Hugo Laurenz August Hofmann, Edler von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal (1. února 1874, Vídeň, Rakousko - 15. července 1929, Rodaun, Rakousko), byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista.
Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu.
Život
Hofmannsthal se narodil ve Vídni jako syn rakousko-italského ředitele banky a jeho ženy, která byla Rakušankou. Šlechtický titul, díky kterému se Hugo mohl pyšnit šlechtickým přídomkem "von", udělil císař jeho pradědečkovi, židovskému obchodníkovi. Hugo začal psát básně již v útlém věku. Ve věku sedmnácti let se setkal s německým básníkem Stefanem Georgem, v jehož deníku Blätter für die Kunst byly mimo jiné vydáno několik Hofmannsthalových básní. Hugo von Hofmannsthal studoval nejprve právo, později filologii ve Vídni, po promoci v roce 1901 se však rozhodl, že se bude naplno věnovat psaní. Spolu s Peterem Altenbergem a Arthurem Schnitzlerem se poté stal členem skupiny Mladá Vídeň (Junges Wien).
V roce 1900 se Hofmannsthal poprvé setkal s německým skladatelem Richardem Straussem (* 1864 - † 1949), jehož operám později Hofmannsthal napsal libreta, mezi tyto opery patřily: Elektra (1909), Der Rosenkavalier (1911), nebo Ariadne auf Naxos (1913), Die Frau ohne Schatten (1919), Die ägyptische Helena (1927), and Arabella (1933).
V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesingerovou, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla Židovkou, jež př... Celý text »
Hugo Laurenz August Hofmann, Edler von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal (1. února 1874, Vídeň, Rakousko - 15. července 1929, Rodaun, Rakousko), byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista.
Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu.
Život
Hofmannsthal se narodil ve Vídni jako syn rakousko-italského ředitele banky a jeho ženy, která byla Rakušankou. Šlechtický titul, díky kterému se Hugo mohl pyšnit šlechtickým přídomkem "von", udělil císař jeho pradědečkovi, židovskému obchodníkovi. Hugo začal psát básně již v útlém věku. Ve věku sedmnácti let se setkal s německým básníkem Stefanem Georgem, v jehož deníku Blätter für die Kunst byly mimo jiné vydáno několik Hofmannsthalových básní. Hugo von Hofmannsthal studoval nejprve právo, později filologii ve Vídni, po promoci v roce 1901 se však rozhodl, že se bude naplno věnovat psaní. Spolu s Peterem Altenbergem a Arthurem Schnitzlerem se poté stal členem skupiny Mladá Vídeň (Junges Wien).
V roce 1900 se Hofmannsthal poprvé setkal s německým skladatelem Richardem Straussem (* 1864 - † 1949), jehož operám později Hofmannsthal napsal libreta, mezi tyto opery patřily: Elektra (1909), Der Rosenkavalier (1911), nebo Ariadne auf Naxos (1913), Die Frau ohne Schatten (1919), Die ägyptische Helena (1927), and Arabella (1933).
V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesingerovou, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla Židovkou, jež před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a zplodili spolu tři děti.
V roce 1912 přepracoval Hofmannsthal anglickou poučnou hru z 15. století s názvem Everyman na hru Jedermann, přičemž Jean Sibelius (mimo jiné) napsal pro toto dílo scénickou hudbu. Hra se poté stala hlavním představením Salzburgkého festivalu, který Hofmannsthal založil spolu s Maxem Reinhardtem v roce 1920. Jeho pozdnější hry odhalily rostoucí zájem o náboženská, obzvláště římskokatolická, témata.
Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel 2 dny po této smutné události na mrtvici.
Hofmannsthal si dopisoval s Otakarem Březinou, znal se s F. X. Šaldou, měl hluboký vliv na Karla Tomana. Pavel Eisner ho charakterizoval v Československé vlastivědě, ve svazku Písemnictví, následujícími slovy: „poslední korunní princ rakouského genia, lyrik, dramatik a prosaik Hugo von Hofmannsthal, jehož předkem byl jihočeský Žid."
Vybrané dílo
Dramata
- 1892 - Der Tod des Tizian
- 1893 - Idylle
- 1894 - Der Tor und der Tod
- 1900 - Das Bergwerk zu Falun
- 1904 - Elektra
- 1906 - Ödipus und die Sphinx
- 1911 - Jedermann
- 1921 - Der Schwierige
- 1922 - Das Salzburger Große Welttheater
- 1923/25 - Der Turm
- 1923 - Der Unbestechliche
- 1927 - Der Turm
Libreta
- 1908 - Elektra
- 1911 - Der Rosenkavalier
- 1912 - Ariadne auf Naxos
- 1913 - Die Frau ohne Schatten
- 1928 - Die ägyptische Helena
- 1929 - Arabella
Povídky a vymyšlené rozhovory
- 1895 - Das Märchen der 672. Nacht
- 1899 - Reitergeschichte
- 1900 - Erlebnis des Marschalls von Bassompierre
- 1902 - Ein Brief
- 1903 - Das Gespräch über Gedichte
- 1907 - Die Wege und die Begegnungen
- 1907-08 - Die Briefe des Zurückgekehrten
- 1910 - Lucidor. Figuren zu einer ungeschriebenen Komödie
- 1911 - Das fremde Mädchen
- 1919 - Die Frau ohne Schatten
- 1925 - Reise im nördlichen Afrika
Eseje a prózy
- 1891 - Zur Physiologie der modernen Liebe
- 1896 - Poesie und Leben
- 1914 - Appell an die oberen Stände
- 1915 - Krieg und Kultur
- 1915 - Wir Österreicher und Deutschland
- 1917 - Preuße und Österreicher
- 1922-27 - Neue Deutsche Beiträge
- 1907 - Der Dichter und diese Zeit
- 1916 - Österreich im Spiegel seiner Dichtung
- 1917 - Die Idee Europa
- 1922 - Gedichte
- 1926 - Früheste Prosastücke
- 1927 - Wert und Ehre deutscher Sprache
- 1927 - Das Schrifttum als geistiger Raum der Nation
Ukázka z díla
Německý originál:
- Reiselied
- Wasser srürzt uns zu verschlingen,
- rollt der Fels uns zu erschlagen,
- kommen schon auf starken Schwinger,
- Vögel her uns fortzutragen!
- Aber unten liegt ein Land
- spiegelnd Früchte ohne Ende
- in der alterslosen See
- Marmorstirn und Brunnenrand,
- Steight aus blumigen Gelände,
- Und die leichten Winde wehn!
Český překlad:
- Píseň na cestu
- Vody pohltit nás mohou,
- rozdrtit nás hrozí skály,
- obří ptáci pod oblohou
- jak by s námi ulétali!
- Ale dole leží zem,
- zrcadlící svoje plody
- v bezvěkých jezerech,
- studna květům kolkolem
- podá vůni čisté vody
- ve vánku lehkém jak dech.
Citát
- Pro zamilovaného je žena, kterou miluje, vždy nevypočitatelnou bytostí.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
