Svatý Vojtěch (okolo 957–997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.
Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.
Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu, která se mimo jiné projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci.
Dvakrát pro spory s knížetem opustil zemi, druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život a ukázal se být definitivním. Zemřel mučednickou smrtí, když působil jako misionář mezi pohanskými Prusy.
Narození, studia, počátky působení
Vojtěch byl synem Slavníka, jehož rod sídlil v Libici nad Cidlinou. Přesné datum jeho narození není známé, stalo se tak pravděpodobně mezi léty 955–957.Měl 5 sourozenců. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil devět let (972–981). 19. února 982 byl magdeburským biskupem Adalbertem a za účasti Boleslava II. v Levém Hradci biřmován. Také zde získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství. Po návratu do ... Celý text »
Svatý Vojtěch (okolo 957–997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.
Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.
Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu, která se mimo jiné projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci.
Dvakrát pro spory s knížetem opustil zemi, druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život a ukázal se být definitivním. Zemřel mučednickou smrtí, když působil jako misionář mezi pohanskými Prusy.
Narození, studia, počátky působení
Vojtěch byl synem Slavníka, jehož rod sídlil v Libici nad Cidlinou. Přesné datum jeho narození není známé, stalo se tak pravděpodobně mezi léty 955–957.Měl 5 sourozenců. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil devět let (972–981). 19. února 982 byl magdeburským biskupem Adalbertem a za účasti Boleslava II. v Levém Hradci biřmován. Také zde získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara; po jeho smrti se Vojtěch stal druhým pražským biskupem. Jeho investitura proběhla ve Veroně císařem (Ota II.). Biskupské svěcení mu poté udělil metropolita Willigis.
Biskup Vojtěch
Nový biskup byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. V převážně pohanských krajích - v Čechách, na Moravě a Slovensku - se snažil vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti, zejména obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. Jeho radikální pokusy o očistu věřících v diecézi však narazil na zažité stereotypy. Po pěti letech v úřadu Vojtěch v roce 988 znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib.
Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český kníže Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl. Do Prahy s sebou přivedl skupinu italských mnichů a pro ně založil Břevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé. Vyvraždění slavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, bylo hlavním důvodem, proč byl tento druhý odchod definitivní. V roce 996 se ještě pokoušel dohodnout na podmínkách opětného návratu, tyto snahy však vyzněly naprázdno.
Mučednická smrt na misii v Prusku
Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, později se odebral do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Luticům nebo Prusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy. Misie vedla podél břehů Visly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Během obtížné evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Na jednom z těchto míst zapovězeném pohanům byl při bohoslužbě i se svými druhy 23. dubna 997 šípy Prusů zavražděn.
Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil (prý je vyvážil zlatem) a uložil je v sídelním Hnězdně. Zpět do Čech je odvezl český kníže Břetislav I.
Patron sv. Vojtěch
V roce 999 byl Vojtěch papežem Silvestrem II. na žádost císaře Oty III. prohlášen za svatého. Vzápětí císař vykonal pouť k jeho hrobu a udělil polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému významná privilegia. Část Vojtěchových ostatků pravděpodobně odvezl do Říma a nechal nad nimi vystavět chrám sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově. Kolem jeho portálu býval v minulých staletích nápis, který oznamoval, že v tomto kostele spočívají dvě ruce sv. Vojtěcha, z nichž jedna držela arcibiskupskou berlu v Praze a druhá křtila v Uhrách sv. Štěpána.
Od 11. století byl svatý Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher (roku 994 měl Vojtěch podle tradice pokřtít budoucího prvního uherského krále Štěpána I.). Papež Pavel VI. jej apoštolským listem Praga urbis z 26. listopadu 1965 prohlásil hlavním patronem pražské arcidiecéze (stolec sv. Vojtěcha).
Vojtěchův nevlastní bratr Radim se roku 1000 stal prvním hnězdenským arcibiskupem. Vojtěch se do své vlasti vrátil roku 1039, kdy kníže Břetislav I. podnikl válečnou výpravu do Polska a v Hnězdně slavnostně vyzvedl ostatky sv. Vojtěcha, sv. Radima a Pěti svatých bratří. Světcovy ostatky byly uloženy na Pražském hradě ve zvláštní kapli, přistavěné k rotundě sv.Víta. Kníže Spytihněv II. zde později založil novou baziliku a dal ji zasvětit společně sv. Vítu, sv. Václavu i sv. Vojtěchu. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka a byla uložena v relikviáři. Podle této lebky byla upravena jiná lebka, která se dostala do Cách, jako svatovojtěšská relikvie.
Svátek sv. Vojtěcha připadá na 23. duben.
Česká místa se svatovojtěšskou tradicí
- pražský Břevnov
- Bylany u Kutné Hory
- Havlíčkův Brod
- Lštění u Prachatic
- Milaveč u Domažlic
- Neratovice
- Poleň na Klatovsku
- Vrčeň u Nepomuku
- Všeruby
- Přerov nad Labem
- boží muka a studánka Na Vrších v Přerově nad Labem
- kostel sv. Vojtěcha v Přerově nad Labem
- Svatovojtěšská studánka v Přerově nad Labem
- Svatý Vojtěch (obec byla zlikvidovaná v 50. letech 20. století)
- vojtěšská studánka (něm. Vojtěchsbrunnen)
- Votice u Benešova
Další česká místa používající jméno sv. Vojtěcha
- kostel svatého Vojtěcha (rozcestník mezi kostely zasvěcenými svatému Vojtěchovi)
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
