Emil Zátopek

Emil Zátopek (19. září 1922, Kopřivnice – 21. listopadu 2000, Praha) byl český atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.

Kariéra

Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0) a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, byl v cizině přezdíván „supící lokomotiva“.

Začátky

Narodil se do chudé rodiny jako šesté dítě. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. "Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo," vzpomíná Zátopek, který tehdy doběhl druhý na 100m trati. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů.

V roce 1944, tedy za pouhé čtyři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25.8 svůj vlastní rekord 14:50.2.

Závody

Poprvé vstoupil na mezinárodní atletické závodiště na LOH v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie.

Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na destikilometrové trati.

Na LOH 1952 v Helsinkách vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách tak překonal olympijské rekordy. Na pětikilometrové trati zvítězil po úporném boji v posledním kole (57.5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo, když předběhl i Christophera Chatawaye, který zakopl o obrubník dráhy a doběhl tedy jako druhý. Třetí medaili získal, když se na poslední chvíli rozhodl zúčastnit se také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé”. Čech tedy prostě zrychlil, Peters závod nedokončil a Zátopek nastolil nový olympijský rekord.

Svoji zlatou medaili z maratonu se pokusil obhájit v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Ze závodu v roce 1957 odstoupil.

Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný nebo česká lokomotiva. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Navíc trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo, a na sobě měl často těžké válečné kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech. Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.

Pozdější léta

Jako hrdina ve své vlasti se stal významnou osobou v Komunistické straně Československa. Díky sportovnímu vytížení se však v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru, se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V rámci dobové politiky podporoval demokratické křídlo strany a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic a za trest nucen pracovat v uranovém dole. 9. března 1990 Václav Havel Zátopka rehabilitoval. Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Praze v roce 2000 ve věku 78 let. V prosinci roku 2000 mu byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina.

Upřesnění: Emil Zátopek nebyl nucen pracovat v uranovém dole. Po nuceném odchodu z armády jej nikde nechtěli (nesměli) zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže 6 let jezdil po vlastech českých a hloubil studně. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři, Dana Zátopková mu sotva stačila přeprat prádlo. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu? Nicméně sám Emil Zátopek přiznal, že jednou byli pracovně i v uranovém dole.

Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda ČSOV a ČSTV Antonín Himl. Někteří sportovci, mezi nimi Emil Zátopek a Helena Fibingerová, také vyslovili obavy o bezpečnost sportovců v Los Angeles a rozhodnutí přivítali.

Osobní život

Zátopkova manželka Dana (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5km trati, a také stříbro na LOH 1960. Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že jeho vítězství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo”, Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”

Výroky

• „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“
• „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“
• „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.“
• „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“
• „Chvíli po vítězství: Bylo to ale nejhezčí vyčerpání, které jsem kdy cítil.“
• Na intervalovém tréninku: „Všichni mi říkali "Emile, ty jsi blázen!" Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali "Emile, ty jsi génius".“
• Když se ho ptali na jeho zmučený výraz během závodu, Emil řekl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“

Přehled úspěchů

Olympijské hry

Londýn 1948

• 5 000 m (2.)
• 10 000 m (1.)

Helsinky 1952

• 5 000 m (1.)
• 10 000 m (1.)
• maratón (1.)

Melbourne 1956

• maratón (6.)

Mistrovství Evropy

Oslo 1946

• 5 000 m (5.)

Brusel 1950

• 5 000 m (1.)
• 10 000 m (1.)

Bern 1954

• 5 000 m (3.)
• 10 000 m (1.)

Mistrovství republiky

• 5 000 m - 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1952, 1953, 1954 (1.)
• 10 000 m - 1952, 1953 (1.)
• kros - 1948, 1949, 1952, 1954, 1955 (1.)

Světové rekordy

Zdroj: Wikipedia.org