Antonín Vranický

Antonín Vranický (13. června 1761, Nová Říše – 6. srpna 1820, Vídeň) byl český hudební skladatel a houslista. Mladší bratr hudebního skladatele Pavla Vranického. Maestro zámecké kapely knížete Maxmiliána z Lobkovic.

Život

Narodil se v Nové Říši, kde navštěvoval gymnázium v premonstrátském klášteře a později studoval filozofii a právo na jezuitské akademii v Brně.

Na housle ho zpočátku učil bratr. Antonín vynikal i výjimečným hlasem. Roku 1783 se stal sbormistrem v kapli Tereziánsko-Savoyské akademie ve Vídni (až do zrušení duchovní hudby v kostele reformami Josefa II.). Ve Vídni studoval kompozici u Mozarta, Haydna a J. G. Albrechtsbergera. Proslavil se jako učitel hry na housle a virtuos.

Nejpozději roku 1790 vstoupil do služeb knížete Josefa Františka Maxmiliana Lobkowitze jako skladatel, učitel hudby, koncertní mistr, a (od roku 1797) kapelníkem knížecího soukromého orchestru; těmto povinnostem se věnoval ve Vídni, Praze a na Lobkowitzově panství v Roudnici nad Labem, Bílině a Jezeří. Poté, co kníže natrvalo přesídlil do Vídně a stal se členem vedení vídeňského dvorního divadla (1807)a pak i jeho ředitelem (1810-1812), jmenoval Vranického dirigentem orchestru dvorního divadla. Na tomto postu setrval Vranický až do své smrti. Od 1. srpna 1814 byl také dirigentem orchestru Theater an der Wien.Od 1812 do 1816 vedl Dvorní hudební nakladatelství. Po smrti knížete zůstal Vranický ve službách jeho nástupce.

Antonín Vranický měl plnou důvěru svého učitele Josefa Haydna,přátelil se s Ludwigem van Beethovenem (zúčastnil se uvedení několika jeho děl) a navštívil Carla Mariu von Webera.

Dílo

Jako jeho bratr byl Antonín Vranický přítel Haydna a Beethovena. (Haydn schválil Vranického úpravu oratoria Stvoření pro smyčcový kvartet.) Jako skladatel, umělec a učitel byl zakladatelem vídeňské houslové školy. Pro svou pedagogickou praxi používal vlastní didaktickou práci The Violin Foundament. Jeho žáky byli výjimeční houslisté Ignaz Schuppanzigha a Joseph Mayseder. Vranického početné houslové koncerty stály na pomezí klasického a romantického stylu. Jeho 21 publikovaných smyčcových kvartetů jsou rané příklady objevujícího se divadelního stylu ve vídeňské komorní hudbě. Symfonie, většinou sestávající ze čtyř částí s pomalým úvodem, zůstávají v klasickém stylu, přesto jsou dvě programní: symfonie Afrodita z roku 1792, složená pro svatbu knížete Lobkowitze s kněžnou von Schwarzenberg, a symfonie D dur z roku 1796. Ta má pět částí nazvaných Výbuch žhavé radosti, Něžný pocit vděčnosti, Veselé vyjádření splacené lásky (menuet s dvěma trii), Sladké pocity a Požehnání, s rysy Beethovenovy Pastorální symfonie. S výjimkou houslového koncertu opus 11 a několika komorních kousků Vranického práce zůstávaly pouze v rukopisech, většina v bývalé Lobkowitzově sbírce, nyní v Národním muzeu v Praze. Jeho dcery Anna-Kraus Vranická (1801–1851) a Karolína Seidler-Vranická (1790–1872) byly velmi významné zpěvačky; Karolína hrála první Agátu v Čarostřelci od Carla Marii von Webera. Jeho synové Friedrich (cellista) a Antonín (houslista) byli členy dvorního divadelního orchestru ve Vídni.

Výběr z díla

• Vokální:
  • Duchovní:
    • Audi ex sede gloriosa - moteto G dur
    • Benedictus
    • Bone pastor – moteto, arie Es dur
    • In tanta solemnite - moteto Es dur
    • Magne Deus potentiae
    • mše
  • Světská:
    • Mit Fürsten werden wir beschenkt – pro smíšený sbor
    • Brüder auf! Aus jedem Stande. – úprava lidové písně
    • Gedicht in das Stammbuch eines mus. Freundes
    • Vo solcando unmar crudele
  • Jevištní:
    • Leonore – opera

• Instrumentální:
  • Orchestrální:
    • Koncerty:
      • C dur pro housle a orchestr Opus 11
      • D dur pro dvoje hosle a orchestr
      • C dur pro dvě violy a orchestr
      • a další…
    • Nocturna
    • Ouvertura Omasis
    • symfonie
    • serenády
    • tance a pochody
  • Komorní:
    • smyčcové kvintety a sextety
    • Grand Quintuor
    • smyčcové kvartety
    • smyčcová tria
    • ostatní komorní hudba

Zdroj: Wikipedia.org