Jan Kryštof Liška (asi 1650 ve Vratislavi – 23. srpna 1712 v Lubuši, Slezsko) byl český barokní malíř. Jeho dílo zahrnuje především oltářní obrazy a fresky.
Životopis
Narodil se do moravské šlechtické rodiny rytíře z Rottenwaldu, který ovšem záhy zemřel a otčímem se mu stal malíř Michael Willmann. Mladý Liška si s otčímem vytvořil blízký vztah a i spolupráce mezi Liškou a Wilmannem zůstala až do Wilmannovy smrti velmi dobrá. Otčím Liškovi umožnil v letech 1674–1680 absolvovat studijní cestu po Itálii. Od roku 1689 pracoval v Čechách, především v Praze, kde vedl stále spory s tamějším malířským cechem, zároveň žil (a to trvalo až do jeho smrti) ve stínu svého známého otčíma. Jeho otčím zemřel v roce 1706 a Liška získal jeho místo v cisterciáckém lubušském klášteře. Zde dostával zakázky od kláštera a jiných církevních institucí.
Jeho vliv je patrný především u freskové malby Václava Vavřince Reinera, ale také se objevuje u Petra Brandla. V Praze dále pracoval na oltářním obraze pro kostel svatého Mikuláše na Malé Straně.
Dílo
Mezi jeho nejznámější díla patří oltářní obraz Stigmatizace sv. Františka v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě pražském, který pochází z roku 1701. Pro tento kostel také namaloval Nanebevzetí Panny Marie a pracoval na freskách, které dokončil Reiner. V Praze také namaloval Sv. Vošilu a Sv. Annu pro kostel sv. Voršily a oltářní obraz pro Strahovský klášter. Vedle toho pro klášter Doksany maloval Sv. Augustina, pro klášter v ... Celý text »
Jan Kryštof Liška (asi 1650 ve Vratislavi – 23. srpna 1712 v Lubuši, Slezsko) byl český barokní malíř. Jeho dílo zahrnuje především oltářní obrazy a fresky.
Životopis
Narodil se do moravské šlechtické rodiny rytíře z Rottenwaldu, který ovšem záhy zemřel a otčímem se mu stal malíř Michael Willmann. Mladý Liška si s otčímem vytvořil blízký vztah a i spolupráce mezi Liškou a Wilmannem zůstala až do Wilmannovy smrti velmi dobrá. Otčím Liškovi umožnil v letech 1674–1680 absolvovat studijní cestu po Itálii. Od roku 1689 pracoval v Čechách, především v Praze, kde vedl stále spory s tamějším malířským cechem, zároveň žil (a to trvalo až do jeho smrti) ve stínu svého známého otčíma. Jeho otčím zemřel v roce 1706 a Liška získal jeho místo v cisterciáckém lubušském klášteře. Zde dostával zakázky od kláštera a jiných církevních institucí.
Jeho vliv je patrný především u freskové malby Václava Vavřince Reinera, ale také se objevuje u Petra Brandla. V Praze dále pracoval na oltářním obraze pro kostel svatého Mikuláše na Malé Straně.
Dílo
Mezi jeho nejznámější díla patří oltářní obraz Stigmatizace sv. Františka v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě pražském, který pochází z roku 1701. Pro tento kostel také namaloval Nanebevzetí Panny Marie a pracoval na freskách, které dokončil Reiner. V Praze také namaloval Sv. Vošilu a Sv. Annu pro kostel sv. Voršily a oltářní obraz pro Strahovský klášter. Vedle toho pro klášter Doksany maloval Sv. Augustina, pro klášter v Mnichově Hradišti Sv. Antonína, Sv. Františka a Tři krále. Pro sedlecký klášter maloval oltářní obraz Sv. zemští patronové (1692). Pro klášter Plasy Sv. Magdalénu a nástropní fresku (1692).
Ve Slezska maloval obraz pro vratislavský kostel svatého Kříže Nalezení sv. Kříže sv. Helenou, pro klášterní kostel sv. Josefa v Křesoboru maloval nástěnné malby. V jindřichovském klášteře namaloval obraz Matka boží, Bůh otec a Duch svatý. V Kamenci realizoval v kostele Nanebevstoupení Panny Marie obraz Smrt sv. Benedikta a Svatá Scholastika během korunovace (1708).
Historizující obraz Achilles podává Juliu Caesarovi hlavu Pompejovu se nachází v Drážďanské galerii.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK
