Federico Fellini

Federico Fellini [federiko felíny] (20. ledna 1920 Rimini – 31. října 1993 Řím) byl italský filmový režisér a scenárista.

Život

Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 (kterou musel opakovat) odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal svoji pozdější ženu Giuliettu Masinovou, kterou si v r. 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou (4. června 1944) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.

Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film „Řím – otevřené město“ (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil svůj první film, „Světla variété“.(s A. Lattuadou), ale úspěch měl až o čtyři roky později film „Silnice“. Přes odpor L. Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu Il bidone, natočil s pomocí Pier Paolo Pasoliniho „Cabiriiny noci“, která vzbudily ostrou kritiku, ale měly velký úspěch, podobně jako „Sladký život“ a další.

Dílo

Na jeho filmech je dobře patrná souvislost mezi neorealismem a existencialismem. Mezi Felliniho „dvorní herce“ patřili jeho manželka Giulietta Masina (s níž prožil 50 let) a Marcello Mastroianni. Častým spolupracovníkem je také hudební skladatel Nino Rota.

• Bílý šejk - Lo sceicco bianco, 1952
• Darmošlapové – I vitelloni, 1953
• Silnice – La strada , 1954
• Podvodník – Il bidone, 1955
• Cabiriiny noci – Le notti di Cabiria, 1957
• Sladký život – La dolce vita, 1960, tento film bývá označován jako Felliniho vrcholné dílo, jedná se o kritiku života římské společenské smetánky. Film byl po premiéře prostříhán, což napomohlo zájmu o tento film. Sladký život i přes kritiku církve a dalších významných skupin obyvatel byl roku 1960 na MFF v Cannes oceněn Zlatou palmou za film.
• Boccaccio '70 – 1962, Fellini režíroval povídku Le tentazioni del dottor Antonio, další povídky režírovali:
  • Vittorio De Sica: povídka La riffa
  • Mario Monicelli: povídka Renzo e Luciana
  • Luchino Visconti: povídka Il lavoro
• 8 a půl – 8½, 1963
• Giulietta a duchové - Giulietta degli spiriti, 1965
• Satyricon – 1969, dle zbytků dochované knihy starořímského satirika Petronia
• Roma - 1972
• Amarcord – 1973, film inspirovaný vzpomínkami na dětství v Rimini
• Casanova - Il Casanova di Federico Fellini, 1976
• Zkouška orchestru - Prova d'orchestra, 1978
• Město žen - La città delle donne, 1980
• A loď pluje - E la nave va, 1983
• Ginger a Fred - Ginger e Fred, 1986
• Hlas Měsíce - La voce della luna, 1990

Ocenění

Fellini získal pětkrát cenu Oscar za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získal „Zlatou palmu“ na festivalu v Cannes a roku 1990 japonskou cenu Praemium Imperiale za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získal „Stříbrnou stuhu“ italských filmových novinářů a pětkrát cenu „David di Donatello“ italské filmové akademie.

Zdroj: Wikipedia.org