Lidé v Hradci Králové si v tento rok připomínají osobnost arcibiskupa Karla Otčenáška. Když před třiceti lety, 27. ledna roku 1990, vstoupil do úřadu, vítaly ho plné kostely i náměstí a přijel i Václa ...
Vrchlabí - Předloni zesnulý arcibiskup Karel Otčenášek se čestným občanem Vrchlabí nestane. Návrh na udělení této pocty zdejší zastupitelé zamítli. Otčenášek ve městě působil v padesátých letech, ne ...
Želiv - V Želivě na Pelhřimovsku vzpomínali 11. srpna na kněží a řeholníky, které komunisté v 50. letech věznili v areálu tamního kláštera. Prošel jím třeba kardinál František Tomášek nebo arcibisku ...
Hradec Králové – V královéhradecké katedrále svatého Ducha v podvečer proběhne rekviem k prvnímu výročí úmrtí arcibiskupa Karla Otčenáška. Bohoslužby se zúčastní kardinál Dominika Duka a hradecký bisk ...
ThLic. Karel Otčenášek, PaedDr. h. c. (13. dubna 1920, České Meziříčí – 23. května 2011, Hradec Králové) byl 23. biskup královéhradecký (1990-1998) a osobní arcibiskup (od roku 1998). Od března 2005 byl druhým služebně nejstarším biskupem na světě po severokorejském Francisi Hong Yong-ho, o němž však od roku 1962 nejsou žádné zprávy, takže není zaručeno, zda dosud žije (narodil se v roce 1906).
Život
Narodil se 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. V roce 1931 odešel do Prahy, kde studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Bubenči. V roce 1939 začal studium bohosloví v Hradci Králové, před vypuknutím druhé světové války odešel na popud biskupa Mořice Píchy do římského Nepomucena, kde absolvoval Lateránskou univerzitu a dosáhl licenciátu teologie (ThLic.). V Římě byl 17. března 1945 vysvěcen na kněze.
Po návratu domů působil jako kaplan v Týnci nad Labem a v Horní Rovni u Pardubic a jako administrátor v Žamberku. V letech 1949 a 1950 zastával funkci vicerektora diecézního semináře v Hradci Králové a po jeho zrušení v roce 1950 byl též po krátkou dobu duchovním správcem ve Vrchlabí.
Od 15. listopadu 1949 byl vicerektorem kněžského semináře v Hradci Králové. Dne 30. dubna 1950 byl v kapli sv. Karla Boromejského v Hradci Králové vysvěcen bez tehdy nutného státního souhlasu na biskupa a vzápětí nato uvězněn. V letech 1951–1962 byl komunistickým režimem ČSSR vězněn pro vlastizradu (Pardubice, Hradec Králové, Mírov, Leopoldov, Kartouzy…). Po propuštění nejdříve pracoval v různých manuálních zaměstnáních (od roku 1962 do roku 1965 byl dělníkem v mlékárně v Opočně), a tajně působil jako kněz, posléze začal působit jako kněz oficiálně (1965–1968 duchovní správa v Trmicích, 1968–1973 duchovní správa v Hradci Králové – Plotiště nad Labem, 1973–1990 opět Trmice). V červenci 1968 byl soudně rehabilitován a rozsudek z padesátých let zrušen jako nezákonný.
Teprve po roce 1989 se mohl ujmout biskupského úřadu, pro nějž byl určen již před 40 lety. Dne 27. ledna 1990 byl oficíálně uveden do úřadu 23. sídelního biskupa královehradecké diecéze a sídelním biskupem byl do 26. září 1998, kdy byl vystřídán biskupem Dominikem Dukou. V rámci Československé biskupské konference se stal předsedou pro duchovenstvo a předsedou komise Justicia et Pax České biskupské konference. Pro jeho zásluhy mu byl papežem Janem Pavlem II., jehož byl osobním přítelem, v roce 1998 udělen osobní titul arcibiskupa.
V roce 1995 obdržel Řád TGM I. třídy. Věnoval se odškodnění politických vězňů a sepsání jejich životů. Byl patronem IKUE (Mezinárodní sdružení katolických esperantistů) a duchovním převorem Českého velkopřevorství Řádu svatého Lazara.
Zemřel zaopatřen svátostmi, 23. května 2011 v 21.45 h v biskupské rezidenci v Hradci Králové.. Pohřben je v kryptě katedrály svatého Ducha v Hradci Králové.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK