Jindřich Honzl

Jindřich Honzl (14. května 1894 Humpolec – 20. dubna 1953 Praha) byl český divadelní a filmový režisér, divadelní teoretik, překladatel a pedagog.

Život

Jindřich Honzl se narodil v rodině humpoleckého krejčího a tovární dělnice. Měšťanku navštěvoval doma v Humpolci, pak se rozhodl pro pedagogicko dráhu, kterou zahájil studiem učitelského ústavu v Praze. Absolvoval v roce 1914, v letech 1914 – 1927 učil na měšťanských školách v Praze chemii a fyziku. Od roku 1921 byl organizován v KSČ .

Milovanému divadlu se věnoval nejen v Dělnickém dramatickém sboru (Dědrasbor), ale především v Devětsilu, v jehož sborníku mohl publikovat své teoretické články, které jsou všeobecně brány jako počátek české divadelní avantgardy. Již v roce 1926 spolu s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem otevřeli experimentální scénu Osvobozené divadlo. Zprvu zde uváděli poetické inscenace čerpající z francouzských i českých autorů a o rok později, v roce 1927 přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich úspěšnou Vest pocket revue. Tím začíná jedna s velkých kapitol českého avantgardního divadla. Jindřich Honzl zde v letech 1926 – 1929 a 1931 – 1938 působil jako režisér a režíroval všech dvacet her V + W.

V letech 1929 – 1931 působil jako dramaturg a režisér Zemského divadla v Brně, 1931 – 1938 spolupracoval pohostinsky s Národním divadlem a Městským divadlem v Plzni, pro které upravoval nebo režíroval některé hry. 1939 – 1941 řídil Divadélko pro 99. V letech 1945 – 1951 byl členem ND (1945 člen tříčlenné umělecké správy spolu s Jaroslavem Průchou a Karlem Dostalem, 1948 – 1950 ředitel činohry). Na místo ředitele rezignoval na jaře 1950 a 3.září 1951 z ND odešel. V období od července 1945 do července roku 1948 řídil souběžně s působením v ND také nově ustavené Studio ND, které založil.

V letech 1945 až 1946 přednášel o herectví na katedře estetiky (oddělení dějin a teorie divadla) Filosofické fakulty UK. Po ustavení katedry divadelní vědy na této universitě zde vedl ve školním roce 1950/1951 seminář. V letech 1946 až 1953 byl profesorem divadelní vědy na divadelní fakultě AMU v Praze a v letech 1951 – 1952 zde zastával spolu s J. Kopeckým funkci vedoucího katedry divadelní vědy a dramaturgie. Řídil také časopis Sovětské divadlo a pracoval v divadelní sekci Čs.–sovětského institutu.

Podobně jako Jiří Frejka spáchal sebevraždu.

Ocenění

• 1931 Státní cena

Tvorba

Vedle E. F. Buriana a Jiřího Frejky byl určující osobností levicového proudu české meziválečné avantgardy. Jako umělec a teoretik aktivně ovlivňoval vývoj socialisticky orientovaného divadla. Ve své režijní práci vycházel ze specifického hereckého projevu a pomáhal rozvíjet šíři jeho výrazových prostředků. Jeho teoretické práce položily základ k marxistickému výkladu divadelní vědy. Po roce 1945 přispěl k prosazení ideových principů sovětské divadelní kultury v českém divadle. Ve své tvorbě používal příležitostně i pseudonym Zdeněk Nesměrák .

Teoretické práce

• Roztočené jeviště, 1925
• Vznik moderního ruského divadla, 1928
• K novému významu umění, 1956
• Základy praxe moderního divadla, 1963

Hry a inscenace, výběr

• Hadrián z Římsů, (V. K. Klicpera, 1930)
• Alchymista, (V. Vančura, 1932)
• Jan Hus, (J. K. Tyl, 1936)
• Julietta, (B. Martinů, 1938)
• Pražský žid, (J. J. Kolár – V. Vančura, 1946)
• Národní hrdina Julius Fučík, (J. Honzl, podle Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, 1946)
• Ze života hmyzu (K. Čapek a J. Čapek, 1946),
• Faidra, (J. Racine, 1947)
• Maryša, (Alois Mrštík a Vilém Mrštík, 1948)
• Maloměšťáci, (M. Gorkij, 1949)
• Josefina, (V. Vančura, 1949)

Zdroj: Wikipedia.org