Vladimír Preclík (23. května 1929, Hradec Králové - 3. dubna 2008, Praha) byl významný český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes. Během svého života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Na zámku v Bechyni je otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. stálá expozice jeho prací je i v Hradci Králové.
Narodil se v Hradci Králové. Studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér prof. J. Wagnera. Než vstoupil na umělecké školy, učil se řemeslo řezbářské v Hradci Králové.
Vystavoval od roku 1958 (již tehdy zaujaly jeho dřevěné moderní perfektně provedené sochy "dopravní prostředek", "staré provensálské město", "ježek", portréty osobností a další) a uspořádal více než 80 samostatných výstav doma i v cizině. Získal řadu ocenění a uznání. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi největších 50 sochařů světa. V témž roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný "Strom života" vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu, kde se vedle sebe octlo jméno Preclík a Picaso. Je zastoupen ve všech krajských galeriích v České republice i ve významných muzeích v zahraničí (Centre Pompidou v Paříži, Middelheim v Antverpách...). Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Preclíková - Fibichová, jejímž dědečkem byl hudební skladatel Zdeněk Fibich. Na svých dalších plastikách pracoval zejména ve svém novém ... Celý text »
Vladimír Preclík (23. května 1929, Hradec Králové - 3. dubna 2008, Praha) byl významný český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes. Během svého života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Na zámku v Bechyni je otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. stálá expozice jeho prací je i v Hradci Králové.
Narodil se v Hradci Králové. Studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér prof. J. Wagnera. Než vstoupil na umělecké školy, učil se řemeslo řezbářské v Hradci Králové.
Vystavoval od roku 1958 (již tehdy zaujaly jeho dřevěné moderní perfektně provedené sochy "dopravní prostředek", "staré provensálské město", "ježek", portréty osobností a další) a uspořádal více než 80 samostatných výstav doma i v cizině. Získal řadu ocenění a uznání. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi největších 50 sochařů světa. V témž roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný "Strom života" vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu, kde se vedle sebe octlo jméno Preclík a Picaso. Je zastoupen ve všech krajských galeriích v České republice i ve významných muzeích v zahraničí (Centre Pompidou v Paříži, Middelheim v Antverpách...). Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Preclíková - Fibichová, jejímž dědečkem byl hudební skladatel Zdeněk Fibich. Na svých dalších plastikách pracoval zejména ve svém novém atelieru v Praze 4 - Braníku, kde rovněž převážně s manželkou bydlel až do jejího předčasného úmrtí.
Jako jeden z prvních podepsal v roce 1989 petici kulturních a dalších známých osobností "Několik vět" na podporu iniciativy Václava Havla.
V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na Vysokém učení technickém v Brně a spoluzakládal Fakultu výtvarných umění, jejímž se stal prvním děkanem. V tomto roce realizoval též pomník s bronzovou sochou T.G. Masaryka (Vincenc Makovský) v Bystřici nad Pernštejnem a zvítězil v soutěži na návrh Památníku amerických osvoboditelů města Plzně 6. května 1945. Masarykův pomník v nadživotní velikosti s podstavcem v Preclíkově úpravě byl předtím postaven v ose Václavského náměstí a pěší zóny v Praze na "Můstku", u příležitosti tehdejší více než půlroční výstavy k výročí vítězství demokracie v Československu , konajícící se Na Příkopech a v paláci "U Hybernů". Postupně byl poslancem ČNR za OF Východočeského kraje, předsedou Unie výtvarných umělců ČR, předsedou Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, prezidentem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích, založil Interlignum (sympozium pro dřevo v Deštném v Orlických horách) a Letní školu pro mladé sochaře na Orlíku. V roce 1998 mu bylo otevřeno muzeum v Bechyni, byl předsedou S.V.U. Mánes, předsedou Občanského sdružení Křížová cesta a předsedou PEN klubu.
Knihy
- Trojhlas /Melantrich, 1986/(na základě televizního pořadu s Miroslavem Horníčkem a Iljou Hurníkem)
- Dřevěná knížka /Melantrich, 1988/
- Tiše se přemisťovati, Po stopách českého barokního sochařství ve východních Čechách, /Kruh, 1989/
- Smírčí kříže /Čs. spisovatel, 1989/
- Kameny pokání /Melantrich, 1995/
- Holomráz /Nevole, 1995/
- Americký kolotoč /Petrov, 1997/
- Deset zastavení v Provence /Kant, 2001/
- 54 týdnů dobrého roku /Eminent, 2001/
- Paměť sochařského portrétu /Academia, 2003/
- Motáky z bechyňské šatlavy /Galerie Bayer+Bayer, s.r.o. Praha, 2004/
- Šifra mistra Vladimíra aneb 50 + 50 /spolu s Vladimírem Justem, Paseka 2007/
Biografie
- Vladimír Preclík : Brno 1990-1998 /Jaroslav Malina a kolektiv, Brno: CERM, 2002/
- Vladimír Preclík /monografie, Jan Baleka, Praha: Academia, 2004/
- Sochařům se netleská, rozhovor Lenky Jaklové s Vladimírem Preclíkem /Lenka Jaklová, Gallery, 2006/
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
