František Kovářík (1. října 1886 Plzeň – 1. října 1984 Praha) byl český herec. V letech 1903 – 1908 působil jako ochotník v Ludvíkově divadelní společnosti mezi krajany v USA, po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 1913 – 1915 byl členem Švandova divadla a v letech 1920 až 1959 (kromě let 1945 – 1947) hrál v souboru Divadla na Vinohradech.
Divadlo
Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v Plzni. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany. Tou dobou tam vystupovala i naše budoucí významná operetní subreta Marie Zieglerová, jejímž tam byl partnerem. Mezi obyčejné lidi se dostal i po 1. světové válce, kdy mu půjčil jeho kolega a přítel Josef Skupa některé loutky a Kovářík s nimi objížděl republiku.
František Kovářík patřil mezi pokračovatele tradice českého lidového herectví. Přátelé mu říkali "boží člověk" nebo dokonce "svatý muž", protože byl nesmírně dobrý, laskavý a skromný. O svém životě napsal knihu Kudy všudy za divadlem (1982). Z divadelních rolí vynikl např. Luka (Maxim Gorkij, Na dně) a Lízal (Alois a Vilém Mrštíkové, Maryša).
Film
První film, v němž František Kovářík hrál, byl němý Pan profesor, nepřítel žen, který se ovšem stejně jako některé další němé filmy ... Celý text »
František Kovářík (1. října 1886 Plzeň – 1. října 1984 Praha) byl český herec. V letech 1903 – 1908 působil jako ochotník v Ludvíkově divadelní společnosti mezi krajany v USA, po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 1913 – 1915 byl členem Švandova divadla a v letech 1920 až 1959 (kromě let 1945 – 1947) hrál v souboru Divadla na Vinohradech.
Divadlo
Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v Plzni. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany. Tou dobou tam vystupovala i naše budoucí významná operetní subreta Marie Zieglerová, jejímž tam byl partnerem. Mezi obyčejné lidi se dostal i po 1. světové válce, kdy mu půjčil jeho kolega a přítel Josef Skupa některé loutky a Kovářík s nimi objížděl republiku.
František Kovářík patřil mezi pokračovatele tradice českého lidového herectví. Přátelé mu říkali "boží člověk" nebo dokonce "svatý muž", protože byl nesmírně dobrý, laskavý a skromný. O svém životě napsal knihu Kudy všudy za divadlem (1982). Z divadelních rolí vynikl např. Luka (Maxim Gorkij, Na dně) a Lízal (Alois a Vilém Mrštíkové, Maryša).
Film
První film, v němž František Kovářík hrál, byl němý Pan profesor, nepřítel žen, který se ovšem stejně jako některé další němé filmy nedochoval. Ve veselohoře Dům na předměstí hrál potrhlého spiritistu, ve filmu Za ranních červánků ubohého podruha, v adaptaci Maryšy Lízala. Zajímavá svou drobnokresbou je postava kořenáře z Pohádky máje. V první adaptaci Čapkova Hordubala hrál moudrého a se životem smířeného starého ovčáka.
Roku 1947 vytvořil Kovářík postavu Juraje Čupa z Čapkových povídek, v němž se jde starý horal z Podkarpatské Rusi ve sněhové vánici udat z rozhodnutí vesnické rady jako vrah. Nezapomenutelnou roli mlynáře sehrál v klasické pohádce Pyšná princezna. Mezi další postavy poválečné filmové tvorby patří proutkář z filmu Mikoláš Aleš, šašek z Bláznovy kroniky, ovčák z Údolí včel či stařičký tatínek v televizním seriálu Byl jednou jeden dům, proslul však zvláště jako profesor Hrbolek v klasické české komedii Marečku, podejte mi pero. Pouze se mihl v další klasické komedii Na samotě u lesa jako zdravím kypící stařeček a otec Josefa Kemra. Naposledy se objevil ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne. František Kovářík byl mistrem drobných rolí, v nichž přinášel lidem potěšení i útěchu. Hrál opravdově, realisticky, představované postavě se uměl plně oddat a hledal odpovídající gesta, masku, hlas.
František Kovářík vystupoval také v rozhlase a využívala ho i Československá televize, zvláště do rolí pohádek a povídek v cyklu Bakaláři.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
