16. února byl převezen do Bayreuthu a 18. února byl pochován ve své vile Wähnfried.

Wagner a antisemitismus

Wagnerovo dílo bylo již za císařství a především později za dob nacionálního socialismu jednostranně posuzováno.

Wagnerův antisemitismus se projevil poprvé v díle "Das Judentum in der Musik (Židovství v hudbě)", které vydal nejprve anonymně a později se k němu přihlásil. Wagner si v něm stěžuje na požidovštěné umění a použil tezi, že „Židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním“. Ve své stati Was ist deutsch? (Co je německé?), která vyšla v roce 1865, se snažil zdůvodnit ztroskotání revoluce v roce 1848 tím, „že se praví Němci náhle ocitli v prostředí, které jim bylo úplně cizí“.

Z bayreuthského spolku Richarda a Cosimy Wagnerových přišel do německé společnosti úplně nový druh biologického rasismu, který byl ovlivněn Francouzem Arthurem de Gobineau a poněmčeným Angličanem a zastáncem eugeniky Houstonem Stewartem Chamberlainem. Oba hlásali nadřazenost árijské rasy nad židovskou. Chamberlain se roku 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou.

Na druhou stranu měl Wagner paradoxně mezi Židy několik přátel a spolupracovníků, mj. Karla Tausiga, Josepha Rubinsteina, Angelo Neumanna, Hermanna Leviho a slavnou zpěvačku Lilli Lehmannovou.

V Izraeli bylo Wagnerovo dílo vždy přijímáno s rozpaky, nejednou skončilo představení jeho děl fiaskem a několikrát bylo i z důvodu protestů „Spolku přeživších holocaust“ zrušeno.

Dílo

Opery

  • Die Hochzeit (Svatba), 1832 - nedokončeno.
  • Die Feen (Víly), 1834 – premiéra 29. 6. 1888 na královském dvoře a státním divadle v Mnichově.
  • Das Liebesverbot oder Novize von Palermo (Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma), 1834–1836 – premiéra 29. 3. 1836 v státním divadle v Magdeburgu.
  • Rienzi, der Letzte der Tribunen (Rienzi, poslední z tribunů), 1837–1840 – premiéra 20. 10. 1842 v královském saském divadle v Drážďanech.
  • Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan), 1840–1841 – premiéra 2. 2. 1843 v královském saském divadle v Drážďanech.
  • Tannhäuser und der Sängerkrieg auf Wartburg (Tannhäuser aneb Zápas pěvců na Wartburgu), 1842–1845 – premiéra 19. října 1845 v královském saském divadle v Drážďanech.
  • Lohengrin, 1845–1848 – premiéra 28. 8. 1850 ve velkovévodském dvorním divadle ve Výmaru.
  • Tristan und Isolde (Tristan a Isolda), 1856–1859 – premiéra 10. 6. 1865 v královském státním divadle v Mnichově.
  • Die Meistersinger von Nürnberg (Mistři pěvci norimberští), 1845–1867 – premiéra 21. 6. 1868 v královském státním divadle v Mnichově.
  • Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungů) – má čtyři části:
    • Das Rheingold (Zlato Rýna nebo též Rýnské zlato), 1851-1854 premiéra 22.9. 1869 v královském státním divadle v Mnichově.
    • Die Walküre (Valkýra), 1851–1856 – premiéra 26. 6. 1870 v královském státním divadle v Mnichově.
    • Siegfried, 1851–1871 – premiéra 16. 8. 1876 v Bayreuthu.
    • Götterdämmerung (Soumrak bohů), 1848–1874 – premiéra 17. 8. 1876 v Bayreuthu.
  • Parsifal, 1865–1882 – premiéra 26. 6. 1882 v Bayreuthu.

Zdroj: Wikipedia.org

Články o Richard Wagner (0)

Všechny články o Richard Wagner (0) »
TOPlist