Neomaleně se dereš k moci. To prý jednou vytknul Alois Indra Vasilu Biľakovi. Oba komunističtí potentáti se pak podepsali pod takzvaný zvací dopis, jenž sloužil jako ospravedlnění okupace Českoslovens ...
06.02.2014Médium: ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran
Praha – Jedním z podnětů pro sovětskou okupaci Československa, k níž došlo v noci na 21. srpna 1968, byl také pověstný zvací dopis, v němž konzervativní komunisté stalinského střihu žádali Sovětský ...
Přepište učebnice! Také jste si dodnes mysleli, že přesně před 44 lety, v noci z 20. na 21. srpna 1968, překročilo pět armád Varšavské smlouvy československé hranice a vpadlo na území našeho státu? T ...
VYSOKÉ TATRY - Pred 50 rokmi mali Vysoké Tatry jedinečnú možnosť natrvalo vyriešiť svoju zlú dopravnú situáciu. Keď v máji 1967 v libanonskom Bejrúte Medzinárodná lyžiarska federácia (FIS) definitívne ...
Alois Indra, někdy psáno též Alojz Indra (17. března 1921 Medzev na Slovensku, Československo - 2. srpna 1990 v Praze) byl československý komunistický politik, normalizátor a vrcholný přestavitel totalitního komunistického režimu v někdejším Československu, původním povoláním železniční úředník.
Do KSČ vstoupil v roce 1937. Jeho prvním působištěm po 2. světové válce byl někdejší Zlín, kde nejprve pracoval ve funkci tajemníka Krajského národního výboru, po absolutoriu Vysoké školy ÚV KSČ pokračoval na místním krajském sekretariátu KSČ, město se tou dobou již jmenovalo Gottwaldov. Zde se v roce 1956 stal krajským tajemníkem KSČ. V roce 1960 přesídlil do Prahy, kde se stal vedoucím plánovacího oddělení ÚV KSČ a v roce 1962 předsedou Státní plánovací komise (což byl tehdy poměrně důležitý orgán někdejší totalitní ústřední státní správy). Krátce na to, v roce 1963 se stal členem vlády, kde působil na postu ministra dopravy. Na jaře roku 1968 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ.
V průběhu srpnové invaze vojsk varšavské smlouvy do Československa 1968 sehrál neblaze proslulou úlohu, neboť byl podepsán pod tzv. zvacím dopisem, dále se také aktivně pokoušel neúspěšně sestavit kolaborantskou a zcela neústavní dělnicko-rolnickou vládu. Společně s Vasilem Biľakem se stal jedním z nejkonzervativnějších a nejneoblíbenějších československých komunistických politiků oné doby.
Od roku 1971 až do roku 1989 byl členem předsednictva ÚV KSČ a od roku 1969 až do roku 1989 byl poslancem Federálního shromáždění, kde vykonával funkci jeho předsedy. Na tuto funkci rezignoval až 29. listopadu 1989 (v ten den Federální shromáždění zrušilo vedoucí úlohu KSČ v tehdy platné ústavě ČSSR). V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ, v srpnu téhož roku zemřel.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK