Richard Strauss

Richard Strauss [štraus] (11. června 1864, Mnichov, Německo – 8. září 1949, Garmisch-Partenkirchen, Německo) byl německý hudební skladatel pozdější éry romantismu, který se proslul zvláště svými symfonickými básněmi a operami; byl také známým dirigentem.

Život

Narodil se 11. června roku 1864 v bavorském Mnichově jako syn Franze Strausse, který byl hlavním trubačem na lesní roh v mnichovském dvorním orchestru. Základní hudební vzdělání přijímal od svého otce a své první dílo napsal ve svých šesti letech; od této doby až do své smrti skládal skoro nepřetržitě.

Ve svém dětství měl štěstí, že mohl navštěvovat zkoušky orchestru v Mnichově a později také přijal soukromé hodiny teorie hudby od tamějšího asistenta dirigenta. První opery, které slyšel byly Wagnerovy opery Lohengrin, Tannhäuser a Siegfried. V roce 1882 se zapsal na mnichovskou univerzitu, kde studoval filozofii a historii umění, nikoliv hudbu. Zde však vydržel jen rok a poté byl svým otcem poslán do Berlína. Zde se setkal s mnoha vlivnými umělci, spisovateli a hudebníky, mezi něž patřil známý dirigent a klavírista Max von Büllow. Ten mu nabídl, aby se stal jeho pomocným dirigentem v Meiningenu. Tuto nabídku přijal a během měsíce se z něj stal hlavní dirigent, který pracoval s Brahmsem, byl wagnerovsky ovlivněn Ritterem a poprvé uslyšel provedení svého vlastního koncertu pro lesní roh. Místo si udržel až do roku 1885.

10. září roku 1894 se oženil se sopranistkou Paulinnou Mariovou de Ahna. Byla to panovačná, mrzutá, bouřlivá a otevřená žena, a jejich manželství bylo celkem šťastné. Paulinne pro něj představovala také velký zdroj inspirace, napsal o ní a pro ni celou řadu krásných písní.

V roce 1900 se setkal s libretistou Hugo von Hofmannstahlem, s nímž vytvořil jeden z nejplodnějších a nejpodivuhodnějších partnerských vztahů mezi skladatelem a spisovatelem v celé operní historii. Když odmyslíme pochybnosti a nejistoty, jež postihují čas od času každého tvůrčího umělce, vedl až do svých sedmdesáti let slušný život na dobré úrovni. Po nastoupení nacistů k moci v roce 1933 ho bez předchozí dohody jmenovali prezidentem státní organizace na podporu německé hudby. Později se však dostal do potíží za svou spolupráci s Hofmannstahlovým nástupcem, Stefanem Zweigem, jenž byl žid. Stárnoucí skladatel se pokoušel od režimu distancovat, ale stejně jako nemálo jeho krajanů trpěl po nacistické porážce silnou deprivací. Následně, v letech 1945 až 1949 byl i se ženou nucen hledat útočiště ve Švýcarsku, a to bez finančních prostředků, které mu byly „zmrazeny“.

I po této nemilé epizodě měl ke konci svého života štěstí a nakonec obdržel svolení vrátit se do svého milovaného domova v Garmishi a užít si plodů léta komponování.

V roce 1948 napsal svoji poslední skladbu, Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) pro soprán a orchestr, údajně pro norskou sopranistku Kirsten Flagstadovou. Je to dílo známé, ale přesto nepříliš výrazné. V roce 1947 o sám sobě prohlásil: „Já nemohu být prvotřídní skladatel, ale já jsem prvotřídní druhořadý skladatel!”

Zemřel 8. září 1949 v Garmisch-Partenkirchen, v Německu ve věku 85 let a ve společnosti svých nejbližších.

Dílo

Jeho hudba je velice jedinečná a nezaměnitelná - dovede být jak hrubá, tak o několik taktů dále v prudce stoupajícím úseku se dotýkat citových vrcholů. Co tolik odlišuje jeho umění, je mistrovské zvládnutí orchestru, jež se mu podařilo jako dirigentovi i jako skladateli. Vyrostl v orchestrálním prostředí, zatímco jiní skladatelé se museli uspokojit se zvládnutím jediného nástroje. Mezi jeho skvostná díla v jeho brilantních programních pasážích patří Enšpíglova šibalství, Don Quijote, Alpská symfonie a symfonie Sinfonia domestica.

Nejvíce se však proslul symfonickými písněmi a operami a právě ty jsou jakousi podstatou jeho tvorby. Spolupráce s libretistou, nadaným a náročným Hugem von Hofmannstahlem, jež trvala až téměř do jeho smrti v roce 1929, je jednou z nejplodnějších v celé historii opery a dala vzniknout takovým mistrovským dílům, mezi něž patří Salome, Elektra, Růžový kavalír, Ariadna na Naxu a Arabella. Je nepochybné, že Strauss znamenal hodně nejenom pro německou, ale také světovou hudbu.

Seznam nejvýznamnějších děl

[editovat] Symfonické básně

• Macbeth (1888/1890)
• Don Juan (1889)
• Tod und Verklärung (1891)
• Till Eulenspiegels lustige Streiche (1895)
• Also sprach Zarathustra (Tak pravil Zaratustra) (1896)
• Don Quixote (Don Kihot) (1898)
• Ein Heldenleben (Život hrdinův) (1898)
• Symphonie domestica (1904)
• Eine Alpensinfonie (Alpská symfonie) (1915)

[editovat] Ostatní symfonické skladby

• Symfonie d-moll (1880)
• Symfonie f-moll op. 12 (1883)
• Aus Italien (1886)
• Burleska pro klavír a orchestr d-moll (1890),
• 2 klavírní koncerty
• 2 koncerty pro lesní roh a orchestr
• Koncert pro hoboj a malý orchestr v D-duru (1945)
• Dvorní concertino pro klarinet, fagot a orchestr

[editovat] Opery

• Guntram (1894)
• Feuersnot (1901)
• Salome (1905)
• Elektra (1909)
• Der Rosenkavalier (1911)
• Ariadne auf Naxos (1912/1916)
• Die Frau ohne Schatten (1919)
• Intermezzo (1924)
• Die ägyptische Helena (1933)
• Arabella (1933)
• Die schweigsame Frau (1935)
• Friedenstag (1938)
• Daphne (1938)
• Die Liebe der Danae (1940; revize 1952)
• Capriccio (1942)

[editovat] Baletní hudba

• Josephslegende (1914)
• Schlagobers (1924)

Zdroj: Wikipedia.org