Adina Mandlová

profil
Fotku nahrál uživatel.
Fandím 1 fanoušek
Nesnáším
0 antifanoušků
Napiš názor 0 názorů

Povolání: Herečka

Věk: 111 let

Datum narození: 28.01. 1910

Hodnocení Adina Mandlová

Přitažlivost
90% (21 hlasů) 4045.místo
Talent
88% (18 hlasů) 9213.místo
Inteligence
82% (19 hlasů) 9970.místo
Vtipnost
83% (17 hlasů) 9279.místo

Fotky Adina Mandlová (111)

Životopis Adina Mandlová Upravit životopis

Adina Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, v Německu známá pod pseudonymem Lil Adina (28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi – 16. června 1991 v Příbrami) byla česká filmová a divadelní herečka.

Její život byl mimořádně bouřlivý. Krásná, talentovaná, inteligentní, obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, její jméno spolehlivě plnilo sály. Zároveň se však jednalo o nešťastnou a psychicky nevyrovnanou ženu. Byla neodůvodněně podezřívána z kolaborantských styků s německými okupanty.


Život

Pocházela z rodiny inspektora c. k. státních drah Jana Mandla, který po třech chlapcích toužil po narození dívky. Již od útlého dětství byla otcem až nekriticky hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Své zvláštní jméno dostala, protože podle jeho mínění měla předurčenou skvělou budoucnost. O její výchovu se staral výhradně otec a od čtyř let hrála na klavír. Otec ji velmi rozmazloval a všichni jí museli vykat, ale ona odpovídala tykáním. Když jí bylo osm let, otec zemřel a ona tak ztratila své dobré postavení a  naopak hrát na klavír už měla zakázáno.

Období puberty

Po smrti otce se rodinné poměry velice zhoršily. Matka si našla několik strýčků, kteří rodinu podporovali. To však nestačilo, a tak rodina pořádala loupežné výpravy do zahrad a polí. Mandlovi také pronajímali pokoje své vily studentům. Když bylo Adině čtrnáct let, matka si našla nového přítele. V šestnácti Adinu poslali do pařížského dívčího penzionátu, kde se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena za špatné chování a začala se věnovat herectví.

Pozdější život

Již v 16 letech si našla milence a chodila s ním po nočních barech. Ve francouzském penzionátu si našla dalšího, s nímž otěhotněla, načež absolvovala potrat. Pak se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase. Po roce 1939 chodila s Fredem Scheinerem–Svítilem, on ji však opustil a ona se proto pokusila o sebevraždu. Po uzdravení se vrhla do bezstarostného užívání si života, takže vznikla průpovídka „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.“ Poprvé se Adina provdala za malíře Zdeňka Tůmu, v tomto rozhodnutí lze hledat i trochu zištný motiv, neboť Tůma byl levicově smýšlející – Adina se domnívala, že si tak napraví špatnou reputaci. – Lidé ji totiž začali vnímat jako příliš německy orientovanou. Tůma však po roce spáchal sebevraždu. Když se to Adina dozvěděla, volala jako první své skutečné přítelkyni Nataše Gollové, která ji také údajně jako jediná tykala. Jejich přátelství trvalo jen do doby, kdy Gollová přebrala Mandlové milence. V divadle se později sblížila s hercem Vladimírem Šmeralem, se kterým čekala i dítě, avšak holčička se narodila mrtvá. Šmeral byl ženatý s Marianne, bývalou tanečnicí u E. F. Buriana, která byla Židovkou a manželství s árijcem ji chránilo určitou dobu před zatčením nebo koncentračním táborem. Ze strany Mandlové ke Šmeralovi šlo o velkou lásku, vztah z druhé strany není možno bezpečně označit, Šmeral se od Mandlové po válce distancoval .

Život v emigraci

Během války byl její přítel Svítil odvezen do koncentračního tábora. Adina natočila během války jeden německý film a byla zatčena a obviněna kvůli německé příslušnosti – pro nedostatek důkazů propuštěna. Jelikož nemohla najít angažmá odešla do Anglie s Josefem Kočvárkem, za kterého se provdala, aby dostala pas a vízum. Zde se krátce na to jako přátelé rozešli a Adina se znovu provdala za boháče Geoffreyho, s kterým žila jen krátce, a tak se na počátku 50. let 20. století znovu rozvedla. V Anglii získala kvůli svému přízvuku a minulosti jen pár menších rolí (židé žijící v Anglii jí nemohli odpustit její údajnou kolaboraci s nacisty). Poté se seznámila s modním návrhářem Benem Pearsonem, který byl homosexuál; intimně spolu proto žili jen sporadicky, přesto se v roce 1954 vzali a zůstali přáteli až do Benovy smrti. Krátce se Adina věnovala sochařství, kterého musela pro nemoc zanechat. V roce 1968, poprvé od své emigrace v roce 1948, se vrátila do Československa, aby zahrála hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Nakonec roli nedostala, protože odmítla spolupráci s komunistickým režimem. Po návratu do Anglie pracovala v obchodě svého manžela. Ve stáří tento obchod prodali a odstěhovali se na Maltu. Zde byla spokojená a žili zde v klidu až do doby, kdy komunisté na Maltě získávali většinu a začali Angličany vyhánět ze země. S Benem se rozhodli odejít do Kanady, kde za pomoci Josefa Škvoreckého vydává v jeho nakladatelství '68 Publishers své paměti v knize Dneska už se tomu směju. V Kanadě žila až do doby, kdy její manžel v roce 1991 zemřel a Adina se rozhodla již ve vysokém věku a nemocná na závěr života vrátit do Československa. Zde se usídlila na zámku Dobříš u Příbrami. Adina Mandlová zemřela 16. června 1991 v příbramské nemocnici po krátké hospitalizaci na mužském chirurgickém oddělení ve věku 81 let. Pohřbena není! Její popel byl rozptýlen.

Herecká kariéra

Film

První hereckou příležitost dostala hned na počátku třicátých let od zcela podprůměrného režiséra Josefa Medeotti - Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pes předznamenal její hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka nebo Děvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních, zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarové a Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům, Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních životních situacích. Po odchodu do exilu se jí již nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat.

Divadlo

Je sice známá hlavně svými filmy, její touhou však vždy bylo divadlo. Po počátečním nezdaru měla i na jevišti úspěch, a to přesto, že měla jen minimální průpravu (pár hodin jevištní řeči). Od roku 1939 vystupovala v Komorním divadle a v Uranii. V letech 1942 – 1945 byla stálým hostem v Divadle na Vinohradech a účinkovala i na jeho dalších scénách (Divadlo Na Poříčí, Komorní divadlo). Po odchodu do exilu se objevila na jevišti již jen příležitostně ve Velké Británii.

Filmografie

  • Děvčátko, neříkej ne!, 1932, manekýnka
  • Diagnosa X, 1933, Helena Bernhardová
  • V tom domečku pod Emauzy, 1933, Apolenka Dudková
  • Život je pes, 1933, Eva Durdysová
  • Mazlíček,1934, Marcela Johnová
  • Ať žije nebožtík!, 1935, Alice Machová
  • Komediantská princezna, 1936, paní Lexová
  • Švadlenka, 1936, Mici
  • Velbloud uchem jehly, 1936, Nina Štěpánová
  • Děvčata, nedejte se!, 1937, Vlasta
  • Důvod k rozvodu, 1937, Helena Bertlová
  • Harmonika, 1937, Elsa
  • Kvočna, 1937, Katy Svatá
  • Mravnost nade vše, 1937, Eva Karasová
  • Panenství, 1937, Lily
  • Poručík Alexander Rjepkin, 1937, Mathilde von Kiesewetter
  • Rozkošný příběh, 1937, Věra Randová
  • Svět patří nám, 1937, Markéta
  • Vyděrač, 1937, Máša Lírová
  • Bílá vrána, 1938, Jana Dubanská
  • Cech panen kutnohorských, 1938, Rozina
  • Druhé mládí, 1938, Fan Panýrová
  • Ducháček to zařídí, 1938, Julie z Rispaldiců
  • Krok do tmy, 1938, Eva Halerová
  • Svatební cesta, 1938, Kaťa Holarová
  • Holka nebo kluk?, 1939, Ada Bártů
  • Hvězda z poslední štace, 1939, Emilka
  • Kouzelný dům, 1939, Marie Ungrová
  • Kristian, 1939, Zuzana Rendlová (Svatováclavská cena ministra průmyslu, obchodu a živností za herecký výkon)
  • Nevinná, 1939, Jarmila Černá
  • U pokladny stál, 1939, Věra Hornová
  • Dva týdny štěstí, 1939, Marta Urbanová
  • Katakomby, 1939, Nasťa
  • Pacientka dr. Hegla, 1940, Karla Janotová
  • Přítelkyně pana ministra, 1940, Julie Svobodová
  • Hotel Modrá hvězda, 1941, Milada Landová
  • Noční motýl, 1941, Anča, zvaná Kiki (Národní cena 1942 za herecký výkon)
  • Těžký život dobrodruha, 1941, Helena Rohanová
  • Z českých mlýnů, 1941, Lola
  • Okouzlená, 1942, Milada Jánská
  • Ich vertraue dir meine Frau an, 1942, Ellinor
  • Velká přehrada, 1942, Irena Berková
  • Bláhový sen, 1942, Díďa Kanská-Valentová
  • Šťastnou cestu, 1943, Helena Truxová
  • Sobota, 1944, Luisa Herbertová
  • The fool and the princess, 1948
  • Summer day's dream, 1949, Irina
  • The master builder, 1950, Hilda
  • Ghost squad (seriál), 1961
  • The saint (seriál), 1962

Vybrané divadelní role

  • 1939 J. F. Black: Moudrá Penny, role: Káťa, Komorní divadlo, režie A. Kandert
  • 1940 G.B.Shaw: Milionářka, Epifania, Komorní divadlo, režie B.Vrbský
  • 1941 P. Saraw: Všechno nebo nic, Magda, divadlo Uranie, režie A. Klimeš
  • 1941 K. Götz: Rosnička, Ingeborg, zájezdové představení, režie Gabriel Hart
  • 1942 H. Maur, M. Sierra: Julie si koupí dítě, Julie, divadlo Uranie, režie V. Plachý–Tůma
  • 1943 V. Petrovičová-Neffová: Střídavě oblačno, Helena, Divadlo Na poříčí, režie K. Konstantin
  • 1943 L.Pirandello: Šest postav hledá autora, nevlastní dcera, Divadlo na Vinohradech, režie K.Jernek
  • 1943 E. Rotluft: Snídaně o půlnoci, Eva, Komorní divadlo, režie K. Konstantin
  • 1943 C.Goldoni: Vdova liška, vdova, Divadlo Na poříčí, režie František Salzer
  • 1943 S. Benelli: Chvála bláznovství, Violanta, Divadlo Na poříčí, režie Fr. Salzer
  • 1943 R. Billinger: Liščí past, Irena, Komorní divadlo, režie A.Kandert
  • 1944 F.Schiller: Marie Stuartovna, Marie, Divadlo J. K. Tyla , režie Karel Jernek
  • 1949 J. B. Priestley: Summer Day´s Dream, Irina, St.Martin´s Theatre, Londýn, Spojené království
  • 1949 D. Laurentis: The Time of the Cuckoo, Signorina Floria, Connaught Theatre, Worthing, Vel.Británie

Zdroj: Wikipedia.org

Články o Adina Mandlová (0)

Všechny články o Adina Mandlová (0) »
TOPlist