Jozef Gabčík (8. dubna 1912 Poluvsie (dnes část Rajeckých Teplic) – 18. června 1942 Praha) byl československý voják, který v rámci Operace Anthropoid provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Mládí
Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsie. Otec František byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Mária, rozená Baránková byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru.
Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rájeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v Kovářově v letech 1927 až 1932 se vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy.
Vojenská služba
V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů byl přeložen do skladu v Trenčíně.
V exilu
Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem do Polska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké ... Celý text »
Jozef Gabčík (8. dubna 1912 Poluvsie (dnes část Rajeckých Teplic) – 18. června 1942 Praha) byl československý voják, který v rámci Operace Anthropoid provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Mládí
Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsie. Otec František byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Mária, rozená Baránková byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru.
Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rájeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v Kovářově v letech 1927 až 1932 se vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy.
Vojenská služba
V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů byl přeložen do skladu v Trenčíně.
V exilu
Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem do Polska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké legii a nastoupili k 1. pluku v Sidi bel Abbes. 26. září 1939 se byl prezentován v Agde do vznikající československé zahraniční armády ve Francii a zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 1. pěšího pluku. 29. prosince 1939 byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii.
Po pádu Francie byl 12. července 1940 evakuován do Anglie, kde požádal o přeřazení k letectvu, čemuž nebylo vyhověno. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz pro rotmistry a následně byl povýšen na rotmistra. Na základě doporučení pplk. Barovského byl zařazen do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení a stal se jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Od 17. července do 27. prosince absolvoval základní sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru, dále potom kurzy ve střelbě, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobraně. Během výcviku byl informován o cílech své mise a jmenován velitelem výsadku Anthropoid.
Nasazení
V noci z 28. na 29. prosince 1941 spolu s Janem Kubišem vysazen na území protektorátu Čechy a Morava. Místem jejich výsadku měly být původně Ejpovice poblíž Plzně, vlivem chyby při navigaci letounu však dopadli poblíž Nehvizd u Prahy. Gabčík si při seskoku poranil nohu a napadal na ni, byl však schopen chodit. Oba parašutisté se pak vydali na kontaktní adresu do Rokycan kde byli počátkem ledna 1942 krátce ubytováni u spřízněných členů odboje. Známý lékař Gabčíka vyšetřil, zjistil poškození hlezenního kloubu a zafixoval jej sádrovým obvazem.
Po přesunu do Prahy se spojil s příslušníky dalších výsadků, se kterými se spolupodílel na plnění některých dalších úkolů, např. při navádění bombardérů na plzeňskou škodovku. Společně s Kubišem poté začali plánovat a připravovat provedení atentátu na R. Heydricha. Po vytipování prostoru a přípravě zbraní naplánovali uskutečnění akce na 27. května 1942.
Atentát byl proveden 27. května. Aby nedošlo k poškození aktovky, kterou Heydrich vezl, a která pravděpodobně obsahovala důležité dokumenty, měl atentát provést Gabčík střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209. Zbraň ale selhala a proto byl atentát proveden druhým členem skupiny Anthropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto vlastnoručně upravený protitankový granát vz. 73 MK1. Heydrich byl těžce zraněn a na následky těchto zranění 4. června 1942 zemřel.
Během následujícího pátrání a represálií byl společně s dalšími výsadkáři příslušníky odboje ukrýván na různých místech, až byl nakonec přesunut do krypty kostela Cyrila a Metoděje. Na základě udání dalšího z výsadkářů, Karla Čurdy, 18. června 1942 přepadlo kostel gestapo a výsadkáři tak svedli svůj poslední souboj s jednotkami SS. Svému zatčení zabránil Gabčík tak, že společně se svými kolegy (Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým a Josefem Valčíkem) a dalšími spáchal sebevraždu.
Po smrti bylo jeho tělo pitváno. Hlava byla oddělena od těla a uschována (na konci války se ztratila), tělo bylo pochováno do hromadného hrobu.
28. října 1942 byl postupně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam.
Po válce
1. prosince 1945 byl postupně povýšen do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam.
Na Slovensku je po něm dodnes pojmenována obec Gabčíkovo a přeneseně také nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Jeho příjmení nese ulice v Libni v blízkém okolí místa atentátu i ulice v dalších městech. Jeho jméno nese také žilinský 5.pluk speciálního určení ,,Jozefa Gabčíka“ Armády Slovenské republiky.
Gabčíkova busta je v Národním památníku hrdinů Heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. 24. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
Vyznamenání
- 1940 - Československý válečný kříž
- 1942 - Druhý Československý válečný kříž
- 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
- 1945 - Třetí Československý válečný kříž
- 1947 - Certifikate of the King´s commendation
- 1949 - Československý vojenský řád Za svobodu
- 1968 - Řád Bílého lva za vítězství
- Croix de guerre
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
