Jacques Offenbach

Žánry: evropská , klasická , romantická , opera , skladatel

Popis interpreta Jacques Offenbach Upravit životopis

Jacques Offenbach [ža:k ofnbach] (20. června 1819, Kolín nad Rýnem, Německo - 5. října 1880, Paříž, Francie) byl významný francouzský operetní a operní skladatel německého původu, čelista, jeden z původců formy operety, předchůdce moderních hudebních komedií. Byl jedním z nejvlivnějších skladatelů populární hudby v Evropě v 19. století, a mnoho z jeho prací zůstává i nadále v repertoáru hudebních divadel.

I přes svůj německo-židovský původ je Offenbach díky své lásce k Paříži, kde prožil větší část svého života a kde také zemřel, a kvůli originálnímu jazyku libret svých operet a oper považován za ryze francouzského skladatele.

Život

Narodil se v Kolíně nad Rýnem jako Jakub (Jacob) Eberst; syn Isaaca Juda Ebersta, židovského kantora, knihkupce, učitele hudby a hudebního skladatele, který později ale přijal nové příjmení Offenbach, podle jména svého rodiště.

Mladá rodina Offenbachových byla brzy přinucena živit se hudbou, a tak si Jacques (tehdy ještě Jacob) zvolil za nástroj violoncello. V roce 1833 byl přijat na pařížskou konzervatoř i navzdory námitkám jejího temperamentního ředitele Luigi Cherubiniho (1760 - 1842), který odmítl nemálo vynikajících uchazečů ze zahraničí. Nakonec ale Offenbach došel k tomu, že akademické způsoby mu nevyhovují, a tak studia opustil a stal se členem orchestru Komické opery (Théâtre de l'Opéra-Comique).

V té době začal Offenbach skládat taneční hudbu a písně a získal si pověst violloncelového virtuóza. S touto pověstí navštívil roku 1844 Londýn. Neutuchající pověst Offenbacha-virtuóza se zároveň překrývala s horší pověstí: Offenbachem-skladatelem. Důvodem neúspěchu Offenbacha jako skladatele je svižná a duchaplná hudba, kterou psal a která byla konzervativními představiteli pařížské divadelní hudby nahlížena s podezřením. Aby to dokázal překonat, najal si své vlastní divadlo, Théâtre des Bouffes-Parisiens, skrovné místo, kde uváděl své jednotaktové drobnosti, co do rozsahu omezované lidmi od licenčních zákonů.

Prorazil až v době, když si najal větší divadlo, svým jiskřivým a skandálně satirickým Orfeem v podsvětí (1858) a od tohoto okamžiku začal doslova "chrlit" jednu živou, vtipnou a melodickou operetu za druhou; ty se brzy staly módním šlágrem v Paříži, Vídni, Berlíně, Londýně a dokonce i New Yorku.

Johann Strauss a Arthur Sullivan byli dva skladatelé, kteří vděčili Offenbachovi za mnohé. Offenbach nebyl dobrým obchodníkem, takže se stále ocital ve finanční tísni. Navíc byl často nemocen. Roku 1876 podnikl cestu do USA. Jako mnoho veseloherních autorů chtěl být i Offenbach brán vážně, a proto v posledních měsících svého života začal psát "velkou" operu s názvem Hoffmannovy povídky. Největší pochvala, která se mu mohla dostat, byla od Rossiniho, který ho jednou popsal jako "Mozarta z Champs-Élysées", což bylo potvrzení génia i francouzskosti skladatele z Kolína nad Rýnem.

Zemřel 5. října roku 1880 v Paříži, v době, kdy pracoval na jeho posledním díle Hoffmannovy povídky, což je významná opera věnovaná životu a dílu německého spisovatele E. T. A. Hoffmanna). Tato opera byla poprvé uvedena až po jeho smrti, v roce 1881. Offenbach byl pohřben na hřbitově Cimetière de Montmartre v Paříži.

Dílo

Offenbach, hlavní zakladatel operety (lehčí opery s dialogy), žánru, který směřoval k hudebnímu dvacátého století a zřetelně oddělil svět populární hudby, byl zcela jistě inspirován melodickými operami Donizettiho a Nicolaje, které slyšel v orchestru Komické opera. Mezi jeho nejznámější celovečerní díly tohoto typu patří Orfeus v podsvětí (1858), Geneviève de Brabant (1859) (velice populární hlavně v Londýně), Krásná Helena (1864), Pařížský život (1866), Barbe-bleue (1867), La Grande Duchesse de Gérolstein (1867), La Périchole (1868) (jedno z jeho vůbec nejlepších děl), a Bandité (1869). Mezi jeho další dílo patří přes sto drobnějších skladeb od raných Les Deux aveugles (1855) (zdroj inspirace pro Sullivana) a Ba-ta-clan (1885) až po Pomme d'api (1873) a dalších, plných překrásných melodií.

Velká část jeho díla zůstává však neobjevena a to i přes to, že se v souvislosti s jeho stým výročím úmrtí v roce 1980 znovuoživil zájem o jeho dílo. Hoffmanovy povídky si vydobyly své místo v repertoárech velkých oper, nejprve v různých zpracováních od jiných autorů, a nakonec i v původní podobě, kterou napsal Offenbach. Většina jeho hudby má lehčí charakter jeho operet, ale svým rozsahem je skutečně operní a ukazuje na jeho schopnost psát velice uspokojivě a úspěšně pro hlas. Mnohé jeho skladby byly jedinečně komické, mnoho jeho nejlepších čísel je zpracováno ve stylu kankánu, s nímž ho svět spojuje nejvíce, ale měl i významné lyricko-romantické pasáže, které nejlépe zaznívají v La Périchole - například ve velmi známé a kouzelné „Písni v dopise“. Tentýž lyrický nádech mají i jeho méně známé skladby pro violoncello (některé z nich skládal spolu se Friedrichem von Flotow (1812-83), autorem Marthy), které jsou spojeny s některými písněmi stále ještě neprobádanými.

Charakter děl

Charakter Offenbachových děl je shrnut v baletu Gaité Parisienne, který napsal Manuel Rosenthal v roce 1938 na základě jednotlivých Offenbachových oper. - Offenbachova hudba však není tak ukřičená a vulgární, jakou ji M. Rosenthal předvádí. Jeho díla jsou rafinovaná, orchestrace lehká a silný dojem vytváří pomocí kontrastů tempa. Pro zvýraznění komiky používá imitování všeho možného - od hudebních nástrojů (Trebizondská princezna), hlasů zvířat (Coscoletto) až po kanóny a nádobí (Signor Fagotto).