Édouard Manet byl jedním z nejvýznamnějších malířů impresionismu. Jeho díla Snídaně v trávě nebo Olympia dodnes fascinují milovníky umění po celém světě. A také milovníky žen. Na obou obrazech je vyo ...
Pohledný, okouzlující, přirozeně moudrý a nadaný, zámožný. Zdánlivě se zajímal především o lidské postavy, ale ve skutečnosti ho zajímal celý svět, zobrazený ve slunci i ve stínu, v prchavé chvíli pro ...
11.08.2012Médium: Pozitivní noviny – ilustrované čtení pro vaše potěšení
Immersive tour at Musée d’Orsay takes visitors back to 15 April 1874 – the moment that marked the movement’s birthIn a lush red-and-gold carpeted photographer’s studio in northern Paris, Pierre-August ...
Artist painted pet as present for Marguerite Lathuille, whose family has owned picture for last 140 yearsA previously unseen painting of a pet dog by Édouard Manet will be sold for the first time at a ...
ENGLAND While in London, don't miss the Courtauld Gallery and Édouard Manet's “A Bar at the Folies-Bergère." I could gaze at this barista all afternoon. The Courtauld is easy to find, has a good audio ...
Édouard Manet (23. ledna 1832 Paříž – 30. dubna 1883 Paříž) byl francouzský impresionistický malíř.
Život
Zasvětil celý svůj život umění, věřil ve své umělecké poslání. Proti mnohým jeho dílům se bouřlivě stavěli kritici i mnozí lidé. Studoval na gymnáziu, jeho otec z něj chtěl mít právníka. Matčin bratr však brzy rozpoznal jeho nadání, a tak Maneta doporučil na mimořádné hodiny kreslení přímo na gymnáziu. Strýc s ním často navštěvoval muzea a galerie a tak se učí umění starých mistrů. Miloval dílo Velázqueze, Tiziana, Delacroixe a Courbeta a z nich vyšel i v mnohých svých dílech. Později studoval u Coutura, ale odtamtud kvůli neshodám odešel, jeho mistr byl přesvědčen, že byl až příliš osobitý.
Na Salónu nebyl nikdy příliš pochopen. Například už u jeho prvního plátna, které nabídl Salónu, Piják absintu, mu bylo mnohé vytčeno, jediný z poroty, komu se líbilo, byl Delacroix. Avšak o dva roky později se jeho Španělský zpěvák dočká uznání. Od tohoto okamžiku se to bude stále střídat, občas jeho dílo skončí i na Salónu odmítnutých. Dokonce v roce 1867 v blízkosti Světové výstavy ve vlastním pavilonu prezentuje svá díla.
V necelých padesáti letech ho začaly trápit revmatické záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství zátiší a akvarelů. Rok před smrtí se konečně za dílo Bar ve Folies-Bergère dočkává všeobecného uznání. Těsně před smrtí ještě napsal dopis nepříznivě naladěnému kritikovi: „Neskrývám, že bych rá... Celý text »
Édouard Manet (23. ledna 1832 Paříž – 30. dubna 1883 Paříž) byl francouzský impresionistický malíř.
Život
Zasvětil celý svůj život umění, věřil ve své umělecké poslání. Proti mnohým jeho dílům se bouřlivě stavěli kritici i mnozí lidé. Studoval na gymnáziu, jeho otec z něj chtěl mít právníka. Matčin bratr však brzy rozpoznal jeho nadání, a tak Maneta doporučil na mimořádné hodiny kreslení přímo na gymnáziu. Strýc s ním často navštěvoval muzea a galerie a tak se učí umění starých mistrů. Miloval dílo Velázqueze, Tiziana, Delacroixe a Courbeta a z nich vyšel i v mnohých svých dílech. Později studoval u Coutura, ale odtamtud kvůli neshodám odešel, jeho mistr byl přesvědčen, že byl až příliš osobitý.
Na Salónu nebyl nikdy příliš pochopen. Například už u jeho prvního plátna, které nabídl Salónu, Piják absintu, mu bylo mnohé vytčeno, jediný z poroty, komu se líbilo, byl Delacroix. Avšak o dva roky později se jeho Španělský zpěvák dočká uznání. Od tohoto okamžiku se to bude stále střídat, občas jeho dílo skončí i na Salónu odmítnutých. Dokonce v roce 1867 v blízkosti Světové výstavy ve vlastním pavilonu prezentuje svá díla.
V necelých padesáti letech ho začaly trápit revmatické záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství zátiší a akvarelů. Rok před smrtí se konečně za dílo Bar ve Folies-Bergère dočkává všeobecného uznání. Těsně před smrtí ještě napsal dopis nepříznivě naladěnému kritikovi: „Neskrývám, že bych rád (ještě za svého života) přečetl o sobě lichotivý článek z vašeho pera, který napíšete zcela jistě po mé smrti.“
Dílo
Piják absintu – první obraz, který představil porotě Salónu, když mu bylo sedmadvacet let. Byla na něm vidět originální technika i styl. Již samotný námět působil v té době neobvykle. Šlo o reálné zachycení pijáka a ne pouze o alegorické ztvárnění. Barvu nanášel v širokých plochách.
Koncert v Tuileriích – zobrazení slavného místa setkání elegantní Paříže, kam i sám Manet rád chodil. V té době se znázornění publika a společnosti považovalo za druhořadé a vhodné pouze jako ilustrace do časopisů a reportáží. Obraz velice popudil veřejnost. Je zde zachycen nový způsob malby – neviditelný tah štětcem, odmítá dokonalou akademickou malbu, kde není důležité, zda koukáte na obraz zblízka nebo z dálky. Chtěl, aby lidé sledovali díla z dálky a zachovali si tak uctivý odstup místo toho, aby se netrpělivě někam hnali.
Snídaně v trávě – byla vystavena na Salóně odmítnutých. Sklidila velký výsměch publika a kritiky. Zachytil akt mladé krásné ženy u snídaně s dvěma pány v oblečení. Plocha obrazu není zamýšlena z pohledu perspektivy, ale jako kdyby se přibližovala k divákovi. Toto bude mít rozhodující vliv na Gauguina, Picassa, Cézanna a Matisse.
Olympie – opět ženský akt, je to malířský dialog k Tizianově Venuši Urbinské
Zastřelení císaře Maxmiliána – malířský dialog ke Goyově Popravě povstalců
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK
