John Cale

profil
Fotku nahrál uživatel.
Fandím 0 fanoušků
Nesnáším
0 antifanoušků
Napiš názor 0 názorů

Povolání: Zpěvák, Ostatní, piánista, skladatel

Věk: 84 let

Datum narození: 9.03. 1940

Člen skupiny: Velvet Underground, The

Žánry: rock , experimentální , proto-punk , autoři vlastních písní , umělecký rock

Hodnocení John Cale

Přitažlivost
72% (4 hlasů) 11338.místo
Talent
100% (2 hlasů) 600.místo
Inteligence
100% (2 hlasů) 444.místo
Vtipnost
95% (2 hlasů) 3653.místo

Fotky John Cale (62)

Videoklipy John Cale (158)

Písně John Cale (278)

Všechny písně John Cale (278) »

Diskografie John Cale (34)

The Island Years ( 23 Aug 1996)
Process ( 11 Jul 2005)
Celá diskografie John Cale (34) »

Životopis John Cale Upravit životopis

John Davies Cale, OBE (* 9. března 1942, Garnant, Carmarthenshire, Wales) je welšský hudebník, multiinstrumentalista, skladatel a producent, známý především jako zakládající člen americké experimentální rockové skupiny The Velvet Underground.

Ačkoliv je Cale známý hlavně jako rockový hudebník, občas z tohoto žánru přešel k drone či vážné hudbě. Od roku 1968, kdy odešel z The Velvet Underground se věnoval sólové kariéře a tvorbě hudby k filmům. Patrně jeho nejznámější sólové album je Paris 1919, nahrál také skladbu „Hallelujah“, která vyšla až v roce 1991 na tribute albu I'm Your Fan, kde vzdalo hold několik hudebníků Leonardu Cohenovi. Po albu Paris 1919, vydaného u vydavatelství Reprise Records, následovali tři významná alba Island Records, Fear (1974), Slow Dazzle (1975) a Helen of Troy (1975).

Cale spolupracoval s nebo produkoval alba interpretů jako jsou Lou Reed, Nico, La Monte Young, John Cage, Terry Riley, Cranes, Nick Drake, Kevin Ayers, Brian Eno, Patti Smith, The Stooges, The Modern Lovers, Art Bergmann, Manic Street Preachers, Marc Almond, Squeeze, Happy Mondays, LCD Soundsystem a Siouxsie and the Banshees.

Životopis

Dětství a počátky kariéry

John Cale se narodil 9. března 1942 v Garnantu ve Walesu. Jeho matka byla učitelka Margaret Davies a otec horník Will Cale. Jeho otec mluvil anglicky, matka zase velšsky, tímto jazykem mluvil v dětství i John. Protože John neuměl mluvit anglicky, měl přirozeně horší vztah s otcem než s matkou. Anglicky se John začal učit až v sedmi letech na základní škole. Cale byl v dětství zněužíván, k incidentům docházelo v kostele, kde ho sexuálně zneužíval kněz.

Když objevil svůj talent pro violu, studoval hudbu na londýnské Goldsmiths. 6. července 1963 již organizoval koncert A Little Festival of New Music hnutí Fluxus. Podílel se též na krátkém filmu Police Car. Řídil koncert Concert for Piano and Orchestra Johna Cage s Michaelem Garrettem na klavír. Později odcestoval do Spojených států, kde, díky vlivu a pomoci Aarona Copland, pokračoval v aktivním hraní.

Po příjezdu do New Yorku se setkal s řadou významných skladatelů. 9. září 1963 se Cale, John Cage a několik dalších zúčastnili představení Vexations Erika Satie, jednalo se o první kompletní představení tohoto díla. Po představení se Cale objevil v televizním pořadu I've Got a Secret, kde jeho tajemství bylo, že druhý host byl jediný divák, který vydržel přes celý osmnáctihodinový koncert.

Cale také hrál s La Monte Youngem a Tony Conradem v souboru Theatre of Eternal Music, známým také jako Dream Syndicate (neplést se skupinou The Dream Syndicate, aktivní v 80. letech). Hudba stylu drone, kterou tento soubor hrál, měla velký vliv na hudbu Caleovo pozdější skupiny The Velvet Underground. Na nahrávkách souboru Dream Syndicate spolupracoval například i Sterling Morrison, který se později stal také členem Velvet Underground. Tyto nahrávky vyšly až v roce 2001.

The Velvet Underground

Hlavní článek: The Velvet Underground

Na začátku roku 1965 spolu s Lou Reedem založil skupinu The Velvet Underground, krátce poté do skupiny přišli Reedovův přítel ze školy Sterling Morrison a Caleův spolubydlící Angus MacLise, toto byla první sestava skupiny. Cale opustil skupinu v září 1968 po neshodách s Lou Reedemm.

První komerčně dostupná nahrávka Velvet Underground byla instrumentální skladba „Loop“, kterou vydal časopis Aspen ve třetím vydání roku 1966. Skladbu napsal John Cale a jednalo se o experiment s použitím zpětné vazby. Později se objevil na dvou prvních oficiálně vydaných albech skupiny, The Velvet Underground and Nico (nahráno 1966, vydáno 1967) a White Light/White Heat (nahráno 1967, vydáno 1968). Na těchto albech hrál na violu, baskytaru, klávesy a zpíval. Na albu White Light/White Heat hraje na varhany ve skladbě „Sister Ray“, zpívá v „Lady Godiva's Operation“, namluvil mluvenou část skladby „The Gift

V roce 1967 se podílel na debutovém albu Chelsea Girl zpěvačky Nico, které obsahuje skladby, napsané členy Velvet Underground, Calem, Reedem a Morrisonem, kteří se zde podíleli i jako hudebníci. Cale napsal texty ke skladbám „Winter Song“ a „Little Sister“.

Teměř dva roky po opuštění skupiny ho manažer skupiny Steve Sesnick pozval na nahrávání čtvrtého alba Loaded. Hrál na varhany při zkoušení skladby „Ocean“. Na albu Loaded tato verze nevyšla. Skladba vyšla až v roce 1997 na albu Loaded: Fully Loaded Edition. Skladby nahrané na přelomu let 1967 a 1968 vyšly později na albech VU (1985) a Another View (1986).

Sólová kariéra

[editovat] První polovina 70. let

Po odchodu z Velvet Underground Cale pracoval jako producent a aranžér na řadeě alb, patří mezi ně například The Marble Index (1969), Desertshore (1970) a The End... (1974) od Nico. Na těchto albech doprovázel na různé hudební nástroje Nico, která hrála na harmonium a zpívala. Produkoval také debutové album skupiny The Stooges The Stooges (1969). Podílel se také na druhém albu Nicka Drakea Bryter Layter, hrál zde na violu a cembalo ve dvou skladbách.

V roce 1970, mimo svoji producentskou kariéru, začal nahrávat své první album Vintage Violence, které je označováno jako folk pop. Krátce po vydání prvního alba vydal Church of Anthrax, na kterém spolupracoval s minimalistickým skladatelem Terry Rileyem. Další sólové album vydal v roce 1972 pod názvem The Academy in Peril.

V roce 1972 podepsal smlouvu s Reprise Records jako hudebník a domovský producent. První album, vydané u Reprise Records, bylo The Academy in Peril. Jeho třetí sólové album Paris 1919 vyšlo v roce 1973. Na tomto albu jsou tajemné a celkově složitější texty. Podle odborné kritiky je to jednoé z nejlepších Caleovo sólových alb. Produkoval alba Jennifer zpěvačky Jennifer Warnes a také eponymní alba skupin Chunky, Novi & Ernie a The Modern Lovers (The Modern Lovers) (album nakonec vyšlo u Beserkley Records).

V roce 1974 podepsal smlouvu s Island Records a produkoval alba skupin Squeeze, Patti Smith Group, Sham 69 a dalších.

[editovat] Druhá polovina 70. let

Cale se vrátil zpět do Londýna a nahrál sérii tří alb, pohybujících se v novém směru. Hudba je tmavá a v textech je cítit potlačená agrese. Na trilogii alb Fear, Slow Dazzle a Helen of Troy spolupracoval s dalšími umělci Island Records, Philem Manzanerou a Brianem Eno ze skupiny Roxy Music a Chrisem Speddingem, který vystupoval i při jeho koncertech. Nejlepší příklad skladby, která v té době vznikla, je například skladba „Heartbreak Hotel“ Elvise Presleyho, skladba vyšla na albu Slow Dazzle a také na koncertním albu June 1, 1974, na kterém, mimo Calea, hráli i Kevin Ayers, Nico a Brian Eno.

V roce 1977 vydal EP Animal Justice, které obsahuje i pozoruhodný epos „Hedda Gabler“. V této době byla zvuk jeho hudby velmi silný, při koncertech nosil masku hokejového brankáře, což je vidět i na obalu kompilačního alba Guts z roku 1977. Při jednom koncertu v Croydonu přesekl hlavu mrtvému kuřeti sekáčkem na maso. Bubeník, který s ním v té době hrál, byl vegetarián, na protest odešel z pódia a opustil skupinu. Na EP Animal Justice je také skladba „Chicken Shit“, což mělo s touto akcí souvislost. Cale později přiznal, že jeho nevyzpytatelné chování v této době byly spojeno s těžkým užíváním kokainu.

V prosinci 1979, po spolupráci s punk rockovými hudebníky, vyšlo koncertní album Sabotage/Live. Toto album bylo nahráno v klubu CBGB v červnu 1979 a obsahuje agreivní vokální a instrumentální skladby. Na albu jsou výhradně nové, dříve nevydané, skladby, zaobírající se globální politikou a paranoiou. Další koncertní album bylo nahráno v CBGB v předchozím roce a vyšlo v roce 1991 pod názvem Even Cowgirls Get the Blues. Sestavu tvořili Ivan Král na baskytaru, Jay Dee Daugherty na bicí (oba ze skupiny Patti Smith Group), Judy Nylon zpěv a další.

[editovat] 80. léta

V roce 1980 podepsal smlouvu s A&M Records a vydal album Honi Soit. Toto album produkoval Mike Thorne. Původně měl být obal alba černobílý, navrhl ho Andy Warhol, s tímto návrhem Cale nesouhlasil a Warhol ho předělal na barevný. Album mělo komerční neúspěch, což znamenalo Caleův odchod od A&M Records.

Po neúspěchu s předchozím albem Cale podepsal smlouvu s Ze Records, vydavatelstvím, které založili Michel Esteban a Michael Zilkha, Caleovi spolupracovníci ze SPY Records. V roce 1982 vyšlo album Music for a New Society. V roce 1984 vyšlo u Ze Records album Caribbean Sunset. Album dosud nevyšlo na CD. Ve stejném roce vydal koncertní album Comes Alive. Jeho dcera Eden Cale se narodila v roce 1985.

Cale se stále snažil o komerční úspěch, v roce 1985 vydal album Artificial Intelligence, jediné, které vyšlo u Beggars Banquet Records. Album napsal ve spolupráci s Larry „Ratso“ Slomanem a je má charakteristický zvuk syntezátorů a bicích automatů. I přes úspěch singlu „Satellite Walk“, album nebylo o moc úspěšnější než to předchozí. Skladba „Dying on the Vine“ je označována za nejlepší v jeho kariéře.

Kvůli narození dcery se Cale na čas odmlčel z nahrávání alb. V roce 1989 se vrátil s albem Words for the Dying, kde zhudebnil poezii Dylana Thomase. Album produkoval Brian Eno.

[editovat] 90. léta

V roce 1990 vydal spolu s Lou Reedem album Songs for Drella, album bylo věnováno Andy Warholovi, manažerovi skupiny The Velvet Underground, který v roce 1987 zemřel. V roce 1990 také vydal spolu s Brianem Eno album Wrong Way Up, následující rok přispěl skladbou „Hallelujah“ na tribute album I'm Your Fan, kde různí interpreti předělali skladby Leonarda Cohena. V roce 1992 Cale zpíval ve skladbách „Hunger“ a „First Evening“ na albu Sahara Blue od francouzského skladatele Hectora Zazou. Všechny texty na albu byli založeny na poezii Arthura Rimbauda. V roce 1994 měl spolu se Suzanne Vega duet v Zazouovo skladbě „The Long Voyage“ z alba Chansons des mers froides. Text byl založen na básni „Les Silhouettes“ Oscara Wilde a hudbu složil Zazou spolu s Johnem Calem.

V roce 1998 vychází instrumentální album Nico, věnované zpěvačce Nico. Ve stejném roce je spolupořadatelem festivalu v sále Paradiso v Amsterdamu. Koncert přenášela holandská národní televize, Cale zde zahrál i skladbu „Murdering Mouth“, duet se zpěvačkou Siouxsie Sioux.

V 90. letech Cale napsal velké množství filmové hudby. V roce 1999 vyšla též jeho autobiografie What's Welsh for Zen?.

[editovat] Po roce 2000

V roce 2001 jeho verze skladby „Hallelujah“ zazněla v animovaném filmu Shrek, skladbu zpopularozoval pro mladší diváky právě Cale.

V roce 2003 podepsal smlouvu s EMI a vydal EP Five Tracks, krátce poté následovalo vydání studiového alba HoboSapiens, album bylo ovlivněno alektronickou hudbou a alternativním rockem. Velmi kladně přijaté album spolu s Calem produkoval Nick Franglen ze skupiny Lemon Jelly. V roce 2005 vydal také u EMI album BlackAcetate.

V roce 2005 Cale produkoval osmé album Alejandra Escoveda The Boxing Mirror, které vyšloo v květnu 2006. V červnu 2006 Cale vydal singl „Jumbo in the Modern World“, který vyšel pouze v digitální podobě a nevyšel ani na žádném albu. K písni bylo vytvořeno i video.

V březnu 2007 vydal u EMI koncertní album Circus Live. Jedná se o dvojalbum, které nahrál Cale v letech 2004 a 2006. Některé skladby byly nahrány v amsterdamském sále Paradiso v roce 2004.

V květnu 2007 se podílel na předělávce skladby „All My Friends“ skupiny LCD Soundsystem, která vyšla na B-straně speciální verze singlu. V tomtéž roce hrál na albu Replica Sun Machine skupiny The Shortwave Set, album produkoval Danger Mouse.

Dne 11. října 2008 se podílel na koncertě v Royal Festival Hall v Londýně s názvem „Life Along the Borderline“, konaném k výročí nedožitých sedmdesátých narozenin zpěvačky Nico. Na tomto koncertě vystoupili James Dean Bradfield, Mark Lanegan, Mark Linkous z Sparklehorse, The Fiery Furnaces, Guillemots, Nick Franglen of Lemon Jelly, Peter Murphy, Liz Green a Lisa Gerrard z Dead Can Dance. Akce se opakovala 10. května 2009 v Teatro Communale v italském městě Ferrara, zde zahráli Mercury Rev, Mark Lanegan, Lisa Gerrard, Peter Murphy, Soap&Skin a Mark Linkous. V roce 2009 Cale zastupoval Wales na Biennale di Venezia ve spolupráci s dalšími umělci, spojenými velštinou.

[editovat] Po roce 2010

V lednu 2010 byl Cale pozván na festival Eminent Art in Residence (EAR) v MONA FOMA. Kurátorem festivalu byl Brian Ritchie a konal se v Hobartu v Tasmánii. Na fesitvalu byla uvedena jeho práce z Biennale di Venezia z předešlého roku. Při tomto festivalu Cale vystoupil několikrát po celém městě.

V této době Cale několikrát představil album Paris 1919 v celém svém rozsahu v koncertní podobě. 21. listopadu 2009 v Coal Exchange Cardiff, 5. března 2010 v Royal Festival Hall v Londýně a 14. května 2010 v Theatre Royal v Norsku. Tyto vystoupení se opakovali 5. září 2010 v Paříži, 11. září 2010 v Brescia v Itálii, 30. září 2010 na kalifornské universitě v Los Angeles, 16. října 2010 v Melbourne, 28. května 2011 v Barceloně, 6. října 2011 v Essenu a 21. listopadu 2011 v Malmö ve Švédsku.

Cale je nositelem řádu britského impéria (OBE), který mu byl přidělen v roce 2010.

V únoru 2011 podepsal smlouvu s dceřinou společností Domino Records Double Six Records a v září téhož roku vydal EP Extra Playful.

V květnu 2011 Cale a jeho skupina zahráli na 45. ročníku Brightonského festivalu a zahráli zde skladby na téma Émigré/Lost & Found. Cale zde zahrál na pozvání bojovnice za lidská práva a noseitelky Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij, která byla hlavním hostujícím umělcem festivalu.

Na jaro 2012 plánuje nové studiové album.

Soukromý život

V roce 1968 se Cale oženil s módní návrhářkou Betsey Johnson. O necelý rok později se rozvedli.

V roce 1971 se oženil s Cynthiou Wells, známou jako Miss Cindy z The GTOs. Rozvedli se v roce 1975.

Dne 6. října 1981 se je Caleovo třetí manželkou stala Risé Irushalmi. Měli spolu jedno dítě, dceru Eden Myfanwy Cale, která se narodila 14. července 1985.Rozvedli se v roce 1997.

V současné době Cale žije v Los Angeles.

Zneužívání návykových látek

John Cale v dětství trpěl těžkými bronchiálním problémy, lékaři mu proto předepisovali různé opiáty. Později začal opiáty zneužívat pro jiné účely. Po příchodu do New Yorku měl k drogám větší přístup než v Británii, stali se součástí jeho běžného života.

V 60. a 70. letech byl těžce zívislý na kokainu. Cale tvrdí, že zneužíval všechny volně dostupné druhy léků. Závislost na drogách měla negativní dopad na jeho hudbu, kterou tvořil v osmdesátých letech. S drogami se rozhodl přestat po několika koncertech a po narození dcery Eden Cale. V rozhovoru pro BBC v roce 2009, řekl, že jediná závislost v současné době je závislost na kávě.

Zdroj: Wikipedia.org

Články o John Cale (0)

Všechny články o John Cale (0) »
TOPlist