Prof. Ph.Dr. Josef Šusta (12. února 1874, Třeboň – 27. května 1945, Praha) byl český historik, spisovatel a politik, syn rybníkáře Josefa Šusty (1835–1914).
Život
Po studiích (1883–1899) v Českých Budějovicích (na gymnáziu byl spolužákem Emila Háchy), Praze (žák Jaroslava Golla) a Vídni (Ústav pro rakouský dějezpyt) pokračoval studijním pobytem v Itálii (Rakouský historický ústav v Římě, Vatikánský archiv).
Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy (1910), prezidentem České akademie věd a umění (1939–1945), habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu.
Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko–historickou koncepci českých dějin (vyzdvihl např. pozitivum německé kolonizace Čech v rozvoji území zakládáním měst a přílivem finančního kapitálu).
Byl nositelem (10. července 1934) francouzského řádu Komtura Čestné legie (Commandeur de l'Ordre National de la Légion d'honneur).
Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu.
V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství.
Byl členem Pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka.
Po skončení druhé světové války ... Celý text »
Prof. Ph.Dr. Josef Šusta (12. února 1874, Třeboň – 27. května 1945, Praha) byl český historik, spisovatel a politik, syn rybníkáře Josefa Šusty (1835–1914).
Život
Po studiích (1883–1899) v Českých Budějovicích (na gymnáziu byl spolužákem Emila Háchy), Praze (žák Jaroslava Golla) a Vídni (Ústav pro rakouský dějezpyt) pokračoval studijním pobytem v Itálii (Rakouský historický ústav v Římě, Vatikánský archiv).
Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy (1910), prezidentem České akademie věd a umění (1939–1945), habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu.
Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko–historickou koncepci českých dějin (vyzdvihl např. pozitivum německé kolonizace Čech v rozvoji území zakládáním měst a přílivem finančního kapitálu).
Byl nositelem (10. července 1934) francouzského řádu Komtura Čestné legie (Commandeur de l'Ordre National de la Légion d'honneur).
Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu.
V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství.
Byl členem Pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka.
Po skončení druhé světové války byl neprávem obviněn z kolaborace a 27. května 1945 spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z Karlova mostu. V 50. letech byl pohřben na šáreckém hřbitově u kostela sv. Matěje.
Literární dílo
Téma historické
- Die römische Kurie und das Konzil von Trient unter Pius IV. (Vídeň 1904–1914)
- Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první: Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300–1308; Počátky lucemburské (Praha 1917 a 1919)
- Dějiny Evropy v letech 1812–1870 (Praha 1923)
- Světová politika v letech 1871-1914 (Praha 1924–1931)
- Dějiny lidstva 4. Středověk vrcholný a stárnoucí (Praha 1942)
- Dějiny lidstva 5. V branách nového věku (Praha 1938) vč. redakce celého cyklu
- České dějiny – Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví (Praha 1938), Král Cizinec (Praha 1939), Karel IV. Otec a syn 1333-1346 (Praha 1946), Karel IV. Za císařskou korunou 1346–1355 (Praha 1948)
- úvahy a kritiky (např. Macharův Řím, Lumír 36, 1908)
- přednáškové cykly (Rennaisance a papežství, Stolice dějin na Pražské universitě 1905–1906)
Ostatní témata
- Cizina (román, Praha 1914)
- Mladá léta učňovská a vandrovní – Léta dětství a jinošství
- Praha-Vídeň-Řím (autobiografie)
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
