Erich von Manstein

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, (24. listopadu 1887 v Berlíně – 10. června 1973) byl německý polní maršál, považovaný ze jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války.

Dětství

Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských (bude-li to chlapec) ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem.

Vojenská kariéra

V roce 1900 začala von Mansteinova vojenská kariéra u císařského sboru kadetů v Plönu. V roce 1906 vstoupil jako praporčík do třetího pruského pěšího gardového pluku. Z téhož pluku vzešel také pozdější prezident polní maršál Paul von Hindenburg a také poslední říšský kancléř výmarské republiky generál Kurt von Schleicher.

První světová válka

Válečnou akademii v Berlíně musel Manstein ukončit předčasně, když v srpnu 1914 vypukla 1. světová válka Von Manstein neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, ale již jako pobočník prokázal jak velké měl vojenské nadání. Účastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu.

V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loesch(†1966), kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti.

Druhá světová válka

Byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940 (tzv. Fall Gelb), během invaze do SSSR dobyl v roce 1942 „pevnost“ Sevastopol a posléze vedl obléhání Leningradu. Po obklíčení 6.armády generála Pauluse v Bitvě u Stalingradu byl v závěru roku 1942 jmenován velitelem Skupiny armád Don, posléze přejmenovanou na Skupiny armád Jih.

Jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy Rudé armády a osvobození 6.armády, obklíčené v prostoru Stalingradu. Toho však oslabená jižní část německé fronty nebyla schopná a tak byla v závěru ledna 1943 Paulusova 6.armáda zcela zničena a jednotky, které kapitulovaly, padly do ruského zajetí.

Mansteinovi se však podařilo do jisté míry stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků v prostoru Kavkazu a Kubáně. V průběhu zimy a jara 1943 řidil ústup německých jednotek před pokračující ruskou ofenzivou, přičemž vyklidil i důležité ukrajinské město Charkov. Vzápětí však dokázal využít chyby ruského velení a příliš roztaženého nepřítele porazil ve třetí bitvě o Charkov. Následná krátká protiofenziva vrátila německá vojska do výchozích pozic z jara 1942 - tedy na úroveň měst Orel, Bělgorod, Izjum a řeka Mius.

V létě 1943 vedl skupinu armád Jih v Bitvě v Kurském oblouku, avšak slibně se rozvíjející útok musel zastavit, z důvodu odvelení části německých sil do Itálie (kde se právě vylodili spojenci na Sicílii) a následkem sovětského útoku na řece Mius, nezbyly pro pokračování útoku síly.

Po této bitvě gradovaly jeho spory s Hitlerem a jeho příkazům držet pozice za každou cenu. Manstein stále častěji ostře kritizoval jeho zásahy do vedení válečných operací a obhajoval koncepci efektivní (elastické) mobilní obrany, která zabrání ztrátám jednotek v důsledku obklíčení a dokáže využít chyby nepřítele ve svůj prospěch.

Po dalším ústupu jeho Skupiny armád Jih od Dněpru přes západní Ukrajinu byl 30. března 1944 spolu s Ewaldem von Kleistem (velitelem Skupiny armád A) odvolán a poslán do předčasného důchodu.

Poválečné období

Po válce byl souzen pro válečné zločiny, v roce 1949 byl odsouzen na 18 let, ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po válce též sepsal své paměti - Ztracená vítězství.

Výroky

Některé jeho památné výroky

• „Pruští polní maršálové se nebouří.“
• „Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka.“
• „Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme.“
• „V první řadě jsem voják.“
• „My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu.“
• „Slezsko vždy rodilo vynikající vojáky.“

Výroky jiných o von Mansteinovi

• Erwin Rommel: „Von Manstein je geniální stratég. Obdivuji ho. Trpí však iluzemi.“
• Claus Schenk von Stauffenberg: „Ať Manstein namítal cokoli, nebyla to odpověď polního maršála.“
• Joseph Goebbels: „Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu.“
• Adolf Hitler: „Ten muž mi nesedí, ale něco umí.“

Povýšení & Vyznamenání

Data povýšení

• Fähnrich - 6. března 1906
• Leutnant - 27. leden 1907
• Oberleutnant - 19. červen 1914
• Hauptmann - 24. červenec 1915
• Major - únor 1928
• Oberstleutnant - 1. duben 1931
• Oberst - 1. prosinec 1933
• Generalmajor - 1. říjen 1936
• Generalleutnant - 1. duben 1938
• General der Infanterie - 1. červen 1940
• Generaloberst - 7. březen 1942
• Generalfeldmarschall - 1. červenec 1942

Vyznamenání

• Rytířský kříž železného kříže - 19. července, 1940
• Dubové ratolesti k rytířskému kříži (209.držitel) - 14. březen, 1943
• Meče k rytířskému kříži (59. držitel) - 30. března, 1944
• Domácí řád Hohenzollernů s meči - duben, 1918
• Pruský železný kříž I. třídy - 13. listopad, 1915
• Pruský železný kříž II. třídy - 5. říjen, 1914
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy - 21. září, 1939
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 16. září, 1939
• Odznak za zranění v černém - 1918
• Württembergský Fridrichův řád I. třídy s meči (První světová válka)
• Hamburgský hanzovní kříž (První světová válka)
• Kříž za věrnou službu vévodství Schaumburg-Lippe (První světová válka)
• Královský rumunský řád Michaela udatného II. třídy
• Královský rumunský řád Michaela udatného I. třídy
• Krymský štít ve zlatě - 1943
• Kříž cti
• Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. až do I. třídy
• Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 11. říjen, 1941; 12. říjen, 1941; 31. říjen, 1941; 19. květen, 1942; 20. květen, 1942; 2. červenec, 1942; 20. březen, 1943; 4. srpen, 1943

Fotografie

• [1]
• [2]
• [3]
• [4]
• [5]

Zdroj: Wikipedia.org