Johann Georg Elser (4. ledna 1903, Hermaringen, Německo – 9. dubna 1945, Dachau, Německo) byl německý odpůrce nacismu, atentátník na Adolfa Hitlera z roku 1939.
Životopis
Narodil se v Hermaringenu. Jeho rodiče Ludwig Elser a Maria Müller, se vzali jeden rok po Georgově narození. V letech 1910-1917 navštěvoval základní školu v Königsbronnu, zde projevil svoje nadání v kreslení a v ručních pracích. Jeho otec byl rolník a vetešník a očekával, že mu po škole Georg pomůže, avšak ten se raději dal na učení ve slévárnách. Toho však musel po dvou letech zanechat ze zdravotních důvodů. Jeho zájem přešel na tesařinu, kterou se začal vyučovat do roku 1922. Své řemeslo uplatnil v Königsbronnu, Aalenu, Heidenheimu. V letech 1925-1929 pracoval jako hlídač v továrně na hodinky, kde se naučil vyrábět časovače. Od roku 1929 do 1932 pracoval opět jako truhlář ve Švýcarsku.
Poté se navrátil Königsbronnu, kde nějaký čas pracoval s rodiči. V těchto letech se stále více setkává s nacismem.
V roce 1930 se mu narodil syn Manfred. Avšak jeho matku, Mathildu Niedermann, si za ženu nevzal. Žili odděleně a on musel platit výživné.
Přestože volil komunistickou stranu, tvrdil, že komunisté dostatečně nebojují proti rozmáhající se nacistické ideologii v Evropě. Když nastala sudetská krize, nevěřil Hitlerovým provoláním o míru a rozhodl se, že hlava nacistické mašinérie musí být odstraněna. Rozhodl se proto, že umístí bombu do Měšťanského pivovaru v Mnichově a nechá ji vybuchnout během Hitlerova projevu k ... Celý text »
Johann Georg Elser (4. ledna 1903, Hermaringen, Německo – 9. dubna 1945, Dachau, Německo) byl německý odpůrce nacismu, atentátník na Adolfa Hitlera z roku 1939.
Životopis
Narodil se v Hermaringenu. Jeho rodiče Ludwig Elser a Maria Müller, se vzali jeden rok po Georgově narození. V letech 1910-1917 navštěvoval základní školu v Königsbronnu, zde projevil svoje nadání v kreslení a v ručních pracích. Jeho otec byl rolník a vetešník a očekával, že mu po škole Georg pomůže, avšak ten se raději dal na učení ve slévárnách. Toho však musel po dvou letech zanechat ze zdravotních důvodů. Jeho zájem přešel na tesařinu, kterou se začal vyučovat do roku 1922. Své řemeslo uplatnil v Königsbronnu, Aalenu, Heidenheimu. V letech 1925-1929 pracoval jako hlídač v továrně na hodinky, kde se naučil vyrábět časovače. Od roku 1929 do 1932 pracoval opět jako truhlář ve Švýcarsku.
Poté se navrátil Königsbronnu, kde nějaký čas pracoval s rodiči. V těchto letech se stále více setkává s nacismem.
V roce 1930 se mu narodil syn Manfred. Avšak jeho matku, Mathildu Niedermann, si za ženu nevzal. Žili odděleně a on musel platit výživné.
Přestože volil komunistickou stranu, tvrdil, že komunisté dostatečně nebojují proti rozmáhající se nacistické ideologii v Evropě. Když nastala sudetská krize, nevěřil Hitlerovým provoláním o míru a rozhodl se, že hlava nacistické mašinérie musí být odstraněna. Rozhodl se proto, že umístí bombu do Měšťanského pivovaru v Mnichově a nechá ji vybuchnout během Hitlerova projevu k výročí pivního puče.
Atentát na Hitlera
V listopadu 1938 přijel do Mnichova a sledoval zde Hitlerův projev k výročí puče v Měšťanském pivovaru. Zde zmapoval celou pivnici. Po projevu a následném průvodu odcestoval zpět. Díky poznatkům které získal, se rozhodl, že příští rok zabije při této příležitosti Hitlera pomocí bomby, umístěné do pilíře, který se nacházel za řečnickým pultem.
Následně u svých zaměstnavatelů potají nasbíral materiál, který potřeboval k sestrojení bomby, rozbušky, roznětky a zásobu střelného prachu. Počátkem srpna 1939 odcestoval a ubytoval se v Mnichově. Poté chodíval každý večer do Měšťanského pivovaru na večeři, schoval se v oddělení pro zaměstnance, kde setrval do doby, kdy se v pivnici nikdo nenacházel. Pak pracoval za svitu ruční svítilny až do rána, kdy v osm hodin ráno nastupovali první zaměstnanci. Poté vyklouzl zadním vchodem ven.
Tyto práce mu zabraly více jak měsíc. Vše naplánoval tak, aby časovač spustil bombu 8. listopadu 21:20, příbližně v polovině Hitlerova projevu. Führer však změnil své plány. Projev zkrátil a ukončil již kolem 21. hodiny. Poté spěchal na nádraží. Když bomla vybuchla, seděl již ve vlaku do Berlína. Výbuch měl za následek tři lidské životy a 57 zraněných. Hitlerovi se jako při dalších pokusech o atentát nic nestalo.
Když bomba vybuchla, byl Elser již v Kostnici, na hranicích se Švýcarskem. Dříve zde několik let žil, později, v době přípravy atentátu, zde provedl průzkum, zda-li je hranice střežena, avšak to ještě Evropa nebyla ve válce. Až nyní, kdy už bylo Německo ve válce, zde byla stráž, s čímž nepočítal. Na kraji města, nedaleko švýcarského Kreunzlingenu, ho zastavili dva němečtí strážní. Elser jim tvrdil, že jen někoho hledá, avšak byl předveden k výslechu, kde byl nucen ukázat obsah svých kapes. Protože měl u sebe kleště, pohlednici s obrázkem Měšťanského pivovaru, rozbušku a komunistický odznak, stal se podezřelým a byl zadržen. Poté co na strážnici došla zpráva o výbuchu v Mnichově, byl obviněn jako potenciální atentátník. Druhého dne ráno byl převezen do Mnichova.
Elser zapíral svůj čin po dobu pěti dnů. Až poté, co musel ukázat své kolena, na kterých měl po měsíční práci vkleče otlačeniny, se přiznal. Hitler, který se o tento případ osobně velice zajímal nechtěl uvěřit, že na celém atentátu pracoval jediný člověk bez pomocníků a spojenců. V podezření ze spolupráce byla především britská výzvědná služba. Proto musel Elser podstoupit různé mučení i hypnózu, aby to bylo dokázáno. Kromě toho mu byla dána možnost prokázat jeho tvrzení tím, že sestrojí stejný typ výbušniny zcela sám, což se mu povedlo.
Následně byl Elser převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde byl brán jako „zvláštní Hitlerův vězeň“, který měl posloužit v poválečném monstrprocesu jako svědek proti poraženým Britům, avšak koncem války se stával nadbytečným. V únoru byl převezen do koncentračního tábora v Dachau. Jak se blížila západní fronta, vydal Hitler rozkaz „zvláštního vězně“ Elsera a také admirála Canarise odstranit. 9. dubna 1945 byl Elser zastřelen důstojníkem SS. V tisku byla později zveřejněna zpráva, která uváděla, že zahynul v důsledku spojeneckého bombardování.
Naši nejlepší
V roce 2003 byl v německém pořadu Naši nejlepší vyhlášen na 97. místě.
8.listopadu 2009, v den 70.výročí atentátu byl Georgu Elserovi odhalen památník v Kostnici, na místě, kde byl zadržen při přechodu o překročení hranice do Švýcarska. [1]
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
