Maurice Ravel

Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875, Ciboure – 28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny a neoklasicismu.

Život

Otec, inženýr, pracoval na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil se svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili v Ciboure. Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír (u Bériota) a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Vines, pozdější interpret jeho klavírních děl.

Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu.

Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou Rapsódií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku.

Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli nízké váze málem nepřijali. Nakonec sloužil u kamionů a ve volných chvílích složil na frontě Tři sbory a capella – na vlastní, snad trochu poťouchlé texty.

Roku 1920 se přestěhoval do Monfort l'Amaury, kde bydlel až do své smrti 1937, mezitím však, už jako známý umělec, cestoval a napsal ještě řadu vynikajících děl. Maurice Ravel byl svobodný, bezdětný, liboval si v elegantním oblečení a silných cigaretách Caporal. Roku 1932 utrpěl při jízdě taxíkem zranění hlavy. Krátce nato začal trpět apraxií a ačkoliv byl schopen stále hudbu vnímat a komponovat, ztratil schopnost své myšlenky zachytit do not. Zemřel 28. 12. 1937 po nepovedené operaci mozku v Paříži.

Dílo

Klavírní tvorba

Le Menuet antique (1895) (později orchestrováno), Vodotrysky (1901), Zrcadla (Mirroirs, 1904), Kašpar noci (Gaspard de la nuit, 1908) - obdivuhodně temný klavírní triptych inspirovaný básníkem Aloysiem Bertrandem, Ma mére L´Oye (1910), Valčíky vznešené a tesklivé (Valses nobles et sentimentales, 1911), Náhrobek Couperinův (Le Tombeau de Couperin, 1917) – suita

Vokální tvorba

Ballade de la reine morte d'aimer (1893), Sainte (1896), Chanson du rouet (1898), Myrrha (1901) – kantáta, Alcyone (1902) – kantáta, Alyssa (1903) – kantáta, Manteau de fleurs (1903), Shéhérazade (1903) – tři písně pro soprán a orchestr, výjimečné dílo, Histoires naturelles (1906), L´Heure Espagnole (1907) – hodinová opera, avantgardní Trois poemes de Stéphane Mallarmé (1913), Tři sbory a capella (1915), L´Enfant et les sortiléges – opera/balet (1925), velice moderní Chansons Madécasses (1926), Don Quichotte a Dulcinée (1933), Morgiane – nedokončené oratorium/balet

Komorní tvorba

Sonáta č. 1 pro housle a klavír (1897), Smyčcový kvartet v F dur, Introduction et Allegro pro harfu a komorní ansámbl (1905), Trio pro klavír housle a violoncello (1915), Tzigane (1924) – pro housle a piano-luthéal, Sonáta č. 2 pro housle a klavír (1927)

Orchestrální tvorba

Shéhérazade (1898) – předehra k nikdy nedopsané opeře, Rhapsodie Espagnole (1907), Dafnis a Chloé (1913) – balet, La Valse (1920), Fanfára do „Janina vějíře“ (1927), Boléro (1928), Klavírní koncert č.1 v G dur (1930), Klavírní koncert č. 2 v D dur (1931)

Úpravy cizích děl

Aranžmá řeckých lidových písní (1906), Debussyho Nokturna (1909) – přepis pro dva klavíry, Chovanština (1913) – orchestrace Musorgského opery, Obrázky z výstavy (1922) – orchestrace Musorgského suity

Zdroj: Wikipedia.org