Ženy na přelomu tisíciletí (TV seriál)

V pasti - Katka

Tragický příběh dívky, která propadla pocitu, že radost, štěstí a životní naplnění je možno si aplikovat injekční stříkačkou.Více textu

V pasti - Katka

Tragický příběh dívky, která propadla pocitu, že radost, štěstí a životní naplnění je možno si aplikovat injekční stříkačkou.
S Katkou se setkáváme v léčebně pro drogově závislé v Němčicích. Katka právě postupuje do poslední fáze léčby, září spokojeností a těší se na další dny.
O pár měsíců později už je ovšem všechno jinak. Katka je v Praze, zamilovaná do přítele Ládi - ale oba jsou na heroinu. "Jenom si tak hrajeme," říká Láďa, který věřil, že stačí chtít a ze závislosti se jednoduše dostanou. Opakovaně se setkáváme s Katkou a Láďou, kteří de facto žijí na ulicích Prahy a dny tráví "děláním peněz" a sháněním "materiálu". Postupná euforie čerstvě zamilované dvojice mizí ve všedních problémech a přichází strach, že abstinence možná nebude tak jednoduchá, jak si z počátku mysleli.
Zvyšuje se denní dávka heroinu, kterou Katka a Láďa potřebují k běžnému fungování, zmenšuje se okruh krámů, kde lze "dělat peníze" a přibývá záznamů na policii. Katka a Láďa se stále víc hádají a nakonec se rozcházejí.
Katka se sbližuje s Janou, dívkou, která tak jako ona žije na ulici a s drogou.
Katka ztrácí všechny zábrany a fetování je už její jedinou činností, ve které jí nezabrání ani zvětšující se zdravotní problémy a varování lékařů, že jí zbývají dva roky života, pokud nepřestane.
Katka končí na ulici a provozuje "nejstarší řemeslo světa", jak sama říká. Zdroj peněz byl nalezen a opět je na drogu...
Film se pokouší reálným sledováním života drogově závislých upozornit na problém drog v poněkud jiném úhlu pohledu. Průvodci tentokrát nejsou odborníci, kteří diváky varují, ale reální narkomani, kteří věcně a bez emocí popisují svoji každodenní realitu.


Forte a piana

Pět let složitého, ale i krásného života jedné výjimečné ženy. Příběh o obtížném a bez bolestných kompromisů nemožném skloubení role matky s rolí operní hvězdy Dagmar Peckové.
Film je součást cyklu časosběrných filmů "Ženy na přelomu tisíciletí" režisérky Heleny Třeštíkové.
Dagmar Peckovou zastihneme v momentě, kdy zjišťuje, že bude maminkou. Než se děťátko narodí, stihne ovšem budoucí maminka ještě odezpívat několik velkých partů a rolí a pokřtít desku Mahlerových písní. Dášu navštěvujeme i v porodnici a sledujeme zrod její nové identity - identity matky. Brzy po porodu se život vrátí do obvyklých pracovních kolejí a Dáša kombinuje svou náročnou práci s péčí o syna. Plánovaná svatba se odkládá a po narůstání partnerských problémů přichází rozchod. Dáša reflektuje svou samotu a zároveň studuje krásnou roli Carmen v Národním divadle. Po krizi nastává nový vzestup. Nová láska, štěstí, a nakonec se dočkáme i oné několikrát nerealizované svatby. "V životě to je jako v Mahlerově hudbě - za vteřinu štěstí přichází tři čtvrtě hodiny depresí, ale tak to prostě je a musíme se s tím smířit," komentuje Dáša na konci filmu svůj život.
Hlavním tématem filmu je obtížné a bez bolestných kompromisů nemožné skloubení role matky s rolí operní hvězdy a také téma ženy v sociálních schematech současné doby v širším slova smyslu.


Bára B. (LIVE)

Portrét Báry Basikové. Pět let života známé hvězdy populární hudby, která je nejen rockerkou, muzikálovou zpěvačkou, ale i ženou a matkou.
Další díl volného cyklu časosběrných filmů režisérky Heleny Třeštíkové "Ženy na přelomu tisíciletí".
Bára Basiková je na začátku filmu nešťastně provdanou ženou a matkou čtyřletých dvojčat, která se netají tím, že žije dva životy: jeden doma s dětmi, ale bez naplněného manželského vztahu, druhý ve své práci. Bára zpívá ve slavném muzikálu Jesus Christ Superstar, se svou kapelou uvádí vlastní tvrdé rockové písně plné pesimismu a má mladšího přítele. Zdá se, že tento stav potrvá snad věčně. Ale vše je nakonec jinak. Přichází nový muž, který vše změní. Bára se rozvádí a znovu vdává, tvrdý rock ustupuje tanečnějším písním, muzikál Jesus Christ Superstar doslova v nejlepším končí... Nastupuje problémový a ve výsledku neúspěšný muzikál Rusalka. A opět se rodí nová naděje - nový muzikál Johanka z Arku, který pomůže zapomenout na frustraci z Rusalky. Děti jdou do školy, a tak večerní mučednice Johanka přes den řeší úkoly, pravopis i drobné spory svých dcer.
"Nejdůležitější jsou děti, manžel a moje profese. Když tohle bude fungovat, tak jsem spokojená a víc nečekám a nežádám," říká Bára na konci filmu.


Rozkoš bez rizika 1/2

Pět let ze života prostitutek, které dokážou být sebevědomé a vyrovnané v divadelním představení i ve svém životě.
Rámcem pět let natáčeného filmu je činnost občanského sdružení Rozkoš bez rizika, které se zaměřuje na zdravotní prevenci lidí poskytujících sexuální služby. Zakladatelka sdružení Hana Malinová hovoří o tom, že společnost Rozkoš bez rizika zajišťuje zdravotní vyšetřování, sociální poradnu, ale také připravuje divadelní představení. Autorkou jednotlivých děl je právě dr. Malinová a spolu s ní ing. Pecka. Ve filmu sledujeme zkoušku i samotnou živelnou veřejnou produkci, při níž jsou do hry zapojeni i diváci.
Prostitutka Vlaďka vzpomíná v dobrém na prostituci v Aši, kde byli hodní pasáci. V Praze si vydělá za tři dny 25 000 Kč a zůstane jí 1 000 Kč. Vzpomíná také mimo jiné na tučného zákazníka, kterému "ho" nemohla najít. Poté se účastní vánoční besídky ve sdružení, kam přichází Mikuláš a rozdává dárky.
Prostitutka Jana se vyznává z tak velké lásky k sexu, že by ji podle jejích slov nebylo ani možné znásilnit, neboť: "...mně by se to určitě líbilo."
Padesátiletá prostitutka Anna pracuje na veřejných záchodcích, kde rozmlouvá se zákazníkem právě konajícím potřebu.
Vlaďka, která vzkazovala mamince, že již přestala šlapat a brát drogy, opět s obojím začala.
V závěru filmu se dozvídáme, že existence sdružení Rozkoš bez rizika je z důvodu nedostatku financí ohrožena.


Rozkoš bez rizika 2/2

Pět let ze života prostitutek, které hrají divadlo na jevišti a nikoli v životě.
Rámcem filmu je činnost Občanského sdružení Rozkoš bez rizika, které vzniklo v r. 1992 a jehož hlavním cílem je prevence osob poskytujících sexuální služby. Autorka sleduje v tomto díle především životní příběh dvou žen - Anny a Jany.
Anna je padesátiletá babička s pocitem vnitřní životní vyrovnanosti, která si vždy najde stálé zaměstnání a občas si přivydělá prostitucí. Je charismatickou zpěvačkou pouličního šansonu a vzornou babičkou, která se trápí tím, že její vnuk má cukrovku. Jana je mladou ženou v plné životní síle, což potvrzuje mimo jiné tím, že již vystřídala 100 osobních známostí. V druhé polovině filmu, který byl natáčený pět let, prostituce zanechává a nalézá známost, možná na delší dobu. Spolu se svým přítelem se Jana svěřuje se společnou souloží na tramvajové zastávce.
Během toho, jak pozorujeme životní peripetie Anny a Jany, získává sdružení sanitku a tedy možnost vyjíždět do terénu a provádět odběry a vyšetření "na ulici". Ve filmu se objevují fragmenty ze zkoušek divadelního souboru tohoto sdružení, vedeného neúnavnou dr. Malinovou, i části z představení.
V závěru jsme svědky přerušení činnosti sdružení, kterému došly peníze.


Být Romkou

Pět let života mladé romské intelektuálky a novinářky, pět let usilování, nadějí i zklamání.
Časosběrný dokumentární film zachycující pět let života romské dívky Jarmily Balážové. Je to období, kdy v české společnosti sílí protiromské nálady, přibývají rasově motivované vraždy a vrcholí hromadný romský exodus. Jarmila pracuje jako novinářka v rozhlase a televizi, dokončí studium novinařiny, stává se mediálně známou osobností. Jarmila je jedním z velmi mála Romů, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání a to dokonce v oboru, který umožňuje účinně bojovat za zlepšení soužití Romů s majoritní společností. Je tedy pro romskou komunitu velice vzácnou a cennou nadějí. Přesto a možná právě proto čím dál silněji hledá odpověď na otázku, nakolik má být její romský původ určující pro její další osobní i profesní život, kolik své energie má a musí věnovat pomoci romské komunitě a naopak, nakolik se jako svobodná intelektuálka má a může věnovat obecným společenským problémům nezávisle na svém původu. Film ukazuje problematiku soužití bílé většiny s romskou menšinou pohledem z druhé strany, ze strany Romů. Poprvé to ale není pohled bizarně folklorní, nýbrž pohled intelektuálně precisně formulovaný. Ta intelektuálka má ovšem havraní vlasy a uhrančivé černé oči.


Být Romem

Pět let života vynikajícího romského hudebníka a aktivisty, pět let usilování, nadějí i zklamání. Časosběrný dokumentární film, který zachycuje pět let života mladého muže, vynikajícího hudebníka a romského aktivisty Vojty Lavičky. Vojta je nadaný houslista, který působí v řadě různých kapel, současně pracuje v rozhlase jako režisér romského vysílání a je terénním pracovníkem Nadace Člověk v tísni. Vojta reflektuje problematiku života Romů v období, kdy v české společnosti sílí protiromské nálady, přibývají rasově motivované vraždy a vrcholí hromadný romský exodus, pohledem inteligentního kultivovaného muže, který vidí do hloubky problému. V jeho pohledu nejsou prázdná dobová klišé, není v něm nekritická nároková mentalita. Je to hrdý, realistický pohled muže, který zůstává Romem, přestože dosáhl velkých pracovních i uměleckých úspěchů i uznání většinové společnosti. Je to film plný strhující hudby, mladého vzdoru a postupného zrání, ale jsou v něm i housle rozšlapané skiny, strach o vlastní dítě, střídání iluzí a deziluzí.


Zvítězí ten, kdo se nevzdá

Životní příběh matky, která překonala svůj krutý osud.
Ing. Milena Remarová jako matka těžce mentálně i fyzicky postiženého syna nerezignovala, nýbrž vybudovala unikátní zařízení Modrý klíč, které poskytuje všestrannou péči nejenom postiženým, ale vychází vstříc i potřebám jejich rodin. Film představuje běžné i sváteční dny Modrého klíče, jeho pracovníky, klienty i jejich rodiče.


Sestřičky

Časosběrný projekt o někdejších absolventkách zdravotní školy.
Režisérka Helena Třeštíková ještě v osmdesátých letech sledovala několik studentek zdravotní školy. Ačkoliv v průběhu let devadesátých pracovala na dalších projektech, ke "svým" sestřičkám se neustále vracela. V rámci cyklu Ženy na přelomu tisíciletí se rozhodla tuto práci ukončit a výsledkem je nesmírně bohatý materiál, z něhož jsou patrné nejen vizuální proměny dívek a žen, ale podařilo se na něj zachytit i proměnu jejich náhledů na svět a dokonce i jejich vnitřního světa. Zatímco jedna u zdravotnictví zůstala, druhá se vrhla na podnikání, třetí zkouší jít cestou umělecké kariéry.


Jsem žena orientovaná na ženy

Časosběrný projekt o vyrovnání se sama se sebou.
Téma lesbické lásky je na veřejnosti vnímáno zejména z pohledu sexuality. Helena Třeštíková jej nahlíží jako vnitřní drama, se kterým její hrdinky bojují. Díky časosběrnému natáčení máme unikátní příležitost vidět proces vlastního vyrovnání se. Je to zároveň téma vlastní identity a konfliktu s okolím, které jedna z postav řeší vnějškovým přizpůsobením. Vzdalování a přibližování, míjení vztahů bez ohledu na pohlaví se tu ukazuje jako zcela přirozená věc, která je důvěrně známá každému. Protagonistky formulují své názory v průběhu řady let. (oficiální text distributora)
Méně textu