Mišo Kovač

Žánry: 70-tá léta , brutal death metal , 90-tá léta , heavy metal , 80-tá léta

Popis interpreta Mišo Kovač Upravit životopis

Mišo Kovač (* 16. července 1941) je chorvatský zpěvák, který byl jednou z nejpopulárnějších hudebních ikon Jugoslávie a který je i nadále velice populární v dnešním Chorvatsku.

Biografie

Mišo Kovač se narodil Zrince a Jakovovi Kovačům 16. července 1941 v Tribunji, dnes chorvatském městě blízko Šibeniku v době, kdy byla oblast pod italskou okupací během druhé světové války. Měl sestru Blanku a bratra Ratka.

V mládí se Mišo Kovač učil obchodovat jako výrobce koberců, ale jeho vystoupení v talentové show v Karlovaci změnilo jeho život. V show udělal obrovský dojem ztvárněním "I can’t stop loving you" od Raye Charlese, a proto se rozhodl stát se profesionálním zpěvákem. Jeho první hit přišel v roce 1964 s písní "Više se neće vratiti" (napsáno Đorđem Novkovićem, prodáno půl milionu kopií) a v roce 1970 vyhrál prestižní Splitovský hudební festival s písní "Proplakat će zora" (také půl milionu kopií prodáno).

Většina z jeho písní byla inspirována Dalmáckou folkovou hudbou, a brzo se Mišo Kovač stal nejpopulárnějším hudebníkem bývalé Jugoslávie. V dalších dvou dekádách vyhrával Mišo Kovač mnoho prestižních festivalových ocenění, zabral horní příčky v hudebních žebříčcích a prodal vinyly, kazety a CD nosiče v rekordních počtech. Jeho píseň "Dalmacija u mom oku" byla a stále je považována za skoro-oficiální hymnu Dalmácie.

Mišo Kovač byl také jeden z prvních průkopníků zábavního průmyslu v zemi, který si udržoval svou popularitu použitím image a určitého životního stylu. V roce 1973 si vzal královnu krásy Anitu Baturinu, se kterou měl dvě děti, syna Ediho (1975) a dceru Ivanu. Také začal nosit drahé oblečení, přičemž jeho knír a dlouhé vlasy po ramena se staly jeho vlastní značkou.

Zhroucení Jugoslávie znamenalo pro Kovače začátek těžkých časů a tragédií. V roce 2007 v interview pro Aleksandra Stankoviće potvrdil, že v době rozpadu navrhnul Johnnymu Štulićovi, aby založil stranu, která by se pokusila zachránit Jugoslávii. Během prvních voleb v Chorvatsku byl jednou z mála osobností z Chorvatského zábavního průmyslu pro podporu reformovaných komunistů Ivica Račana a dokonce prohlašoval, že by emigroval, kdyby se Franjo Tuđman a jeho Chorvatská Demokratická Jednota dostala k moci. I když se Franjo Tuđman dostal k moci, Mišo Kovač neemigroval a stal se poté spíše neosobností. Jeho první vystoupení v Chorvatské televizi bylo až v roce 1991 během války, kdy Mišo Kovač ukázal svůj patriotismus písní inspirovaný útoky ze Srbské strany a JNA na jeho rodný Šibenik, "Grobovi im nikad oprostiti neće" (Hroby jim nikdy neodpustí).

Ve stejnou dobu se Mišův 16-letý syn Edi přidal ke speciální jednotce Chorvatské armády zvané Škorpioni. Na začátku roku 1992 byl Edi Kovač smrtelně postřelen v Zagrebu za sporných okolností s oficiálně prohlášenou smrtí jako nehodou. Mišo Kovač byl hluboce ovlivněn tragédií a odmítl věřit oficiálním prohlášením o smrti jeho syna. Prohlašoval, že jeho syn byl zavražděn a jeho poslání najít synovy vrahy ho dostalo do kontaktu s krajní pravicí Chorvatské strany práva. Začal podporovat stranu a objevoval se na shromážděních oblíkajíc se do černé uniformy Chorvatských Obranných Sil (HOS), strany domobrany. Také si změnil své jméno Mišo na Mate.

V tu samou dobu také Mišo Kovač oznámil svůj odchod z hudebního průmyslu a uspořádal sérii koncertů, v nichž se chtěl rozloučit. Nejpamátnější koncert pořádal na stadioně v Poljudi v roce 1993. Navzdory jeho oznámení však pokračoval v nahrávání nových alb a písní.

V roce 2000 u něj proběhla změna v politické orientaci, tentokrát na Chorvatskou Demokratickou Jednotu. Vystupoval na jejich osmé konferenci 30. Června roku 2007.

Ačkoli nezískal znovu svoji popularitu, kterou měl v 70. a 80. letech, Mišo Kovač si stále užívá reputaci hudební legendy a má mnoho loajálních fanoušků z celé bývalé Jugoslávie.