Jozef Jankovič

Jozef Jankovič (8. listopadu 1937, Bratislava, Slovensko) je slovenský sochař, malíř a grafik.

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952 - 1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.

Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realizmu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Avšak vnitrozemské poměry a jeho pronásledování jej donutilo odejít do emigrace. Po Sametové revoluci se mohl vrátit do vlasti. Roku 1990 začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním rektorem po (revoluci v roce 1989). Patří nesporně mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.

Ikonografický model jeho tvorby - deformovaná socha s charakteristickými končetinami - se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchovaní vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se autor věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od prevážně sochařských, k dílům s geometrickými prvky. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácie“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaosu lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistenci s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.

Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho drametech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalistické moci v nejrozmanitějších podobách. V současné době žije v Bratislavě.

Ocenění

Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:

• Grand Prix na bienále Danuvius v Bratislavě (1968),
• cenu na Bienále mladých v Paříži (1969),
• Herderovu cenu (1983)
• Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004)

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonně (1994) atd. Realizoval sochářské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jižní Korei (Soul).

Významné práce

• Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika)
• Pokrčený osud, 1998
• Reminiscencia, 1998
• Pokus o stretnutie, 1991
• Ľavica a pravica, 1989, Epoxid
• Zasaď strom, postav dom, 1994
• Konečné riešenie, 1993
• Krucifix, 1993
• Pohľad naspäť, 1993
• Inkognito, 1993
• Večný kolobeh, 1992, Epoxid
• Červená ruka, 1991, Epoxid
• Pokus o stretnutie, 1991, Epoxid
• Preklápanie, 1991, Epoxid
• Rozdelenie, 1990, Epoxid
• Memento, 1989, Epoxid
• Päť figúr, 1989, Epoxid
• Apatia, 1988
• Samota, 1988
• Rozhovor, 1987
• Stretnutie, 1986, Polyester
• E.U.R., 1988
• Ecce homo, 1987
• Kráčajúci pomník, 1987
• Červený klin, 1990
• V šľapajách otcov, 1987
• Brána, 1985, Mramor
• Miesto hore, 1987, Kameň
• Pavučina, 1969
• Súkromná manifestácia, 1968
• Odtlačok II. / Print II., 1971
• Odtlačok I. / Print I., 1971
• Sčot / Abacus, 1970
• Veľký osud / Geat Destiny, 1970
• Pohyblivé ruky, 1970
• Ruky, 1968
• Biela, modrá, červená, 1968
• Veľký pád, 1968
• Obete varujú, 1967, Bronz, Památník SNP v Banské Bystřici
• Pomník SNP v Kováčovej, 1969
• Bez názvu, 1966, Bronz
• Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966
• Posledná pocta bratovi, 1966
• Väzenie VII., 1965
• Bez názvu IV., 1965
• Večné svetlo, 1965
• Bez názvu, 1965
• TBC, 1963, Bronz
• Červená hlava, 1994
• Krajina X., 1984, Polyester
• Krajina V., 1980

Zdroj: Wikipedia.org