Jan van Eyck

Jan van Eyck (* kolem 1390 v Maaseycku – 9. července 1441 v Bruggách byl nizozemský malíř. Spolu s bratrem Hubertem významně zdokonalil techniku olejomalby. Jeho obrazy ovlivnily jeho nizozemské i italské současníky. K nejvýraznějším rysům jeho maleb patří přesné popisné vystižení detailů, nesmírně jemná a minuciózní malba a kresba, důsledné využívání perspektivy při kompozici prostoru, přesné vystižení světelných poměrů průzračného, rozptýleného světla s výrazným uplatněním stínování.

Životopis

V písemných pramenech je Eyck poprvé doložen v roce 1422, kdy působil ve služnách nizozemského hraběte Jana Bavorského, který sídlil v Haagu. Přesné datum ani místo jeho narození neznáme. Rok 1390 je orientační, město Maaseyck pravděpodobné. Po smrti Jana Bavorského v roce 1425 odešel Eyck do Brugg, kde vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa III. Dobrého. Eyck se nestal pouze jeho dvorním malířem, ale také diplomatem a vyslancem. Z vévodova pověření navštívil pravděpodobně Itálii, Portugalsko, Španělsko, Francii a Svatou zemi. Není vyloučené, že roku 1436 pobýval v Praze. Většina Eyckových cest byla považována za důvěrné a proto se jejich cíle v účtech dvora neuvádějí. Doložená je jeho cesta do Lisabonu na podzim roku 1428. Byl členem poselstva, které dojednalo sňatek Filipa III. a Izabely Portugalské. Eyck v Lisabonu pro svého vévodu namaloval dva princezniny portréty. Zatímco poselstvo čekalo na Filipovu odpověď, navštívilo Santiago de Compostela, kde se setkalo s králem Janem II. Kastilským. V roce 1432 přesídlil Eyck natrvalo z Lille do Brugg, kde se asi o rok později oženil s Margaretou, o hodně mladší dívkou pravděpodobně šlechtického původu. Z manželství se narodily dvě děti: Synovi Filipovi byl za kmotra Filip III., mladší dcera Lyevine vstoupila roku 1450 do kláštera. V roce 1435 odjel z vévodova pověření do Arrasu, kde měl portrétovat účastníky mírového kongresu. Z této cesty se dochoval portrét Niccola Albergatiho. V témže roce změnil vévoda Eyckův roční plat na doživotní rentu. Když Eyck v roce 1441 zemřel, nechal vévoda vyplatit vdově dar ve výši manželova ročního platu. Rok po Eyckově smrti získal jeho bratr Lambert povolení k exhumaci Janova těla ze hřbitova při sv. Donátu a jeho pohřbení uvnitř kostela. Eyckova dílna pokračovala pod vedením manželky a bratra Lamberta v činnosti ještě deset let. Obrazy z její produkce ale Eyckovy úrovně nedosáhly. Roku 1444 zakoupil v Bruggách obchodník Gregori pro krále Alfonse V. Aragonského Eyckův obraz sv. Jiří - důkaz respektu, který malíř požíval. V roce 1450 byl Eyckův dům v Bruggách prodán a členové jeho dílny se rozešli. Roku 1550 nazval Giorgio Vasari Eycka vynálezcem olejomalby.

Jan Eyck se okrajově věnoval i malování miniatur. Mezi historiky umění existuje shoda, že je autorem několika miniatur v Turínských hodinkách, en:Turin-Milan Hours, slavném rukopisu z 1. poloviny 15. století. Narození Jana Křtitele je jednou z nich. Rozhodnuta stále není otázka, zda se miniaturní malbě Eyck věnoval na počátku, nebo v konečné fázi své tvorby.

Dílo

• Gentský oltář - 1432 - katedrála Sv. Bavona, Gent. Nejrozsáhlejší Eyckovo dílo. Pracoval na něm se svým bratrem Hubertem. Dodnes není jasné, který z obou bratrů přispěl ke vzniku díla více. Má se za to, že Hubert dílo započal a Jan jej dokončil. Klanění božímu beránkovi, ústřední motiv celého oltáře, nás jakoby vtahuje do svého děje. Jeho krajina je detailně propracovaná a celá je prolita světlem (ilustruje část apokalypsy sv. Jana; hlavní motiv Klanění božímu beránkovi: mnohafigurální kompozice; oltář obklopují andělé, nad oltářem se vznáší duch svatý v podobě bílé holubice; v popředí vpravo 12 apoštolů, vlevo ti, kdo „uvěřili v Krista dříve, než přišel“ (proroci, církevní otcové, pohan Vergilius v bílém – „křesťan duchem“); nahoře vpravo průvod panen a mučednic. Oltář není celý původní. Roku 1934 byla ukradena deska znázorňující Spravedlivé soudce, která byla nahrazena kopií)
• Muž v červeném turbanu - 1433 - National Gallery, Londýn (údajný autoportrét; pohled portrétovaného směřuje přímo k divákovi, což je pro pozdní gotické malířství novinkou)
• Madona kancléře Rolina - kolem 1435 - Louvre, Paříž (představuje Nicholase Rolina, kancléře Filipa III. Dobrého, jenž klečí před madonou a Ježíškem; zobrazení setkání světské osoby se svatými postavami je neobvyklé; religiózní tématika, ale za románskými okny výhled na město a krajinu)
• Svatba manželů Arnolfiniových - 1434 - National Gallery, Londýn. (Jde o původně nepojmenovaný dvojportrét. Skoro každý detail na obraze má symbolický význam, např. ovoce na parapetu (plodnost, vyhnání z ráje), psík (věrnost, láska), botky (posvátnost manželství) atd. Jan van Eyck na něm vzdal hold lidské vzájemnosti. Novomanželé vyzařují něhou, odpovědností a vzájemnou úctou. Dílem samo o sobě je zrcadlo, na němž je zachycen jak autorův titěrný autoportrét, tak i čtvrtá osoba, která byla možná dalším oficiálním svědkem svatebního obřadu. Atmosféra připomíná obrazy s religiózní tématikou, neboť portrét zveličuje hlavní hrdiny a glorifikuje svátost manželství, současně realisticky ztvárňuje typický ceremoniál v té době; jediná svíce na lustru symbolizuje všudypřítomnost Boha; pes stojící u nohou manželů symbolizuje věrnost a oddanost. Podle posledních výzkumů má obraz pamětní funkci. Jsou na něm vyobrazeni Giovanni di Nicolao Arnolfini a jeho manželka Constanza Trenta, příbuzná rodiny Medicejských. Svatbu slavili v roce 1426, Trenta zemřela roku 1433. Obraz byl zřejmě objednán k prvnímu výročí jejího úmrtí)
• Portrét Giovanni di Nicolao Arnofiniho - kolem 1438 - Staatliche Museen Berlin, Gemäldegalerie, Berlín (Giovanni Arnolfini byl kupec z Luccy, který se usadil v Bruggách, Filip III. Dobrý ho jmenoval svým rádcem; na jeho dvoře se Giovanni seznámil s Janem van Eyckem, který ho portrétoval s jeho manželkou Constanzou Trentou)
• Kardinál Niccolò Albergati - 1438 - Vídeň, Kunsthistorisches Museum (Albergati byl kardinál, vyslaný papežem na mírový kongres do Arrasu v roce 1435. Zde si Eyck jeho portrét naskicoval a o tři roky později vytvořil olejomalbu. Skica je uložena v galerii v Drážďanech)
• Madona z Luccy - kolem 1435 - Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt nad Mohanem (religiózní téma Panny Marie s děťátkem zlidšťuje prostá situace kojení)
• Madona kanovníka van der Paele 1434-1436 - Brugy, Groeningemuseum (název dle zadavatele obrazu, jenž v bílém klečí před Pannou Marií a Ježíškem; scéna se odehrává v apsidě románského kostela, zachyceno v přiblížení, což posiluje intimitu okamžiku; statičnost postav; vlevo stojí sv. Donát, vpravo sv. Jiří)

• Madona v kostele, kolem 1438, Berlín, Staatliche Museen zu Berlin - Preussischer Kulturbesitz, Gemäldegalerie

• Stigmatizace sv. Františka, kolem 1440, Turín, Galleria Sabauda

• Timotheus, snad Gilles Binchois, 1432, Londýn, The National Gallery

• Madona se čtoucím dítětem, po 1433, Melbourne,National Gallery of Victoria

• Muž v modrém turbanu, kolem 1430, Bukurešť, Muzeul National de Arta al Românei

• Madona kancléře Rolina, kolem 1435, Paříž, Musée du Louvre

• Svatba manželů Arnolfiniových, 1434, Londýn, The National Gallery

• Portrét Giovanni di Nicolao Arnolfiniho, kolem 1438, Berlín, Staatliche Museen zu Berlin, Gemäldegalerie

• Portrét Niccolò Albergatiho, Vídeň, Kunsthistorische Museum, Gemäldegalerie

• Madona z Luccy, kolem 1435, Frankfurt nad Mohanem, Städelsches Kunstinstitut und Städtische Galerie

• Madona kanovníka van der Paele, 1434-1436, Bruggy, Groeningemuseum

• Narození Jana Křtitele/Pokřtění Krista, 1422-1424 nebo 1435-1440, miniatura z Turínských hodinek, Turín, Museo civico

Zdroj: Wikipedia.org