Ulrich Zwingli

Ulrich Zwingli, křestní jméno později psáno též Huldrych, (1. ledna 1484 Wildhaus – 11. října 1531 Kappel am Albis) byl švýcarský humanistický teolog a první představitel švýcarské reformace. Položil základy pro vznik reformované církve.

Životopis

Zwingli se narodil 1. ledna 1484 ve Wildhausu (kanton St. Gallen). Studoval teologii v Bernu, ve Vídni a Basileji, poté působil jako farář, kazatel a též jako vojenský duchovní. V roce 1518 byl povolán do Curychu, kde se zasazuje pro reformaci. Po konfliktu v otázce půstu získává na svou stranu městskou radu, která jej vyhlašuje vítězem disputace s katolíky (1523). Fakticky tak dochází k oddělení od staré církve a v Curychu se zavádí rozsáhlé reformy. Z kostelů v souladu s přikázáním „Nezobrazíš si Boha“ – někdy s revoluční radikálností (obrazoborectví) – mizí tradiční vybavení. Z Curychu se stává teokratické centrum švýcarské refomace, odtud se nové učení šíří do dalších kantonů a měst, s výjimkou nejstarších kantonů (Uri, Schwyz, Unterwalden, Zug, Luzern), které se brání zejména z politických důvodů (ztráta čelního postavení v rámci Švýcarska).

Marburské náboženské rozhovory s Lutherem v roce 1529, které měly vést k sjednocení stanoviska evangelíků, ztroskotaly na řešení otázky Svaté večeře Páně. Konflikt s katolickými kantony vyústil v roce 1528 ve válku. Zwingli umírá jako polní kněz v bitvě u Kappelu (kanton Curych) 11. října 1531. Jeho přímým následovníkem švýcarské reformace v Curychu se stal Heinrich Bullinger. Vliv Zwingliho nezůstal omezen pouze na území Švýcarska, ale rozšířil se i do sousedních hornoněmeckých měst (Štrasburk, Kostnice, Memmingen, Lindau).

Středem Zwingliho teologie je učení o predestinaci, ze kterého vyplývala i jeho politická angažovanost.

Dílo

• O svobodné volbě pokrmů (1522)
• Výklad Závěrečných proslovů (1523)
• Stručný úvod do křesťanství (1523)
• Výklad o pravém a falešném náboženství (1525)
• Počet z víry (1530)
• Výklad křesťanské víry (posmrtně 1536)

Literatura

• WERNISCH, Martin. Politické myšlení evropské reformace. Praha : Vyšehrad, 2011. 448 s. ISBN 978-80-7429-039-8.  

Zdroj: Wikipedia.org