TOP 5 filmů, které „správně“ odhadly budoucnost reality shows

07.11.2025

Televizní realita se stala novým druhem náboženství. Sledujeme životy cizích lidí s vášní, s jakou kdysi diváci tleskali divadlu. Kamery pronikly do domovů, vztahů i myšlenek a hranice mezi skutečností a inscenací se rozplynula. Přitom dlouho předtím, než jsme znali pojmy Love Island nebo Naked Attraction, už filmaři tušili, kam se lidstvo řítí.

Už v devadesátých letech, a dokonce i dřív vznikaly filmy, které dokázaly vystihnout naši fascinaci pozorováním ostatních – a varovat před tím, co se stane, až zábava přeroste etiku. Dnes, kdy kamery v kapse dokážou víc než televizní štáb, působí některé z nich až děsivě prorocky. Pojďme si připomenout pět snímků, které „správně“ odhadly budoucnost reality show – i naši touhu dívat se na všechno, co by mělo zůstat soukromé.

Běžící muž

V dystopickém světě filmu Běžící muž z roku 1987 se masová zábava změnila ve státem řízenou gladiátorskou arénu. Arnold Schwarzenegger (77) tu jako neprávem odsouzený pilot Ben Richards prchá o život před televizními zabijáky, zatímco publikum šílí. V televizi ovládané propagandou a krví je zločin proměněn v show, bolest v rating a smrt v diváckou zábavu. Film, původně brán jako přestřelená akční fantazie, dnes působí znepokojivě aktuálně.

Jeho vizionářství spočívá v tom, že už tehdy rozpoznal základní princip pozdějších reality shows: že utrpení a soutěž se dají zpeněžit, pokud jsou zabaleny do formátu zábavy. Režisér Paul Michael Glaser (82) v podstatě předběhl dobu – ještě než svět poznal Survivora nebo Big Brothera, upozornil, že hranice mezi spektáklem a krutostí se dá překročit s úsměvem. Dnes, když v online prostoru sledujeme „výzvy“ s nebezpečnými úkoly a dramatem na objednávku, působí Běžící muž jako mrazivě přesná parabola.

Pleasantville: Městečko zázraků

Oblíbená satira Pleasantville: Městečko zázraků (1998) přichází s jemnějším tónem, ale s neméně ostrým postřehem. Dva současní teenageři, David v podání Tobeyho Maguira (49) a Reese Witherspoon (49) jako Jennifer, se ocitnou v dokonalém černobílém světě padesátkového sitcomu. Na první pohled idyla, pod povrchem sterilní prázdnota. Jakmile do tohoto televizního ráje vnesou emoce a neposednost skutečného života, město se začne barvit a hroutit zároveň.

Pleasantville ukazuje televizi jako bublinu, která určuje, co je „normální“ – a jak snadno člověk přejme umělý obraz světa, pokud je mu servírován s úsměvem. V roce uvedení ještě nikdo netušil, že o dvacet let později budou sociální sítě barvit životy do dokonalých filtrů stejně jako zdejší kouzelná kamera. Gary Ross (68) natočil film, který s půvabnou nostalgií odhaluje naši neschopnost rozeznat autenticitu od scénáře.

Ed TV

Zatímco jiní si z televizní posedlosti tropili legraci, film Ed TV ukázal její civilnější, ale o to přesnější podobu. Matthew McConaughey (55) hraje obyčejného chlápka, který souhlasí, že bude žít svůj každodenní život pod dohledem kamer – 24 hodin denně, bez přestávky. Z počátku mu popularita lichotí, brzy však zjistí, že „autenticita“ na obrazovce má své scénáře, střihy a manipulace.

Režisér Ron Howard (71) se tu trefil do fáze, kdy se z televize stává laboratoř slávy. Ed TV předpověděl fenomén, který dnes známe z YouTube i reality show: dobrovolné zřeknutí se soukromí výměnou za pozornost. Na rozdíl od Truman Show si hrdina uvědomuje, že je sledován – a přesto nedokáže vystoupit ze hry. A právě v této dobrovolnosti spočívá největší předpověď filmu: že nikdo nás nenutí být součástí reality show, a přesto to s radostí děláme.

Rallye smrti

Na opačném konci spektra stojí akční exploze Rallye smrti, která ukazuje televizi jako doslova smrtící mašinerii. Jason Statham (58) zde hraje bývalého závodníka nuceného účastnit se kruté automobilové soutěže, kterou sledují miliony diváků. Pět vítězství znamená svobodu, jedna nehoda konec. Někde mezi Mad Maxem a Big Brotherem se z vězňů stávají oběti i hvězdy zároveň.

Přestože film hraje na notu přehnané brutality, jeho jádro není tak vzdálené od současnosti, jak by se mohlo zdát. Princip reality show je tu dotažen do extrému – diváci lační po stále větším riziku, producenti po větším zisku a účastníci po vykoupení slávou. Režisér Paul W. S. Anderson (60) si možná libuje v přehnané akci, ale pod vrstvou kovu a oleje se skrývá přesný komentář: když se lidský život stane formátem, hranice mezi soutěží a popravou je jen otázkou ratingu.

Truman Show

A konečně Truman Show, film, který se stal synonymem pro realitu v přímém přenosu. Jim Carrey (62) hraje obyčejného muže, který netuší, že celý jeho život je pečlivě režírovaný televizní pořad. Město, rodina, přátelé – vše je kulisa, jen jeho reakce jsou „pravé“. Trumanův pokus uniknout z dokonalé bubliny se stal jedním z nejsilnějších filmových podobenství o svobodě, soukromí a moci médií.

Režisér Peter Weir (79) vystihl podstatu éry, která měla teprve přijít. Film se dnes čte jako proroctví sociálních sítí, permanentního dohledu a dobrovolného vystavování se publiku. Je to zároveň tragédie i pohádka – příběh člověka, který zjistí, že jeho realita byla televizí. V době, kdy každý z nás nese v kapse vlastní kamery a sdílí záběry svého dne, působí Trumanovo probuzení spíš jako návod, ne metafora.

(tod)

Celebrity:
Tobey Maguire, Arnold Schwarzenegger, Reese Witherspoon, Jason Statham

Filmy:
Truman Show, Běžící muž, Městečko Pleasantville, Rallye smrti

Kategorie:
Filmy, Filmové novinky,

Tagy:
reality show, vizionáři, arnold schwarzenegger, Osmdesátky filmy, Jim Carrey filmy, satira