Jan Kubiš

Rotmistr Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice – 18. června 1942, Praha) byl příslušník československé armády ve Velké Británii a hrdina protinacistického odboje, který v rámci Operace Anthropoid provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V roce 2002 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

Mládí

Narodil se v Dolních Vilémovicích v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mitiskové. Jeho otec František Kubiš, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš se narodil jako druhé ze 4 dětí, v šesti letech jeho matka umírá. Vdovec František se v roce 1920 žení znovu s vdovou Marií Dusíkovou rozenou Čechovou, která má již čtyři děti a z nového manželství vzejdou ještě čtyři. Tedy v domě vyroste celkem 12 dětí.

Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla. V říjnu 1935 byl povolán na základní vojenskou službu k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhne hodnosti desátníka a jako délesloužící je převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě. Zde je povýšen do hodnosti četaře jako velitel družstva. Při mobilizaci je zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Pod demobilizaci je z armády propuštěn a vrací se do Vilémovic, kde pracuje jako dělník v cihelně.

V červnu 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. V červenci 1939 odplouvá s transportem do francouzského Alžíru, kde vstupuje do Francouzské cizinecké legie. V záři 1939 se účastní bojů čs. jednotek na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. Po porážce Francie odplouvá egyptskou lodí do Anglie, kde je po absolvování kurzu zařazen jako rotmistr. V prosinci 1940 se hlásí do speciálního výcviku.

Anthropoid

V srpnu 1941 nastoupil výcvik britských instruktorů ze SOE ke speciálním operacím, sabotážím a parašutistický kurs. Stal se členem Zvláštní skupiny D a na návrh jeho přítele Jozefa Gabčíka byl vybrán místo zraněného Karla Svobody do Operace Anthropoid.

Dne 29. prosince 1941 seskočil padákem u obce Nehvizdy ve středních Čechách. Pomoc mu poskytli místní lidé. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil např. operace Cannonburry - britského bombardování plzeňské Škodovky, které skončilo fiaskem, jelikož bomby spadly především do polí a vážně ohrozily parašutisty, kteří zapalovali stohy, aby byl cíl snadněji identifikován. Kubiš byl v kontaktu i se svou rodinou. Jeho bratr mu ušil oblek ve kterém se účastnil i operace Anthropoid - atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27.května 1942. Na přípravě atentátu a na samotné akci se podíleli také parašutisté Josef Valčík z výsadku Silver A a Adolf Opálka z Out distance, u kterého není jeho přítomnost na místě atentátu 100 % doložena.

Reinhard Heydrich měl být podle původního plánu zabit střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209, ze kterého střílel Jozef Gabčík. Jeho narychlo složená zbraň se však zasekla, ovšem možností je více např. jednalo se o jednu z prvních verzí tohoto samopalu, u které nebyly odstraněny všechny konstrukční nedostatky, nebo je také možné, že se poškodil při výsadku atd., a tak použil právě Jan Kubiš modifikovaný protitankový granát vzor 73, který explodoval před pravým zadním kolem neobrněného otevřeného automobilu, ve kterém Heydrich jel. Při explozi granátu byl Jan Kubiš zraněn nad levým okem. Heydrich později zemřel na následky vážných zranění a otravu krve (celkovou sepsi organismu) v libeňské nemocnici Na Bulovce. Zajímavostí je, že Heydrich na nemocničním lůžku poznal Kubiše a Gabčíka jako jedny z osob, které ho pravidelně zdravily během jeho cest do úřadu.

Spolu s dalšími atentátníky se poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nacisté je však vypátrali a 18.června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma (Adolf Opálka a Josef Bublík) bojoval na kůru, kde po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, na rozdíl od Opálky a Bublíka tak nebyl schopen spáchat sebevraždu a na následky vykrvácení zemřel v lazaretu SS v Podolí. Po sedmi hodinách odporu, proti kterému nacisté nasadili přes 800 vojáků, na kostele jsou dodnes patrné stopy boje v podobě jamek od nacistických kulek. Nakonec všichni zbývající členové výsadku (Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík) spáchali sebevraždu poslední kulkou. Jejich těla byla později dopravena do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Jeho tělesné ostatky společně s jeho druhy a řadou dalších odbojářů skončily v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

Nacistická odplata

Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí nejvíce z Dolních Vilémovic a Horních Radslavic. Nejbližší rodina byla pak odeslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla popravena 24. října 1942 společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka. Popraveni byli:

• František Kubiš (*1887) - otec Jana Kubiše
• Rudolf Kubiš (*1912) - bratr
• Marie Kubišová roz. Kučerová (*1912) - manželka Rudolfa
• Františka Právcová roz. Kubišová (*1915) - sestra
• Rudolf Právec (*1912) - manžel Františky
• Jaroslav Kubiš (*1916) - bratr
• Marie Kubišová (*1920) - sestra z 2. manželství otce
• Vlasta Kubišová (*1924) - sestra z 2. manželství otce
• Jitka Kubišová (*1925) - sestra z 2. manželství otce, všichni Dolní Vilémovice
• Aloisie Lišková roz. Kubišová (*1881) - teta, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Anežka Lišková - sestřenice, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Josef Liška - bratranec, žijící v rodném domě otce v H. Radslavicích
• Jan Lapeš (*1909) - bratranec

Z vlastní rodiny Františka Kubiše přežili běsnění jen 2. manželka Marie, nezletilý syn František (*1928) a dcera Anežky Liškové, syn Rudolfa Právce a syn Rudolfa Kubiše.

Památka

Je po něm pojmenována jedna z ulic v městské části Praha 8, nedaleko od místa atentátu; jeho jméno nesou též ulice v několika dalších městech, vesměs spjatých s atentátem (Třebíč, Pardubice, aj.) Pamětní desku má na Orlovně v Rudíkově a na pomníku obětem války v Dolních Vilémovicích.

Část jeho pozůstalosti a po dalších parašutistech byla vystavena v Armádním muzeu na Žižkově a nyní se nachází v Národním památníku hrdinů Heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Vyznamenání a pocty in memoriam

• 1942 – povýšen na poručíka i. m.
• 1945 – povýšen na kapitána i. m.
• 2002 – povýšen na plukovníka i. m

Zdroj: Wikipedia.org