Hans Ruedi Giger (* 5. února 1940, Chur) je švýcarský malíř, sochař a návrhář, známý především jako stvořitel uměleckého směru s názvem biomechanický surrealismus a tvůrce holywoodského monstra Vetřelce.
Biografie
Narodil se roku 1940 v malém švýcarském městě Chur do rodiny vyšší střední třídy. Jeho otec pracoval jako místní farmaceut. Od mládí fascinován vším temným, později nachází inspiraci v pracích Salvadora Dalího a Jean Cocteau. Po dokončení gymnázia začíná studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts. Roku 1966 poprvé vystavuje své perokresby a olejomalby. Tato výstava byla natolik úspěšná, že v několika letech zná jeho práce celý svět. Téhož roku se Giger seznamuje s herečkou Li Tober. Stěhují se do Curychu, kde Giger tvoří svá slavná díla Birth Machine, Astro-Eunuchs a Under the Earth. Roku 1970 opouští Li a stěhuje se ke své přítelkyni Evelyn. Tehdy zažívá poprvé jednu ze svých nočních můr, jež je stane impulsem k obrázkové knize Necronomicon. Přechází na techniku airbrush a jeho kresby a malby si pro svou tematiku vysloužily celosvětově přijímaný název „biomechanický surrealismus“. V sedmdesátých letech se osobně setkává s Dalím, dostává nabídku ke spolupráci na filmovém zpracování sci-fi Duna, pro které vytváří design a nábytek Harkonnen, který se začíná vyrábět později v osmdesátých letech a kupují si jej nejluxusnější restaurace. Na cestách v USA potkává svou ženu Miu Binzanigo. Necronomicon též uchvacuje amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro kterého Giger navrhuje Vetřelce, což mu v roce 1980 vynáší Oscara za nejlepší vizuální efekty. Rozvádí se s Miou, aby stále zůstali přáteli a Mia mu nadále pomáhá s jeho výstavami. Stále maluje, tvoří plastiky, točí filmy, píše filmy, navrhuje šperky, ilustruje, otevírá první tzv. Giger bar. V polovině 90. let kupuje středověký hrad ve švýcarském Gruyere, kde v roce 1998 otevírá své vlastní muzeum.
Styl
Vychází ze surrealismu, existencionalismu a postkatastrofické skepse, kterou přinesly obě světové války. Největší inspirace však nachází ve svých podivných nočních můrách, kterých se zbavuje tím, že se z nich „vymaluje“ ven. Typickými znaky jeho technokultury je brutalita, násilí, chaos, zoufalství, perverze, a také temná erotika. Do obrazů nasazuje torza, či jiné části lidských těl, obzvláště žen, které spojuje s chladnými fantaskními stroji ve zvláštní kombinace. Právě takový hybrid, mutant, jakýsi mechanický organismus, je Gigerem nazýván Biomechanoid. Autor při jejich tvorbě klade velký důraz na anatomickou a mechanickou funkčnost, až je z těchto tvorů cítit vůle k pohybu.
Předchůdcemi biomechanoidů byly tzv. Atomové děti – vize lidí přeživších nukleární útok a jejich nového života. V jejich zčernalých svalech se začínají objevovat mechanické a hydraulické prvky, které ústí v prototyp postapokalyptické formy života.
Často se zaměřuje na lidskou reprodukci, jeho postavy často žijí drsným životem plným sexu. Při jeho zobrazování vychází z okultních praktik Aleistera Crowleyho, historických vizí sabatu a studia mechaniky. Typické jsou erotické vize, ve kterých spojuje penisy a vagíny v pekelné strojovny. Mužská přirození v těchto kopulačních scenériích jsou ve funkci červů, pístů, potrubí a bodných zbraní, ženská se na ně vrhají s hrozbou pohlcení a destrukce. Když americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys vložil do obalu své desky Gigerův obraz s provokujícím motivem, objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii. Giger obvinění odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením vrátil Oscara. Dvěma trestním oznámením z šíření pornografie čelil i časopis Reflex, když na obálku čísla 21 umístil reprodukci obrazu „Krajina penisů“.
Vetřelec
Když mu režisér Ridley Scott nabídl spoluúčast na tvorbě monstra pro film Alien, vycházel z biomechanoidů obsažených v Necronomiconu, které naplňovaly původní vize. Začal navrhovat objekty a scény ve filmu a také různé varianty postavy vetřelce. Některé původní návrhy byly z různých důvodů zamítnuty – například velké elipsovité oči připomínaly spíše motoristické brýle. Giger nakonec vytvořil celý životní cyklus vetřelce – od vylíhnutí tvora, který se přisál na obličej oběti, aby do ní vložil zárodek veřelce, až po jeho dosáhnutí dospělosti. Vetřelec byl zhotoven jako oblek, který si navlékal herec nebo kaskadér. Povrch a základní konstrukce byly vytvořeny z elektroinstalačních materiálů, hadic a pryže. Hlava nesla pohybový mechanismus, který otevíral čelisti a vymršťoval vnitřní čelist. Hlav vzniklo několik, základem byla lidská lebka bez dolní čelisti, zasazená do protáhlého skeletu hlavy. Tvůrci nejdříve plánovali, že herec mechanismus unese, ale později se ukázalo, že hlava je příliš těžká a nebylo možné ji ani podpírat pomocí ocelových lan. Takže nakonec vznikla statická hlava s mechanikou, která se točila v detailních scénách a zbytek zůstal na herci, navlečeném v obleku vetřelce. Tvůrci měli mnoho práce s tím, jaký zvolit materiál pro oblek, nakonec se jako nejlepší materiál ukázal být latex. Režisér chtěl původně vetřelce průhledného, potom slevil jen na průhlednou hlavu, ve které měl být vidět mozek, ale nakonec se i od toho upustilo. Vývoj filmu byl provázen nervozitou a spěchem. Vzniknul však snímek, který se stal legendou. Za speciální efekty k filmu Alien byl od Americkou akademií věd a umění oceněn Oscarem. Spolupracoval i na třetím dílu vetřelce, kdy navrhnul zcela nové monstrum - změnil vnitřní čelist na jazyk, upravil hlavu, dal vetřelci lidské rty, pozměnil zádovou část a udělal z něj mnohem dravějšího a rychlejšího tvora. Filmaři s tím však nebyli spokojeni, a tak změny byly spíše jen kosmetického rázu. Od druhého dílu se potýkal s problémy s autorstvím, když společnost 20 Century Fox odmítla Gigera uvést jako spoluautora, ale jen jako tvůrce původního návrhu. Ve čtvrtém díle jeho jméno již nebylo uvedeno vůbec.
Giger Bar
První Giger Bar měl být otevřen v New Yorku. Když se ukázalo, že jeho konstrukce bude příliš drahá, bylo rozhodnuto, že lepší bude počkat, dokud nebude dostatek finančních prostředků. Tehdy se Giger potkal s architektem Thomasem Domenigem, který pracoval na výstavbě kavárny v Gigerově rodišti, ve městě Chur. Podařilo se mu Domeniga přesvědčit, aby místo kavárny vybudoval právě Giger bar. Výstavba trvala dva roky. Bar byl oficiálně otevřen 8.2.1992.
Bar je celý v duchu biomechaniky. Giger navrhnul design veškerého interiéru, od páteřovitých stěn a stropu, vstupních dveří, sedadel a stolů, lamp, až po bar samotný. Vše je vymodelováno tak, že se návštěvník cítí jako ve filmu Vetřelec.
Giger bary
- Chur, Švýcarsko (otevřen 8.2.1992)
- Gruyere, Švýcarsko (otevřen 2.4.2003)
- Tokio, Japonsko (uzavřen)
- New York, USA (uzavřen – tvrdí se, že tento bar byl uzavřen poté, co jeden ze zaměstnanců baru ukradl jedno z křesel v hodnotě 30000 dolarů)
Podíl v kultuře
Knihy
- ARh+ (1971)
- Passagen (1974)
- H.R.Giger bei Sydow-Zirkwitz (1976)
- H.R.Giger’s Necronomicon I (1977)
- H.R.Giger’s Alien (1980)
- New York City (1981)
- H.R.Giger’s Retrospective 1964-1984 (1984)
- H.R.Giger’s Necronomicon II (1985)
- H.R.Giger’s Biomechanics (1988)
- H.R.Giger’s ARh+ (1992)
- H.R.Giger’s Sketchbook 1985 (1992)
- Watch Abart ’93 (1993)
- H.R.Giger’s Species Design (1995)
- H.R.Giger’s Filmdesign (1996)
- Visioni di fine millennio (1996)
- www HR GIGER com (1996)
- The Mystery of San Gottardo (1998)
- HR Giger , Icons (2002)
- Le monde selon HR Giger (2004)
- HR Giger in Prague (2005)
- Giger in Wien (2006)
- The Oeuvre before Alien (2007)
- H.R.Giger Escultura, Grafica i Disseny (2007)
- H.R.Giger Kunst Design Film (2009)
- H.R.Giger Atzera Begirakoa Retrospectiva (2009)
- H.R.Giger in Obwalden (2010)
Filmy
- High und Heimkiller
- Swiss Made 2069
- The Second Celebration of the Four
- Vetřelec (Alien) – Oscar za nejlepší filmové efekty
- Future Kill
- Poltergeist II
- Teito Monogatari
- Vetřelec 3 (Alien 3)
- Mutant (Species)
- Killer Condom
- Mutant 2 (Species 2)
- Batman navždy (Batman Forever) – Giger navrhnul design Batmobilu, nakonec ve filmu nepoužit
[editovat] Nerealizované filmy
- Duna (Dune) – Giger navrhoval pro režiséra Alejandra Jodorowského, režisér filmového zpracování z roku 1984 David Lynch s Gigerem již nespolupracoval
- The Tourist
- The Train
- The Mystery of San Gottardo
- Dead Star
Hudba
- Celtic Frost – album Mega Therion
- hide – album Hide Your Face
- Magma - album Attahk
- Emerson Lake and Palmer – album Brain Salad Surgery
- Deborah Harry – album Coo Coo
- Dead Kennedy –album Frankenchrist
- Danzig - album III: How The Gods Kill
- Atrocity - album Hallucinations
- Korn – stojan na mikrofon
- Carcass – album Heartwork
- Blondie – kytara „Gigerstein“
- Dr. Death - album Somewhere in nowhere
Počítačové hry
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
