Vladimír Dzurilla

Vladimír Dzurilla (2. srpna 1942 Bratislava – 26. června 1995 Düsseldorf, Německo) byl československý hokejový brankář a trenér.

Klubový hokej

Hokejový brankář

• HC Slovan Bratislava (1957–1973)
• Zetor Brno (1973 – 1978)
• EV Augsburg (1978 – 1979)
• SC Riessersee (1979 – 1982)

Po epizodních pokusech fotbalových začal v hokejové bráně poměrně pozdě - až ve třinácti letech. Nejdřív se šel přihlásit do Slovanu Bratislava, ale tam ho odmítli, zakotvil tedy ve Spartaku Kovosmalt Petržalka. Brzy svými výkony zaujal natolik, že si ho Slovan "zapůjčil" nejdřív na hostování a poté za "dvacet hokejek a dvacet puků" přešel Dzurilla k "belasým" natrvalo. Kariéra ve Slovanu byla poznamenaná soustavným bojem o titul a přízeň diváků - nastávaly okamžiky, kdy Vlado, rozladěný nekritickým přístupem publika, odmítal v domácím prostředí Slovanu chytat. Závěr jeho bratislavské kariéry byl poznamenán soubojem o post týmové jedničky s Marcelem Sakáčem. Vedlo to až na úroveň disciplinárních řízení, protože oba brankáři odmítali chytat. Nakonec se Dzurilla s vedením Slovanu dohodl na bezproblémovém odchodu. Zájem o něj projevovala Sparta Praha, ZKL Brno a VSŽ Košice. Transakci poněkud ovlivnil Jiří Holeček, který měl namířeno do Sparty, takže Dzurilla počítal s tím, že přestoupí do Košic. Ale místní funkcionáři na poslední chvíli jeho služby odmítli, proto přijal nabídku Brna. Dzurilla neměl tak velký pohybový rozsah jako například Holeček nebo později Hašek, svým stylem chytání se více blížil kanadsko-americkému pojetí. Nebál se odvážně vyjíždět z branky a zmenšovat střelecké úhly. Po několika zraněních (nejčastěji zásazích pukem do obličeje) se stal propagátorem používání brankářské masky. V nejvyšší hokejové soutěži odchytal za 19 sezón celkem 571 zápasů.

Reprezentace

Za reprezentaci Československa chytal poprvé na MS v roce 1963 Stockholmu, startoval na osmi mistrovstvích světa a třech ZOH, z nichž se ročníky 1964 a 1968 hrály současně jako světový šampionát. Mistr světa a mistr Evropy 1972 a 1976 – 1977. Držitel stříbrné medaile z ZOH 1968 a bronzových medailí z ZOH 1964 a ZOH 1972. Nejlepší brankář MS v roce 1965. V roce 1971 byl vyřazen z reprezentace na úkor svého týmového kolegy Marcela Sakáče, ale dokázal se vrátit v dobré formě o rok později a získal titul mistra světa. V roce 1974 se oficiálně rozloučil s reprezentací, ale jeho výkony ho opět katapultovaly na špičku brankářských tabulek československé ligy a po Crhově zranění na OH 1976 byl opět povolán do reprezentace. Dzuriila si zrál také na Kanadském poháru v roce 1976, kde Československo ve finále podlehlo Kanadě. Především v zápase s Kanadou v základní skupině (1:0) podal heroický výkon, označovaný v mediích jako životní, a stal se miláčkem kanadského publika (bezprostředně po zápasu ho chtěly čtyři týmy NHL angažovat). S ohledem na svou formu byl ještě nominován na MS 1977 ve Vídni, pak definitivně ukončil reprezentační kariéru. V dresu se lvíčkem či nápisem ČSSR na prsou nastoupil 139 krát.

Trenérská činnost

Byl trenérem Brna, Slovanu Bratislava a EG Düsseldorf.

Síň slávy

• 1998 člen Síně slávy IIHF
• 2002 člen Síň slávy slovenského hokeje

Zdroj: Wikipedia.org