Margaret Thatcher

Margaret Hilda Thatcher, baronka Thatcher, LG, OM, PC, FRS (roz. Roberts; 13. října 1925 Grantham - 8. dubna 2013, Londýn), byla britská politička, bývalá předsedkyně britské vlády (Prime Minister) a Konzervativní strany. Díky svojí nekompromisnosti a rozhodnosti získala přezdívku Železná lady (Iron Lady).

Do aktivní politiky se Thatcherová zapojila v 50. letech 20. století. V roce 1959 byla zvolena do Dolní sněmovny jako poslankyně za britskou Konzervativní stranu. Následně působila v několika konzervativních vládách. V roce 1974 podrobila svou stranu po prohraných volbách kritice a byla následně zvolena její předsedkyní. V roce 1979 se Thatcherová stala po předčasných volbách ministerskou předsedkyní, kterou zůstala více než jedenáct let až do roku 1990. Po skončení politické kariéry se stala členkou Sněmovny lordů, avšak v současnosti se již kvůli vážné nemoci jejích zasedání neúčastní.

Ve svém působení v čele britských vlád po dobu tří volebních období prosazovala konzervativní hodnoty spojené s ekonomickým liberalismem, politiku nízkých daní, omezování imigrace a vlivu odborů a také silnou a samostatnou zahraniční politiku Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Mládí a vzdělání

Margaret Thatcherová se narodila ve městě Grantham v hrabství Lincolnshire v Anglii. Její otec Alfred Roberts vlastnil hokynářství a byl aktivní v komunální politice jako příslušník liberální strany. Byl též laickým metodistickým kazatelem. V roce 1952 přišel o své křeslo v městské radě, když ve volbách vyhrála Labouristická strana. Thatcherová měla sestru Muriel.

Thatcherová navštěvovala nejprve základní školu v Kestevenu a později Somerville College v Oxfordu. V roce 1944 začala studovat chemii na Oxfordské univerzitě a nějaký čas poté pracovala jako chemická laborantka. Později vystudovala v Oxfordu i práva.

Politická činnost

Od začátku 50. let byla aktivní v komunální politice v Dartfordu, v roce 1959 byla poprvé zvolena do Dolní sněmovny. V době vlády Konzervativní strany (do roku 1964) byla aktivní v oblasti sociálního zabezpečení. Během svého působení v opozici byla postupně mluvčí konzervativců pro oblast bydlení a venkova, stínovou ministryní financí, poté průmyslu a nakonec stínovou ministryní školství. Jako jedna z mála konzervativních poslanců a poslankyň například podpořila dekriminalizaci homosexuality.

Ministryně školství

Roku 1970 byla jmenována ministryní školství ve vládě Edwarda Heatha. Veřejné protesty vyvolalo její zrušení podávání mléka zdarma pro školní děti do 11 let. Její činnost v úřadě byla zaměřena na podporu úplného sekundárního školství na úkor prostého základního. Podařilo se jí též uchránit nově zřízenou Open University před zrušením.

V čele opozice

Po prohře konzervativců ve volbách v roce 1974 se stala stínovou ministryní životního prostředí. 11. února 1975 byla po odstoupení Edwarda Heatha zvolena předsedkyní Konzervativní strany. V zahraniční politice vystupovala útočně proti Sovětskému svazu, jeden z jejích projevů jí vynesl v sovětských novinách Rudá hvězda přezdívku Železná lady. Thatcherová přestala podporovat dřívější iniciativy konzervativců k přenesení vládních kompetencí pro Skotsko, kritiku vyvolaly i její výroky o lidech jiné barvy pleti.

V zimě 1978-1979 dokázala dobře využít vlny stávek a rostoucí nezaměstnanosti za labouristické vlády a zvítězila ve volbách roku 1979.

Předsedkyně vlády

Předsedkyní vlády Spojeného království se Margaret Thatcherová stala 4. května 1979 a jako hlavní úkoly si vytyčila zastavení ekonomického propadu a zeslabení role státu v národním hospodářství. V zahraniční politice se snažila posílit pozici Spojeného království, zejména prostřednictvím spolupráce se Spojenými státy americkými (USA), vedenými prezidentem Ronaldem Reaganem.

[editovat] Domácí politika

Počátkem své vlády musela Thatcherová čelit hladovce přívrženců Irské republikánské armády, kteří se domáhali obnovení statutu politických vězňů pro své kolegy. Přestože tyto požadavky odmítla, připustila v Anglo-Irské dohodě z roku 1985 právo Irské republiky na společný dohled nad situací v Severním Irsku.

V ekonomické oblasti byla Thatcherová přívrženkyní teoretického směru zvaného monetarismus. Měla ale také blízko k tzv. rakouské škole ekonomie, jejimž čelným představitelem byl Friedrich Hayek, ačkoliv monetarismus a rakouská škola se od sebe značně liší například v oblasti peněžní politiky. Upřednostňovala nepřímé daně před daněmi přímými, především před daní z příjmu.

V době její vlády se zvýšila nezaměstnanost oproti předchozímu období labouristické vlády z jednoho milionu nezaměstnaných na dva miliony. V roce 1983 dosáhla nezaměstnanost vrcholu (zhruba tři miliony nezaměstnaných). Až do konce 80. let potom nezaměstnanost díky ekonomickému růstu postupně klesala.

V druhém volebním období (od roku 1984) se Thatcherová zaměřila na redukci státního vlivu v ekonomice a zahájila rozsáhlou privatizaci státem vlastněných podniků. Tyto kroky v oblasti hospodářské politiky vyvolaly řadu protestů. Například její mateřská Oxfordská univerzita odmítla udělit Thatcherové čestný doktorát, který zpravidla dostávali absolventi, kteří se stali předsedy vlády. Prosadila také přesunutí části daní na lokální úroveň. Tyto daně byly však poté výrazně vyšší a nepopularita těchto dávek byla pravděpodobně jednou z hlavních příčin politického pádu Margaret Thatcherové.

Mnoho úsilí věnovala Margaret Thatcherová oslabení doposud velmi silného vlivu odborů v hospodářském životě Spojeného království. Tomuto účelu napomohlo také rušení dolů v letech 1984-1985, které mělo ekonomické opodstatnění, avšak vyvolalo velké protesty. V důsledku politiky Thatcherové bylo odborové hnutí na několik let ochromeno a demoralizováno.

V roce 1979 Thatcherová požadovala na konferenci v Dublinu zaručení zpětných plateb tehdejšího Evropského hospodářského společenství (EHS) Spojenému království minimálně v takové výši, jaké dosahovaly vlastní britské platby. Od roku 1984 je Spojenému království přiznán každoroční rabat ve výši 66 % rozdílu mezi platbami pro potřeby Evropského společenství, nyní Evropské unie (EU), a britskými příjmy od něj. Spory o jeho redukci jsou na evropské úrovni vedeny dodnes. Koncem 80. let se Thatcherová dostala do rozporu s ministrem financí Nigelem Lawsonem, který připravoval Británii na vstup do Evropského měnového systému (EMS). Tento první krok k ustavení společné evropské měny (eura) a eventuálnímu zrušení britské libry Thatcherová za svou zemi odmítla. V důsledku toho si Spojené království dodnes ponechalo svou vlastní měnu.

[editovat] Zahraniční politika

V 80. letech vláda Margaret Thatcherové podporovala, v rozporu s politikou embarga OSN, režim apartheidu v Jihoafrické republice.

2. dubna 1982 provedla armáda Argentiny invazi na Falklandy, což je britské zámořské území, na které Argentina uplatňuje nárok již od jeho obsazení Velkou Británií v roce 1830. Po dvou měsících a těžkých ztrátách na lodích Argentiny i Spojeného království byly boje ukončeny britským vítězstvím. Válka byla spojena se vzedmutím militaristické vlny ve Spojeném království. Úloha Margaret Thatcherové ve Falklandské válce vzbuzuje dodnes kontroverze, nicméně její volební preference během války vzrostly a umožnily jí překonat nepříznivé vlivy v prvním období jejího vedení země, trápené vysokou nezaměstaností a inflací.

Ve studené válce mezi západními demokraciemi a tzv. socialistickým táborem trvala Thatcherová až do roku 1984 na ostře protisovětském postoji. I poté tuto svoji politiku jen zmírnila s ohledem na změny v samotném Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova do vedení této velmoci.

V době masového mezinárodního hnutí za jaderné odzbrojení a převahy politiky détende v Západní Evropě svolila Thatcherová k přítomnosti amerických lodí s atomovými hlavicemi v britských vodách. Toto rozhodnutí vedlo Sovětský svaz k tomu, že znovuzprovoznil flotilu ponorek 667A třídy Yankee a začal tak svými 24 ponorkami s 16 jadernými sily ohrožovat pobřeží Spojeného království a USA. Toto opatření vedlo až ke střetu dvou ponorek v roce 1986 a potopení sovětské ponorky K-219 po srážce s americkou ponorkou. Po této události, po které v Sargasovém moři leží na dně sovětská ponorka s 48 jadernými hlavicemi a dvěma jadernými reaktory, a po Černobylské jaderné katastrofě došlo v roce 1987 k uzavření smlouvy INF i přes nesouhlas Margaret Thatcherové.

Podle bývalého německého kancléře Helmuta Kohla byla Thatcherová po skončení studené války odpůrkyní znovusjednocení Německa. Její aktivní angažmá proti sjednocení Německa potvrzují i dokumenty zpřístupněné veřejnosti britským ministerstvem zahraničí v roce 2009. Mělo se jednat o výzvu, vyjádřenou na adresu tehdejšího prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova, aby zabránil úplnému pádu Berlínské zdi vojenským zásahem a udělal vše proto, aby Německo nebylo nikdy sjednoceno. Tehdy jí Gorbačov údajně oplatil její dřívější neústupnost a její žádost odmítl. Dokonce údajně nařídil, aby se všechny sovětské vojenské jednotky na území Německa stáhly do kasáren a zakázal všechny lety vojenských letadel.

V roce 1984 uzavřela Thatcherová při návštěvě tehdejší britské korunní kolonie Hongkongu smlouvu s Čínou o připojení této kolonie k Čínské lidové republice s platností od roku 1997 s tou výhradou, že následujících 50 let bude zachována politická autonomie Hongkongu s četnými, obzvláště ekonomickými privilegii a odlišnostmi.

Za vlády Margaret Thatcherové byla za britské účasti zahájena druhá válka v Perském zálivu, která vedla k osvobození Irákem okupovaného státu Kuvajt.

Politický pád

Politický pád Thatcherové přišel v období obecné nespokojenosti s daněmi z hlavy, které jako předsedkyně britské vlády zavedla. 1. listopadu 1990 rezignoval na svou funkci její zástupce v předsednictví vlády a dlouholetý spolupracovník Geoffrey Howe na protest proti její evropské politice, která byla častou příčinou sporů premiérky s vlastní stranou. 22. listopadu 1990 oznámila Margaret Thatcherová svou vlastní rezignaci na vedení země.

Po odchodu z vlády

Po odchodu z předsednictví britské vlády zůstala Thatcherová nadále politicky aktivní. Kriticky se vyjadřovala například k Maastrichtské smlouvě o prohloubení politické spolupráce v rámci EU. Rozpory vyvolala také její přátelská návštěva bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta, který podporoval její politiku během Falklandské války.

V roce 1990 byla Margaret Thatcherová povýšena do doživotního šlechtického stavu (tzv. life peerage) jako baronka (Baroness Thatcher of Kesteven). Tím získala členství ve Sněmovně lordů. V roce 1995 obdržela baronka Thatcherová nejvyšší britský řád, kterým je tradiční Podvazkový řád (Order of the Garter), udělovaný anglickými panovníky již od středověku. V roce 1998 se Thatcherové dostalo ocenění Ronald Reagan Freedom Award.

V roce 2008 se objevily zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu slavné političky. Podle lékařů a rodiny dochází k zhoršování jejích duševních schopností.

Rodina

Margaret Thatcherová byla od roku 1951 provdaná za Denise Thatchera, který zemřel roku 2003. V roce 1953 se manželům Thatcherovým narodila dvojčata, dcera Carol a syn Mark.

Zdroj: Wikipedia.org