Basileios Veliký

Svatý Basileios z Kaisareie, krátce Basil (v ruštině Vasil), zvaný též Veliký nebo Filosof (kolem 330 Kaisareia – 1. ledna 379 tamtéž) patří mezi nejvýznamnější řecké raně křesťanské teology 4. století, kteří jsou označováni jako kapadočtí otcové (vedle Basileia mezi ně patří též sv. Grégorios z Nazianzu a Basileiův bratr, sv. Grégorios z Nyssy). Kappadočtí otcové, kteří jsou řazeni mezi mladší církevní otce, významně prospěli k všeobecnému prosazení nikajského dogmatu o božské Trojici ve východní církvi (proti arianismu) a díky svému klasickému vzdělání je zpřístupnili přijatelnější literární a rétorickou formou. Východní i západní církev jej uctívá jako svatého.

Život

Basileios se narodil v zámožné křesťanské rodině v kappadocké Kaisareji (dnes Kayzeri v Turecku), jeho dědeček byl křesťanský mučedník. Čtyři z jeho devíti sourozenců byli v církevních službách: řeholnice Macrina a Petr, Naucratius a Řehoř z Nyssy, kteří se stali biskupy. Vzdělání získal na athénské Akademii, kde byl jeho spolužákem pozdější císař Julián, který lpěl na pohanském náboženství, kvůli čemuž od Křesťanů dostal přízvisko Apostata (=odpadlík). V Akademii se spřátelil s Grégoriem z Nazianzu, později se k nim připojil ještě Basileiův mladší bratr Grégorios. Mezi jejich učitele patřil například slavný rétor Libanios, který nebyl křesťan a vzýval helénistické ideály, takže se později přiklonil na stranu císaře Juliána Apostaty.

Po návratu do Kappadokie někdy kolem roku 355 Basileios působil jako právník a vyučoval rétoriku. Brzy se však rozhodl pro asketický život mnicha. Navštívil proto poustevníky a mnišské komunity v Sýrii, Palestině, Mezopotámii a Egyptě, aby se seznámil s jejich životem. Po návratu kolem roku 358 založil na rodinných statcích v Arnesi v Pontu klášter, kde žil i jeho bratr Petr; nedaleko vznikl také klášter ženský, kde žila jeho ovdovělá matka a sestra. Pro obyvatele těchto klášterů sepsal ve dvou verzích řeholi, dnes nazývanou podle něj Basilovou či basiliánskou (obšírnější a stručnější pravidla mnišského života), která se stala základem východního řeckého mnišství. Žádné jiné řehole na východě (v byzantské říši) již nevznikly, došlo pouze k doplnění basiliánské řehole, která je platná dodnes. Basileios propagoval umírněnou askezi, život v klášteře kladl nad poustevnictví. Odůvodňoval to tím, že v klášteře lze projevit nejen lásku k Bohu, ale také k bližnímu (služba lásky - někteří asketi pokládali léčení za praxi neslučitelnou s vírou v Boha, ale Basileios ji prosazoval a zdůvodňoval). Neodděloval příkře mnišskou askezi od požadavků, které měl dodržovat každý křesťan. Do kláštera byly přijímány také děti na výchovu a vzdělávání. Když dospěly, mohly se samy rozhodnout, zda odejdou či setrvají.

Zápas s ariánstvím

Roku 360 se zúčastnil Prvního koncilu v Konstantinopoli, kde zastával nikájské stanovisko postatné shody, nejen podobnosti mezi Božskými osobami (řecky homoúsios proti homoioúsios). Tento zdánlivě malicherný spor měl ve skutečnosti vážné politické důsledky. Ariánská „podobnost“ znamenala totiž také podřízenost Božího Syna, Krista a s ním i církve Bohu Otci, jehož jménem vládl panovník. Roku 365 se Basileios na pozvání biskupa a historika Eusebia z Cesareje usadil v Kaisareji, byl vysvěcen na kněze a řadu let se věnoval církevní správě, hlavně boji proti ariánství. V této věci spolupracoval s alexandrijským biskupem Athanasiem a žádal o pomoc i papeže Damasia, ale k opozici vůči císaři ho nepřiměl. Po Eusebiově smrti byl Basileios roku 370 zvolen biskupem v Kaisareji.

Basileios kritizoval ariánství císaře Valenta. Musel kvůli tomu snášet pronásledování, ale časem si vydobyl respekt i u císaře. Od císaře byl dokonce obdarován statky v okolí Kaisareie, na nichž založil rozsáhlé dobročinné zařízení, tzv. Basilias, chudobinec, útulek a nemocnici, kde zbožní křesťané, zvláště ženy, osobně pečovaly o chudé a nemocné.

Význam

Basileios byl vynikající spisovatel, kazatel a teolog. Vyznal se v astronomii, matematice, lékařství i historii, což znamená, že zvládl téměř všechny tehdejší obory vědy. Pro jeho literární činnost je typická jasná argumentace a precizní líčení. Byl také horlivý kazatel a řečník, čímž si získával přízeň jak prostých tak i vzdělaných lidí. Ve východních církvích patří mezi nejvíce uctívané světce, v katolické církvi je jedním z církevních učitelů a otců. Jedna z forem byzantské liturgie nese jeho jméno jako Liturgie sv. Basilia.

Spisy

• Pět knih proti Eunomiovi (kolem 364)
• O Duchu svatém (kolem 375)
• O stvoření světa v šesti dnech
• Homilie na Žalmy
• Etika
• O víře
• Asketika
• kratší a delší mnišský řád
• přes 300 zachovaných listů

Zdroj: Wikipedia.org