Jacques Brel

Jacques Brel (8. dubna 1929, Schaerbeek – 9. října 1978, Bobigny), byl belgický šansoniér, písničkář, básník, herec a režisér.

Životopis

Mládí

Narodil se v Belgii v rodině soukromého podnikatele, který vlastnil továrnu na karton. Studoval jen s malým zájmem o školu (kromě hodin francouzštiny). Mladý Jacques Brel se aktivně zajímal o amatérské divadlo. Později vystudoval řečtinu, latinu a obchodní právo. Předpoklad, že jednou převezme rodinnou textilní továrnu, se nikdy nenaplnil, práce obchodníka a podnikatele ho prakticky nikdy nezajímala. V roce 1951 si vzal za ženu Thérèse Michielsen, řečenou „Miche“ (=“bochník“) a koncem téhož roku se jim narodila dcera Chantal.

Začátky

Od roku 1952 složil své první písně, které zpíval nejprve v rodinném kruhu nebo v bruselských kabaretech. Již v této době v sobě skrýval onu sílu, a to jak ve svých textech, tak ve své osobité interpretaci. Jeho rodině se tyto pokusy vůbec nelíbily, a v žádném případě jej nepodporovala v jejich pokračování. On však vytrval a v roce 1953 vydal svůj první singl. Poté opustil Brusel a sám se vydal do Paříže, na pozvání Jacquese Canettiho, objevitele nových talentů, který pracoval u Philipsu a vlastnil kabaret Les trois baudets. Jeho rodina mu odmítla další peníze, narodila se jeho druhá dcera France. Byla to léta největších problémů. V roce 1955 za ním přijela jeho žena s dětmi a usadili se v Montreuil. Vydal své první dlouhohrající album. Zpíval pro křesťanské organizace, a tak jej Georges Brassens začal přezdívat „abbé Brel“ – s velkou dávkou humoru, neboť byli přátelé.

První úspěchy

V roce 1956 se setkal s pianistou Françoise Raubera, který jej od té doby doprovázel a staral se o aranžmá jeho písní. V roce 1957 se setkal s dalším pianistou Gérardem Jouannestem, který jej potom výhradně doprovázel na scéně, zatímco François Rauber s ním pracoval ve studiu. Postupně si vytvořil své publikum a získal první úspěchy. V roce 1957 obdržela jeho druhá deska Velkou cenu Akademie Charles Cros. Koncem roku 1958 měl první úspěch v pařížské Olympii a v roce 1959 v jiné slavné pařížské hale Bobino.

Nejplodnější období

Od tohoto momentu vše na sebe navazovalo v pekelném rytmu, v roce 1966 opustil scénu. 16. května 1967 absolvoval svůj poslední recitál.

V létě 1967 natočil film Rizika zaměstnání a začal cestovat po světě na plachetnici. V dalších letech se věnoval filmu jako režisér či herec (např. Dobrodružství je dobrodružství od Clauda Lelouche)

V roce 1974 vše opustil a odjel na plachetnici. Byl těžce nemocen, po první operaci rakoviny plic. Usadil se na Markézách na tichomořském ostrůvku Hiva Oa. Pracoval zde jako pilot a majitel malého letadla, létal zde jako aerotaxi a vozil poštu pro místní obyvatele.

V roce 1977 se vrátil do Paříže a natočil své další album, kterého se během prvního týdne prodalo neuvěřitelných více než milion kusů. Vrátil se zpět na ostrovy, ale v červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršil a  byl přepraven do Francie. Zemřel v říjnu téhož roku. Je pochován na Markézách, po boku Paula Gauguina.

Nejen ve frankofonním světě je považován za jednoho z největších šansoniérů, hudebních skladatelů a básníků druhé poloviny 20. století. Jeho vliv na francouzskou (a belgickou) hudební scénu je stále významný. Dodnes je symbolem nonkonformismu, a některé jeho texty, přestože známé, neustále překvapují svou násilnou prozíravostí.

V prosinci 2005 byl zvolen diváckým SMS hlasováním za největšího Belgičana (všech dob) ve stejnojmenné anketě státní televize RTBF.

Dílo

Písňová tvorba

Diskografie:

• Grand Jacques – 1954
• Quand On n’a Que l’Amour – 1957
• Au Printemps – 1958
• La Valse à Mille Temps – 1959
• Marieke – 1961
• Enregistrement Public à l’Olympia 1961 – 1962
• Les Bourgeois – 1962
• Enregistrement Public à l’Olympia 1964 – 1964
• Les Bonbons – 1966
• Ces Gens-Là – 1966
• Jacques Brel ’67 – 1967
• J’arrive – 1968
• L’Homme de la Mancha – 1968
• Ne Me Quitte Pas – 1972
• Brel – 1977

Filmová tvorba

Režie:

• Franz – 1971, v tomto filmu působil zároveň jako herec
• Le Far West – 1973, v tomto filmu působil zároveň jako herec

Herec:

• La Grande Peur de Monsieur Clément – 1956
• Les Risques du Métier – 1967
• Můj strýc Benjamin (Mon Oncle Benjamin) – 1969
• La Bande à Bonnot – 1969
• Les Assassins de l’Ordre – 1971
• Mont-Dragon – 1971
• L’aventure, c’est l’aventure – 1972
• Le Bar de la Fourche – 1972
• Dotěrný chlap (L’Emmerdeur) – 1973

Zdroj: Wikipedia.org