Gustav Mahler

Gustav Mahler (7. července 1860, Kaliště - 18. května 1911, Vídeň) byl hudební skladatel, narozený v židovské, německy hovořící rodině na Vysočině v obci na česko-moravském pomezí v tehdejším Rakouském císařství. Byl rovněž vynikajícím dirigentem. Mahler je společně se svým učitelem Antonem Brucknerem považován za největšího rakouského symfonika. Do jisté míry lze Mahlera považovat též za českého skladatele, jak vzhledem k místu narození, tak pro jeho inspiraci českou lidovou hudbou. Je tak někdy charakterizován i v odborné cizojazyčné literatuře s výjimkou německé.

Biografie

Gustav Mahler projevoval výjimečný hudební talent již od dětství. Byl vychováván jihlavskými hudebníky a velmi citlivě vnímal lidovou hudební kulturu tohoto kraje, která se odrážela i v jeho tvorbě. V Jihlavě žil do roku 1875. Ve dvaceti letech nastoupil dirigentskou dráhu, která jej zavedla do mnoha měst, postupně Lublaně, Olomouce, Prahy, 1886–1888 Lipska, 1888–1891 Budapešti (tam působil jako umělecký ředitel), Hamburku (šéf opery) a do Vídně, kde byl ředitelem Státní opery. Musel někdy čelit antisemitským výpadům a dokonce jeho jmenování ředitelem ve Vídni (1897) bylo podmíněno přestupem na katolickou víru, což učinil, neboť se necítil být ortodoxním Židem. Vídeňská opera pod jeho vedením pak prožívala v letech 1898–1907 dobu největšího rozkvětu. Od roku 1908 byl kapelníkem Metropolitní opery v New Yorku a v roce 1909 též hudebním vedoucím newyorské Philharmonic Society. V roce 1902 se oženil s hudební skladatelkou Almou Schindlerovou.

Byl vegetariánem, vegetariánství přičítal velký význam pro rozvoj své duše.

21. února 1911 diriguje Mahler v New Yorku svůj poslední koncert. Byl již nemocen. Nejprve se uvažovalo o chřipce, ale nakonec se ukázalo, že jde o bakteriální onemocnění srdce. Lékaři v Americe, Paříži a nakonec ani ve Vídni, kam se po dlouholetém pobytu v USA roku 1911 vrátil. Zde také 18. května téhož roku ve věku 50 let zemřel na sepsi v důsledku kopmlikací vyvolaných základní chorobou.

Odkaz

Od roku 1955 pracuje ve Vídni Mezinárodní společnost Gustava Mahlera, od roku 1966 se udělují medaile Gustava Mahlera. O světovou proslulost Mahlerovy renesance v 80. letech 20. století se zasloužil svým vlivem Leonard Bernstein a též i čeští dirigenti Rafael Kubelík a Václav Neumann svými nahrávkami Mahlerových symfonií.

V roce 1994 byla v rámci Muzea Vysočiny otevřena pobočka se stálou expozicí „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“. Od roku 1996 pečuje v České republice o odkaz skladatele Společnost Gustava Mahlera MAHLER 2000, která obnovila jeho rodný dům v Kalištích u Humpolce (je zde expozice "Mahler a Čechy") a organizuje v Jihlavě a na Vysočině pravidelný festival Hudba tisíců.

Dílo

Jakkoli byl Mahler slavným dirigentem, nezažil jako skladatel během svého života výraznější úspěch. Pro jeho tvorbu je příznačná zjitřelá senzitivita a vnitřní střet protikladů, reprezentující nepochybně autorův autobiografcký model. Kompoziční styl vychází z pozdního romantismu a pocitově osciluje mezi ironií a melancholií. Mahlerova hudba je plná filosofických úvah, pesimismu, někdy až určitého bolestínství. Složil deset symfonií, které jsou pilíři jeho díla a celou řadu skladeb písňové formy, jak v obsazení ryze vokálním, tak v kombinaci se sólovými nástroji, především však s doprovodem orchestru. Mahlerovo dílo charakterizuje monumentalita, spolu s výrazně prominujícím (výše popsaným) citovým laděním. V několika symfoniích používá sólového zpěvu i sborů a neváhal rozšířit symfonickou hudební formu nejen co do počtu nástrojů, ale i co do rozsahu vlastní skladby (užívá až šest vět). Charakteristická je též inspirace lidovou hudbou a na tehdejší dobu nová instrumentace, kdy nástroje v orchestru sdružuje v nové, netradiční kombinace.

Symfonie

• Symfonie č. 1, D dur, zvaná nejprve „Symfonický poem“, později „Titan“ a posléze bez názvu (1884–1888; premiéra: 20. listopad 1889, Budapešť, dirigoval autor; 1. revize 1893–1896; 2. revize 1906)
• Symfonie č. 2, c moll (1894; premiéra 13. prosinec 1895, Berlín, dirigoval autor; rev. 1903, někdy nazývána „Vzkříšení“)
• Symfonie č. 3, d moll (1893–1896; premiéra: 9. červen 1902, Krefeld, dirigoval autor; rev. 1906)
• Symfonie č. 4, G dur (1892, 1899–1900; premiéra: 25. prosinec 1901, Mnichov, dirigoval autor; rev. 1901–1910)
• Symfonie č. 5, cis moll (1901–1902; premiéra: 18. říjen 1904, Kolín nad Rýnem, dirigoval autor); konečná redakce této symfonie pro tisk byla v roce 1911 poslední Mahlerovou prací
• Symfonie č. 6, a moll, (1903–1904; premiéra: 27. květen 1906, Essen, dirigoval autor; rev. 1906)
• Symfonie č. 7, e moll (1904–1905; premiéra: 19. září 1908, Praha, dirigoval autor)
• Symfonie č. 8, Es dur (1906–1907; premiéra: 12. září 1910, Mnichov, dirigoval autor), též nazývána „Symfonie tisíců“
• Píseň o zemi, symfonie pro alt (baryton), tenor a orchestr (1907–1909; premiéra: 20. listopad 1911 – posmrtně, Mnichov, dirigent: Bruno Walter)
• Symfonie č. 9, D dur (1908–1909, premiéra: 26. červen 1912 – posmrtně, Vídeň, dirigent: Bruno Walter)
• Symfonie č. 10, Fis dur (1910–1911) (nedokončena; premiéra (pouze části Adagio a Purgatorio): 12. říjen 1924 – posmrtně, Vídeň, dirigent: Franz Schalk)

Kantáta

• Píseň žalobná (Das klagende Lied), symfonická kantáta pro sóla, sbor a orchestr na texty Ludwiga Bechsteina, tři části: 1. Waldmärchen, 2. Der Spielmann, 3. Hochzeitsstück, (1878-1880; rev. 1893, 1898; premiéra 17. únor 1901, Vídeň, pouze druhá a třetí část, dirigoval autor)

Písně

• Tři písně, písňové skladby pro tenor a klavír, texty: Gustav Mahler, (1880)

• Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír (Fünf Lieder und Gesänge für eine Singstimme und Klavier, 1880-1887)

1. Frühlingsmorgen (text: Richard Leander),

2. Erinnerung (Richard Leander),

3. Hans und Grete (Mahler),

4. Serenade (Tirso de Molina),

5. Phantasie (Tirso de Molina)

• Písně potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen), čtyři písně, původně pro hlas a klavír (1883-1885) později upraveno pro hlas a orchestr (1893-1897), texty: Gustav Mahler, částečně na náměty poesie sbírky Chlapcův kouzelný roh

1. Wenn mein Schatz Hochzeit macht (Když poklad můj svatbu má)

2. Ging heut’ morgen übers Feld (Když jsem z rána polem šel)

3. Ich hab' ein glühend Messer in meiner Brust (Mám v prsou nůž, jenž pálí)

4. Die zwei blauen Augen von meinem Schatz (Mé lásky oči, jejich modrý chlad)

• Chlapcův kouzelný roh (Des Knaben Wunderhorn), pro hlas a klavír nebo orchestrální doprovod, (1888–1896), na texty ze stejnojmenné sbírky lidových písní od Clemense Brentana a Achima von Arnim.
  • první část: devět písní (1887-1890)
    Um schlimme Kinder artig zu machen, Ich ging mit Lust durch einen grünen Wald!, Aus! Aus!, Starke Einbildungskraft, Zu Straßburg auf der Schanz', Ablösung im Sommer, Scheiden und Meiden, Nicht Wiedersehen!, Selbstgefühl,
  • druhá část: patnáct písní (1892–1898)
    Der Schildwache Nachtlied, Verlorne Müh’!, Wer hat dies Liedlein erdacht?!, Das himmlische Leben, Trost im Unglück, Das irdische Leben, Urlicht, Des Antonius von Padua Fischpredigt, Rheinlegendchen, Es sungen drei Engel einen süßen Gesang, Lob des hohen Verstands, Lied des Verfolgten im Turm, Wo die schönen Trompeten blasen, Revelge, Der Tamboursg’sell.

• Rückertovy písně (Rückert Lieder), pět písní pro hlas, klavír nebo orchestrální doprovod na texty Rückertovy sbírky Östliche Rosen, (1901–1902):

1. Blicke mir nicht in die Lieder! (Nedívej se mi do mých písní, 14. červen 1901)

2. Ich atmet’ einen linden Duft (Vdechoval jsem lipovou vůni, červenec 1901)

3. Ich bin der Welt abhanden gekommen (Ztratil jsem se světu, 16. srpen 1901)

4. Um Mitternacht (O půlnoci, léto 1901)

5. Liebst du um Schönheit (Miluješ pro krásu?, srpen 1902); píseň je věnována manželce Almě.

Tiskem vyšly Rückertovy písně spolu se dvěma posledními písněmi z cyklu Chlapcův kouzelný roh pod názvem Sedm posledních písní (Sieben Lieder aus letzter Zeit).

• Písně o mrtvých dětech (Kindertotenlieder), pro střední hlas (mezzosoprán nebo baryton) a klavír nebo orchestr, (1901–1904) na texty Friedricha Rückerta, premiéra 29. leden 1905, Vídeň, dirigoval autor.

1. Nun will die Sonn' so hell aufgehn

2. Nun seh' ich wohl, warum so dunkle Flammen

3. Wenn dein Mütterlein tritt zur Tür herein

4. Oft denk' ich, sie sind nur ausgegangen

5. In diesem Wetter, in diesem Braus

Komorní hudba

• klavírní kvartet a-moll, (asi 1876-1877), 1. věta a fragment scherza, nedokončeno.

Reprezentativní nahrávky

• Gustav Mahler: 10 Symphonien, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, dirigent Rafael Kubelík; Deutsche Grammophon
• Gustav Mahler: 10 Symphonien, Das Lied von der Erde, Lieder eines fahrenden Gesellen, Des Knaben Wunderhorn, Rückert-Lieder · Kindertotenlieder; sólisté: Hendricks, Blegen, Zeumer, Wittek, Baltsa, Ludwig, Schmidt, Riegel, Prey, van Dam, Hampson, Popp, Schmidt, Fischer-Dieskau, King, Concertgebouw Orchestra, New York Philharmonic, Vídeňská filharmonie, dirigent Leonard Bernstein; Deutsche Grammophon
• Gustav Mahler - Symphonies, Ch. Ludwig - mezzosoprán, T. Moser - tenor, R. Novák - bas, W. Schöne - baryron, L. Márová - kontraalt, E. Randová - kontraalt, D. Šounová-Brouková - soprán, V. Soukupová - kontraalt, G. Beňačková - soprán, M. Hajóssyová - sopráno, I. Nielsen - soprán, Pražský rozhlasový sbor (sbormistr M. Malý), Pražský filharmonický sbor (sbormistr J. Veselka), Kühnův dětský sbor (sbormistr J. Chvála), Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann; 11 CD
• Karel Ančerl Gold Edition, Vol. 6 - Gustav Mahler: Symphony No. 1 in D major „Titan“; Supraphon, reedice 2002, CD

Zdroj: Wikipedia.org