kněžna Libuše

Libuše je mýtická česká kněžna a manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců. Její příběh byl poprvé popsán v Kosmově kronice z počátku dvanáctého století, a v různých variantách i v dalších literárních dílech.

Kněžna Libuše a Přemysl Oráč

Libuše prý byla nejmladší dcerou (taktéž mýtického) vojvody Kroka, jejími dvěma staršími sestrami byly Kazi a Teta. Kazi měla léčitelské schopnosti, Teta mluvila s duchy a Libuše předpovídala budoucnost. Na přání svého otce se nejmladší dcera stala jeho následovnicí, kněžnou a soudkyní. Ačkoliv se projevovala jako spravedlivá a moudrá žena, muži pohrdali její jemností. Za manžela si vybrala Přemysla Oráče ze Stadic.

Z jejich svazku vzešel syn Nezamysl, podle pozdějších autorů i Radobýl a Lidomíra.

Věštby

Libuše prý předvídala založení Prahy ze svého hradu Libušína (dle pozdějších legend Vyšehradu). Jednoho dne, když stála Libuše s Přemyslem na svém dvoře a dívala se po kraji, zatmělo se jí před očima a zjevil se jí obraz z budoucnosti:

Přemysl nařídil poslům, aby našli místo, které Libuše popsala. Poslové zde potkali muže, který tesal práh. Přemysl dal na tomto místě postavit hrad, budoucí sídlo královského rodu Přemyslovců. Místa, která Libuše popisovala, byla Šárecká rokle, Petřín a řeka Vltava. Po smrti Libuše byly ženy nespokojené se svým postavením, což byl začátek Dívčí války.

Vývoj pověsti

Nejstarší zachycení pověsti o Libuši a Přemyslovi nalezneme v Kristiánově legendě, ve velmi zjednodušené verzi, Přemysl je jmenován, ale pozdější Libuše je uvedena jen jako panna hadačka.

Libuše v umění

O moderní zpracování vyprávění o Libuši se pokusil v 19. století Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, ale mýtická kněžna inspirovala více umělců. Libuše je hlavní postavou v tragédii Franze Grillparzera a v opeře Bedřicha Smetany. Pověstí o Libuši je inspirována také novela Miloše Urbana Pole a palisáda.

V roce 2009 měl premiéru americko-český film Kněžna Libuše (The Pagan Queen). Hlavními charakteristikami tohoto filmu jsou podle Stanislava Dvořáka "chatrný příběh, neuvěřitelně příšerní herci a ubohá kamera".

Zdroj: Wikipedia.org