Anna Letenská

Anna Letenská, rozená Svobodová, provdaná Čalounová (29.srpna 1904, Nýřany u Plzně – 24.října 1942, konc.tábor Mauthausen) byla česká divadelní a filmová herečka.

Život a divadlo

Narodila se v herecké rodině, jako jedno ze šesti dětí. Otec Oldřich (1872 – 1939) byl hercem a režisérem (naposledy v Jihočeském divadle), matka Marie (1871 – 1960) byla herečkou (členka divadelní kočovné společnosti). Její sestra Růžena Nováková (1899 – 1984) se stala také herečkou.

Začínala jako dítě v kočovné divadelní společnosti u Tuttrů, první angažmá v roce 1919 získala u divadelní společnosti Suková-Kramuelová, kterou její otec po návratu z první světové války vedl. Následovalo působení v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích a pokračovala v div. společnosti Alferiho. V roce 1925 se v Třeboni na jedné štaci vdala za člena souboru, mladokomika Ludvíka Hrdličku, užívajícího oficiálně pseudonym „Letenský“. Ještě v roce 1925 se jim narodil syn Jiří, pozdější režisér Beskydského divadla.

Následovalo působení v divadlech v Košicích, Olomouci a Bratislavě (zde vytvořila dokonce Dulcineu v Dykově Zmoudření dona Quijota).

Krátce působila také v Osvobozeném divadle a spolupracovala s Československým rozhlasem.

V roce 1939 nastoupila do Vinohradského divadla, kde působila do roku 1942. Tehdejší nově jmenovaný vrchní režisér činohry František Salzer ji obsadil do několika zajímavých rolí, kde mohla uplatnit svůj nesporný talent. Byla hodnocena jako nejvýraznější komická herečka mezi svými vrstevnicemi.

Po rozchodu s manželem v r.1941 se znovu vdala. Její druhý manžel architekt Vladislav Čaloun byl zatčen 17.7.1942 za pomoc při ukrývání pachatelů atentátu na R.Heydricha. Poté odešla A.Letenská z Divadla na Vinohradech (30.8.1942) a nastoupila do divadla Uranie, kde ještě začala studovat roli Vojnarky ve hře A.Jiráska.

Gestapem měla povolené každodenní návštěvy manžela v Petchkově paláci a zde byla 3.9.1942 zatčena. Bylo to těsně po dokončení posledního jejího filmu „Přijdu hned“. Dne 5.9.1942 byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně a následně do Mauthausenu, kde byla 24.10.1942 popravena. Její manžel byl popraven o tři měsíce později, v lednu 1943.

Anna Letenská byla po válce vyznamenána in memoriam Československým válečným křížem. V Divadle na Vinohradech ji byla dne 30.11.1947 odhalena busta, umístěná na 1. divadelním balkóně.

V roce 1948 byla po A. Letenské pojmenována dřívější ulice „V Pštrosovce“, spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady.

Osud A.Letenské se stal námětem pro povídku Norberta Frýda, nazvanou „Kat nepočká“, podle níž natočil režisér František Filip v roce 1971 stejnojmenný film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.

Vybrané divadelní role

• 1937 V+W: Těžká Barbora, role: starostka, (j.h.), Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1938 E.Rice: Postranní ulice, žena Jonnesova, Vinohradské divadlo, režie František Salzer
• 1939 H.v.Kleist: Rozbitý džbán, Marta Rullová, Vinohradské divadlo, režie František Salzer
• 1939 W.Shakespeare: Veselé ženy windsdorské, Paní Vodičková, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
• 1939 A.Pacovská: Chudí lidé vaří z vody, Marie, Vinohradské divadlo, režie Jiří Plachý
• 1940 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Kordula, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart
• 1940 K.R.Krpata: Mistr ostrého meče, Katovka-Rosina, Vinohradské divadlo, režie František Salzer
• 1940 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, Wolfová, Vinohradské divadlo, režie František Salzer
• 1941 A.N.Ostrovskij: Bouře, Varvara, Vinohradské divadlo, režie František Salzer
• 1941 A.Pacovská: Vdovin groš, Pelikánová, Vinohradské divadlo, režie Jiří Plachý
• 1941 Lila Bubelová: Slečna Pusta, Marie Poustecká, Komorní divadlo, režie Antonín Kandert
• 1941 Aristofanes: Ženský sněm, Praxagora, Divadlo Na poříčí, režie Jiří Plachý

Film

V letech 1937 – 1942 vystupovala v menších rolích ve 25 českých filmech. Debutovala v roce 1937 ve filmu Kříž u potoka, v roli děvečky (režie M.Jareš). Jejím posledním dokončeným filmem byl v roce 1942 v režii Otakara Vávry film Přijdu hned, kde měla roli domovnice Koubkové. Film se dostal do kin až dva měsíce po její smrti.

Vybrané filmové role

• 1937 Kříž u potoka, děvečka, režie Miloslav Jareš
• 1938 Milování zakázáno, Netušilová, režie Miroslav Cikán, Karel Lamač
• 1939 Mořská panna, Hrdá, režie Václav Kubásek
• 1939 Ženy u benzinu
• 1940 Babička, paní správcová, režie František Čáp
• 1940 Minulost Jany Kosinové, Sutnarova žena, režie Jan Alfréd Holman
• 1940 Čekanky, Marie, rež. Vladimír Borský
• 1941 Pražský flamendr, posluhovačka, režie Karel Špelina
• 1941 Z českých mlýnů, Anežka, režie Miroslav Cikán
• 1942 Valentin Dobrotivý, zřízencova žena, režie Martin Frič
• 1942 Ryba na suchu, Kučerová, režie Vladimír Slavínský
• 1942 Městečko na dlani, Marie, režie Václav Binovec
• 1942 Přijdu hned, domovnice Koubková, režie Otakar Vávra

Herci o Anně Letenské

• František Filipovský

Anna Letenská umřela v koncentračním táboře. Spoluvězeňkyně, které se po válce vrátily, vyprávěly, že kolem ní panovala i v nejtěžších chvílích dobrá, uklidňující nálada. I v lágru rozdávala svou veselost. Dokonce prý z hadříků ušila panáčky, jakési loutky, karikující táborové panstvo. Vymýšlela si k nim humorné průpovídky a bavila své přátele. Až do poslední chvíle potvrzovala, že byla bohem nadaným komikem.

• Vladimír Hlavatý

Anka, jak si přála, abychom ji říkali, se projevila záhy jako vynikající talent. Anna byla přátelská, milá, čestná povaha, neschopná komukoliv odepřít pomoc. A to bylo osudné.

• Zdeněk Štěpánek

Jaká to byla znamenitá herečka! V samém rozkvětu jejího umění tak tragický konec!

• Jan Pivec

Život Anny Letenské byl zmařen za okupace.... Jaký krásný, radostný a statečný člověk to byl!

Zdroj: Wikipedia.org