Kateřina Jacques

PhDr. Kateřina Jacques, rozená Pajerová (* 2. června 1971 Mělník) je česká politička Strany zelených a státní úřednice. Od června 2006 byla čtyři roky poslankyní za volební kraj Praha a do vypuknutí sporů ve straně také první předsedkyní jejího poslaneckého klubu. Od dubna 2009 vykonávala post předsedkyně sněmovního Výboru pro evropské záležitosti. V letech 2008–2010 zastávala funkci místopředsedkyně strany.

Život

Rodným jménem je Pajerová; její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), její matka Olga Sozanská, dlouholetá předsedkyně Národního dobrovolnického centra Hestia (nyní statutární zástupce občanského sdružení Hestia) , její starší sestra je diplomatka a politická aktivistka Monika MacDonagh-Pajerová. Její dědeček byl kameraman Jan Roth.

Po maturitě v roce 1990 odjela do Německa, kde pracovala jako au pair a v letech 1993–4 studovala na Svobodné univerzitě Berlín. Tam poznala svého francouzského manžela, germanistu Christiana Jacquesa, který od podzimu 2005 učil na univerzitě francouzského zámořského departementu Réunion. V letech 1997 až 1998 s ním žila ve Štrasburku, kde byla na studijním pobytu. Jistou dobu používala příjmení Jacques-Pajerová, po změně matričního zákona přijala manželovo nepřechýlené příjmení. Mají dvě děti, Ninu (* 1994) a Sebastiana Maxmiliana (* 1995). V roce 2007 se rozvedli. Od roku 2007 je partnerkou bývalého vicepremiéra Vlády ČR a bývalého předsedy Strany zelených Martina Bursíka, kterému 19. října 2009 ráno porodila dceru Noemi.

Akademická činnost

V letech 1995–2002 vystudovala na FF UK dvouobor politologie – překladatelství a tlumočnictví: němčina.

V roce 2001 kritizovala (společně se svým spolužákem Petrem Slunéčkem) v deníku Právo rozhodnutí děkana FF UK Petra Koláře zrušit na katedře politologie seminář o extremismu vedený Zdeňkem Zbořilem poté, co v Lidových novinách 25. dubna vyšel článek, který tuto (v Česku novou, ale v zahraničí obvyklou) formu výuky kritizoval.

Její diplomová práce Srovnání Palackého výkladů vybraných témat v českém a německém vydání jeho »Českých dějin« získala univerzitní Bolzanovu cenu udílenou nejlepším studentským pracím. V roce 2006 složila rigorózní zkoušku z politologie.

V letech 2000–2 pracovala v pražské pobočce DAAD (Německá akademická výměnná služba) založené ve spolupráci s Goethe-Institutem.

Práce na Úřadu vlády ČR

Od roku 2003 byla zaměstnána na Úřadu vlády České republiky. V roce 2005 byla jmenována ředitelkou kabinetu místopředsedy vlády Pavla Němce a o rok později ředitelkou sekce pro lidská práva a rovné příležitosti. Spolu s Václavem Nekvapilem sestavila Slovníček základních pojmů z oblasti lidských práv: česko-anglický, anglicko-český.

Účast na demonstracích

Jacques se účastnila řady demonstrací, především proti rasismu a neonacismu. 5. ledna 2007 zveřejnily Britské listy, že se Jacques 26. září 2000 účastnila demonstrace proti zasedání MMF. Jacques nato uvedla, že se na demonstraci byla jen podívat v souvislosti se svým studiem politologie a členové násilné protiglobalizační organizace Ya Basta měli pocit, že je „snad policistka v civilu, takže tam došlo ke strkanici“.

Obecně mediálně známou se stala po konfliktu s policistou Tomášem Čermákem při demonstraci SZ proti průvodu Národního odporu 1. května 2006.

Podrobnější informace naleznete v článku Zásah Tomáše Čermáka proti Kateřině Jacques.

Politická kariéra

Do Strany zelených vstoupila na jaře 2005, na sjezdu v září 2005 byla zvolena do Ústřední revizní komise SZ. Její základní organizací ve straně je Základní organizace Praha 2, je členkou Republikové rady a Odborné sekce pro lidská práva.

Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006

V primárních volbách v lednu 2006 získala volitelné druhé místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny hned za předsedou Martinem Bursíkem, což podle svých slov nečekala. SZ klade důraz na zastoupení žen; mladá a fotogenická Jacques v předvolební kampani vystupovala na pražských plakátech a po Bursíkově boku na billboardech SZ.

V sněmovních volbách 2006 Strana zelených získala získala 6926 preferenčních hlasů (11,46 % z hlasů pro stranu), o 185 víc než sám Bursík, jehož tak předstihla v pořadí pro získání poslaneckého mandátu.

Na sjezdu Strany zelených ve dnech 5. – 7. září 2008 byla zvolena místopředsedkyní strany.

Volby do Evropského parlamentu 2009

V roce 2009 Jacques kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu (konaly se 5.–6. 6. 2009) a ve straně pro svou kandidaturu získala 9 nominací krajů (nejvíc z kandidátů Strany zelených), nakonec se však na zasedání Republikové rady SZ 28. 2. 2009 rozhodla první místo přenechat náměstkovi ministra životního prostředí Janu Dusíkovi, který, podle vyjádření Martina Bursíka, „reprezentuje téma klimatu, životní prostředí a vytváření zelených pracovních míst v reakci na dopady finanční a hospodářské krize, na což strana sází při evropských volbách“.

V dubnu Kateřina Jacques nedokázala v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím vysvětlit, co je to biomasa. Sklidila za to velký posměch a ostudu, na toto její vystoupení následně na svých volebních plakátech poukazovala i Demokratická strana zelených sloganem „My víme, co je biomasa!“.

Ve volbách Strana zelených neuspěla, když získala pouze 48 621 hlasů (2,06 %). Jacques obdržela 5810 preferenčních hlasů (11,94 % z hlasů pro stranu). Jacques poté prohlásila, že v podzimních volbách do Sněmovny už kandidovat nebude, a dala k dispozici i funkci místopředsedkyně.

Poslanecké funkce

Od ustavení poslaneckého klubu Strany zelených na podzim 2006 byla Jacques jeho předsedkyní; po vnitrostranických bojích, které se odehrávaly i v rámci poslaneckého klubu SZ, z funkci v červnu 2008 odstoupila, aby zabránila odchodu dvou rebelujících poslankyň z klubu. Je rovněž členkou české (desetičlenné) části česko-rakouské komise pro Jadernou elektrárnu Temelín. Je zakladatelkou a předsedkyní Poslanecké skupiny přátel Tibetu, Skupiny přátel Taiwanu a Skupiny pro demokracii v Barmě. Začátkem září 2007 se v médiích objevily spekulace, že by se Jacques mohla stát ministryní školství místo kritizované Dany Kuchtové, které však rozhodně popřela. Ministrem za Zelené byl nakonec jmenován Ondřej Liška.

7. 11. 2008 členové sněmovního Výboru pro evropské záležitost zvolili Jacques svou předsedkyní, sněmovna ji však poté hlasováním nepotvrdila, ke zvolení jí chyběly vedle hlasů ČSSD a KSČM dva hlasy rebelujících poslankyň Strany zelených Olgy Zubové a Věry Jakubkové. Neobsazení předsedy tohoto výboru bylo obecně hodnoceno jako vrcholně problematické vzhledem k předsednictví Česka v EU pro první půlrok 2009. Ve funkci byla sněmovnou potvrzena až po půlroce, v dubnu 2009

Názory a aktivity

Jako poslankyně se angažovala proti politice ČLR v Tibetu; (mj. podpořila akci Celosvětová štafeta s olympijskou pochodní lidských práv) převzala záštitu nad Mezinárodním kongresem normální porod / Normal birth, který se konal 10.–12. května 2007 ve Veletržním paláci v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu. a několikrát kritizovala setrvávání Jiřího Čunka ve vládě poté, co ho policie obvinila z přijetí úplatku. Angažovala se ve prospěch vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (na její návrh byl změněn jeho název, původně se měl jmenovat po vzoru obdobných ústavů v Polsku a na Slovensku Ústav paměti národa). Silně rovněž vystupuje proti plánům na vykácení podstatné části Klánovického lesa a jeho přeměny na golfové hřiště.

Zdroj: Wikipedia.org