Jiří Kajínek

Jiří Kajínek (* 11. ledna 1961 Prachovice) je pravděpodobně nejznámější vězeň v Česku. Za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další méně závažné trestné činy. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se podle rozhodnutí soudu dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. měl zastřelit nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. K tomuto činu se ale Jiří Kajínek nikdy nepřiznal, svoji účast na vraždách kategoricky popřel.

Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několikrát odročen a trval déle než čtyři roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a asi 10 soudních znalců. Rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 stran. Kajínek účast na vraždách kategoricky popřel. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, při kterém jim odcizil služební vozidlo a zbraně.

Jiří Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil tři policisty železnou tyčí. Na základě rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla byl v roce 1990 propuštěn. V témže roce ovšem byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu.

Snaha o revizi odsouzení na doživotí

• červen 1998 – Krajským soudem v Plzni odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.
• únor 2001 – ministr spravedlnosti Pavel Rychetský podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.
• říjen 2001 – ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl.
• listopad 2001 – ústavní stížnost podal i Jiří Kajínek, Ústavní soud ji zamítl.
• leden 2004 – Kajínkovi právní zástupci požádali o obnovu procesu, plzeňský krajský soud ji zamítl, na základě stížnosti zamítnutí ale Vrchní soud v Praze kvůli procesním vadám zrušil a Krajský soud v Plzni rozhodl znovu tak, že žádost o obnovu procesu zamítl. Následovala opět stížnost, ale pražský vrchní soud zamítnutí potvrdil.
• srpen 2006 – ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.
• listopad 2007 – právní zástupkyně Kajínka podala k Ústavnímu soudu dvě ústavní stížnosti, které byly spojeny v jednu a ta byla zamítnuta.
• 2011 – Kajínek podal novou žádost o obnovu procesu, Krajský soud v Plzni ji zamítl a Vrchní soud v Praze zamítnutí potvrdil.
• září 2011 – Kajínek podal k Ústavnímu soudu další ústavní stížnost, která byla odmítnuta.

Útěky z vězení

18. ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise přerušil výkon trestu na dobu 21. - 23. ledna 1993. Kajínek se ale do vězení už nevrátil a o 4 měsíce později měl spáchat vraždy, kvůli kterým byl později odsouzen na doživotí.

Druhý pokus o útěk se stal v červenci 1994, když byl Kajínek umístěn ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Byl dopaden ještě týž den.

11. září 1996 se Jiří Kajínek pokusil uprchnout z vězení ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.

Po svém konečném odsouzení byl převezen do Věznice Mírov. Také odtud se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18:15 hodin opět uprchnout. Je tak zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z této věznice uprchnout. Utéct s ním měl i Martin Vlasák, dvojnásobný vrah a Kajínkův kamarád, který však (zřejmě kvůli momentálnímu zkratu) zůstal v cele. 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, člena gangu Orlických vrahů, který si rovněž odpykává doživotní trest v mírovské věznici.

Pochybnosti o vině

Především Kajínkův poslední útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám. Začala vznikat jakási legenda o českém „Robinu Hoodovi“. V médiích se začala zdůrazňovat především jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost. U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu. Soudy ale dosud všechny návrhy na obnovu řízení zamítly, i přes předložení nových důkazů o Kájínkově údajné nevině. Ve prospěch Jiřího Kajínka podal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud zamítl. Již dříve bývalý místopředseda vlády Miloše Zemana Pavel Rychetský prohlásil, že: "jestli tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo od policie. To byl evidentně případ, kdy policie spolupracovala s podsvětím". Dokonce i umírající Julián Pokoš měl odpovědět na otázku, jestli ví, kdo střílel, odpovědět: "To ani nechtějte vědět, nebo přijdete o svou kariéru. Jsou v tom policajti".

V červenci roku 2010 média uvedla zprávu, že se objevily nové skutečnosti v případu vraždy podnikatele Jandy, kterou měl Kajínek spáchat v roce 1993. Úřady nevyloučily revizi rozsudku. Dne 28. března 2011 byla jeho žádost opět zamítnuta.

Film

O Jiřím Kajínkovi vznikl film Kajínek, který měl premiéru 5. srpna 2010. Jde o režijní debut Petra Jákla a hlavní roli ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko.. Dne 19. listopadu 2010 tento film vyšel na DVD.

Zdroj: Wikipedia.org