Kdyby žil, jistě by architekt Josef Fanta (1856–1954) seděl u monitoru svého počítače při sledování 131. dílu magazínu POZOR VLAK se zatajeným dechem. Natočili jsme totiž zrekonstruované prostory Fant ...
Medaili Za zásluhy dostal v sobotu ve Vladislavském sále Pražského hradu ekolog, jenž před šedesáti lety Krkonošský národní park (KRNAP) zakládal a před třiceti ho zachraňoval. Profesor Josef Fanta po ...
U zrodu Krkonošského národního parku, který letos slaví šedesát let od svého vzniku, stáli dva klíčoví muži. Dvaadevadesátiletý profesor Josef Fanta a horník Miroslav Klapka (1930–2016). ...
Budova ministerstva průmyslu a obchodu v Praze, kterou navrhl architekt Josef Fanta, se stala kulturní památkou. Na svém webu to ve středu uvedlo ministerstvo kultury. Konstatovalo, že jde o vysoce k ...
Do úhrnu těch, kdo z revoluce nic moc neměli, patří české lesy. Transformovaná ekonomika pokračovala v komunistické zálibě masivního kácení a všudypřítomného smrku. „V Evropě se už v 90. letech zač ...
04.11.2019Médium: Zprávy z domova | Lidovky.cz – aktuální zprávy
Josef Fanta (7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora – 20. června 1954 Praha) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací (např. O svérázu krojovém a bytovém), věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Jeden z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.
Život
Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka (svého profesora a architekta, autora např. Národního divadla, Rudolfina) při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění.
Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, vstupní haly dřívějšího Wilsonova nádraží dnes Hlavního nádraží v Praze, budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru (památník bitvy u Slavkova). Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912 – 1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek (kostel sv. Václava na Zderaze a Slavína na Vyšehradě) a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19.století.
Dílo
Architektonické
Hlávkovy studentské koleje, Praha (1903)
Ondřejovská observatoř (2 kopule a Fričova vila)
Nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží) Praha (1901–1909)
Mohyla míru na návrší u obce Prace u Brna (1912)
Budova ministerstva obchodu (dnes Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky) Praha 1-Staré Město, č.p. 1039, Na Františku 32, Klášterská 2, Revoluční 27 (projekt 1925-1926, stavba 1928-1932) Budova ministerstva ve stylu klasicizující pozdní secese. Autory sochařské výzdoby jsou Čeněk Vosmík a Josef Augustin Paukert. V době svého vzniku byla stavba již stylově archaická, což bylo v tisku napadáno, odsuzováno a zesměšňováno. Kritik Jaromír Pečírka čelil dokonce v roce 1930 soudní žalobě od autorů sochařské výzdoby.
Vila Kouřimka, Poděbrady
Obereignerova vila, Poděbrady
Literární
O svérázu krojovém a bytovém (1895)
Galerie
Průčelí hlavního nádraží v Praze
Původní hala nádraží, dnes Fantova kavárna
Západní historická kopule v Astronomickém ústavu na Ondřejově
Bývalá pracovna J. J. Friče na ondřejovské hvězdárně
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK