Profesor Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha) byl český malíř a rytec.
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.
Ocenění
Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl doctor honoris causa Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, nositelem Řádu republiky (1958), akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.
Po Švabinském jsou pojmenovány ulice v Sokolově, Kladně, Praze, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Nitře a v řadě dalších měst.
Dílo
Mezi techniky, kterým se v průběhu života věnoval, patřily: ... Celý text »
Profesor Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha) byl český malíř a rytec.
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.
Ocenění
Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl doctor honoris causa Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, nositelem Řádu republiky (1958), akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.
Po Švabinském jsou pojmenovány ulice v Sokolově, Kladně, Praze, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Nitře a v řadě dalších měst.
Dílo
Mezi techniky, kterým se v průběhu života věnoval, patřily: olejomalba, perokresba, litografie, mozaika, akvarel, mezzotinta, lept, pastel, dřevoryt, návrhy na vitráž, kresba suchou jehlou, rudkou, černou křídou, tužkou, uhlem.
Umělcův žánrový rejstřík: portréty, krajinomalba, ilustrace, erotické náměty, plakáty, exlibris, návrhy gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek.
Mezi nejznámější obrazy Švabinského patří:
- Splynutí Duší, 1896, olej, plátno, 65,5×45,5 cm
- Kulatý portrét, 1897, olej, plátno, ø 105,5 cm
- Růžový portrét, 1898, olej, plátno, 152×135 cm
- Chudý kraj, 1900, olej, plátno, 179×246 cm
- U stavu, 1900–1901, pero, tuš, 30×30 cm
- Kamélie, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 122×60,7 cm
- Dvě matky, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 140×112 cm
- Žnečka, 1910, sgrafito na štítě Pecháčkova statku v Kozlově u České Třebové
- Malá rodinná podobizna, 1912, pero, štětec, tuš, akvarel, 83×110 cm
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
