Marc-Antoine Charpentier

Marc-Antoine Charpentier (? 1643, Paříž – 24. února 1704, Paříž) byl francouzský hudební skladatel období baroka.

Život

Charpentier se narodil na předměstí Paříže v rodině královského malíře. Otec měl vzhledem ke svému povolání vlivné známosti v nejvyšších politických kruzích Paříže. Marc-Antoine získal velmi dobré vzdělání s největší pravděpodobností na jezuitské škole. V 18 letech byl zapsán ke studiu práv v Paříži.

V letech 1667 až 1669 Charpentier pobýval v Římě a studoval hudbu u Giacoma Carissimiho. Nezaručená legenda praví, že původně odjel do Říma studovat malířství, ale Carissimni odhalil jeho hudební talent a přesvědčil ho, aby se raději věnoval hudbě. Po návratu do Paříže pracoval jako skladatel pro Marii de Lorraine, vévodkyni de Guise, a to až do její smrti v roce 1688. V této době zkomponoval velké množství duchovní hudby (pro mše a žalmy, hymny, moteta, Magnificat), ale také řadu jevištních děl na světské náměty.

Počínaje rokem 1672 začal Charpentier spolupracovat s Molièrem, který se v té době nepohodl se svým dosavadním hudebním skladatelem Jean-Baptiste Lullym. Byl také učitelem hudby Philippa, vévody z Chartres. V roce 1683 ocenil král Ludvík XIV. jeho scénickou hudbu a udělil mu doživotní rentu.

V 80. letech byl Charpentier ředitelem kůru v jezuitském kostele sv. Ludvíka v Paříži a od roku 1698 vykonával tuto prestižní funkci v Sainte Chapelle až do své smrti v roce 1704.

Dílo

Charpentier si vytvořil svůj vlastní styl, který se těžko vtěsnává do kategorií hudby té doby. Řada jeho drobnějších skladeb pro dva hlasy a continuo připomíná italské kantáty té doby. Charpentier je nazýval air sérieux nebo air à boire, zatímco název kantáta ponechal skladbám v typickém italském stylu.

Preludium k Te Deum (H. 146) se stalo znělkou Eurovize a úvodní skladbou pravidelných videňských novoročních koncertů.

Dílo Marc-Antoine Charpentiera katalogizoval teprve v moderní době Hugh Wiley Hitchcock. V roce 1982 vydal v Paříži publikaci Les Oeuvres de Marc-Antoine Charpentier: Catalogue Raisonné, která se stala všeobecně používaným seznam skladatelových děl.

Opery

• Les Amours d'Acis et Galatée (ztracena, 1678?)
• Les Arts florissants (H. 487, 1685-6)
• La Descente d'Orphée aux Enfers (H. 488; 1686-7)
• Le Jugement de Paris, (1690)
• Philomele, ztracena (1690)
• Médée (H. 491; 1693)

Biblické tragédie

• Celse Martyr (hudba ztracena; Libreto P. Bretonneau publikováno v roce 1687)
• David et Jonathas (H. 490, 1688)

Pastorale

• Petite Pastorale Eglogue de Bergers (H. 479; mid-1670s?)
• Actéon (H. 481; 1684)
• Il faut rire et chanter: Dispute de Bergers (H. 484; 1685)
• La Fête de Ruel (H. 485; 1685)
• La Couronne de Fleurs (H. 486; 1685)
• Le Retour de Printemps (ztraceno)
• Cupido Perfido Dentr'al Mio Cor
• Amor Vince Ogni Cosa (H. 492)

Scénická hudba

• Les Facheux (1672, hudba ztracena, Molière)
• La Comtesee de'Escarbagnas (H. 494; 1672, Molière.)
• Le Médecin malgré lui (hudba ztracena, Molière)
• L'Inconnu (hudba ztracena; 1675, Donneau de Visé a Thomas Corneille)
• Circé (H. 496; 1675 Thomas Corneille)
• Overture du prologue de l'Inconnu (H. 499; 1679?)
• Andromède (H. 504; 1682, Pierre Corneille)
• Vénus et Adonis (H. 507; 1685, Donneau de Visé.)

Balety

• Le Mariage forcé (1672)
• Le Malade imaginaire (1672)
• Le Sicilien (1679)
• Polyeucte (H. 498; 1679)

Divertimenta a interludia

• Les Plaisirs de Versailles (H. 480; 1682)
• Idylle sur le Retour de la Sante du Roi (H. 489; 1686-7)
• Le Triomphe des Dames (1676)
• La Pierre Philosophale (1681)
• Endymion (1681)
• Dialogues d'Angélique et de Médor (1685)

Sonáty

• Sonates à huit

Duchovní hudba

Mezi duchovními skladbami nalezneme 11 mší, velké množství žalmů, antifon, sekvencí a více než 200 motet. Rovněž jeho ouvertury, symfonie a řada dalších instrumentálních skladeb byla původně určena pro chrámové provedení. Nejdůležitější skladby:

• Extremum Dei Judicium (H. 401)
• Messe de Minuit pour Noël (H. 9, 1690)
• Missa Assumpta est Maria (H. 11, 1698-1702)
• Litanies de la vierge (H. 83, 1683-1685)
• Te Deum (H. 146, 1690)
• Dixit Dominus (H. 204)
• In nativitatem Domini canticum (H. 416)
• Noëls (3) (H. 531, 1680)
• Noëls pour les instruments (H. 534, 1690)

Zdroj: Wikipedia.org