Alfredo di Stéfano Laulhé je bývalý argentinsko-španělský fotbalista a trenér, dvojnásobný vítěz zlatého míče. Svá nejslavnější léta prožil ve španělském klubu Real Madrid, kde v současnosti zastává funkci čestného předsedy.
Hráčská kariéra
River Plate
Alfredo di Stéfano debutoval v argentinské lize jako sedmnáctiletý v roce 1943, ale z počátku se příliš neprosazoval. Nastupoval pouze za rezervní tým a v roce 1946 byl poslán na hostování do konkurenčního CA Huracán. Po jedné sezoně se však vrátil zpět a začal zářit. Vyhrál svůj druhý titul, na tomto se však podílel 27 brankami a stal se králem střelců. Navíc s národním týmem triumfoval i na mistrovství Jižní Ameriky, kde se stal opět nejlepším střelcem. Hráči v Argentině však začali stávkovat kvůli zasahování presidenta Peróna do fotbalu a di Stéfano poté, stejně jako několik dalších, emigroval do Kolumbie, která v té době zažívala zlatá léta díky vývozu ropy.
Millonairos
Alfreda si vybral nejbohatší kolumbijský klub CD Millonairos, s nímž vyhrál čtyřikrát nejvyšší soutěž a přidal i úspěch v poháru. Navíc se stal dvakrát nejlepším střelcem. Navíc kolumbijští zbohatlíci začali krachovat, což zapříčinilo hromadný útěk fotbalistů z místních klubů.
Real Madrid
Di Stéfano tak podruhé měnil občanství. Tentokrát se stěhoval do Evropy, konkrétně do Španělska, kde se o jeho služby ucházely FC Barcelona a Real Madrid. S katalánským velkoklubem už měl podepsanou smlouvu, kterou však Španělská fotbalová federace neuznala, kvůli ... Celý text »
Alfredo di Stéfano Laulhé je bývalý argentinsko-španělský fotbalista a trenér, dvojnásobný vítěz zlatého míče. Svá nejslavnější léta prožil ve španělském klubu Real Madrid, kde v současnosti zastává funkci čestného předsedy.
Hráčská kariéra
River Plate
Alfredo di Stéfano debutoval v argentinské lize jako sedmnáctiletý v roce 1943, ale z počátku se příliš neprosazoval. Nastupoval pouze za rezervní tým a v roce 1946 byl poslán na hostování do konkurenčního CA Huracán. Po jedné sezoně se však vrátil zpět a začal zářit. Vyhrál svůj druhý titul, na tomto se však podílel 27 brankami a stal se králem střelců. Navíc s národním týmem triumfoval i na mistrovství Jižní Ameriky, kde se stal opět nejlepším střelcem. Hráči v Argentině však začali stávkovat kvůli zasahování presidenta Peróna do fotbalu a di Stéfano poté, stejně jako několik dalších, emigroval do Kolumbie, která v té době zažívala zlatá léta díky vývozu ropy.
Millonairos
Alfreda si vybral nejbohatší kolumbijský klub CD Millonairos, s nímž vyhrál čtyřikrát nejvyšší soutěž a přidal i úspěch v poháru. Navíc se stal dvakrát nejlepším střelcem. Navíc kolumbijští zbohatlíci začali krachovat, což zapříčinilo hromadný útěk fotbalistů z místních klubů.
Real Madrid
Di Stéfano tak podruhé měnil občanství. Tentokrát se stěhoval do Evropy, konkrétně do Španělska, kde se o jeho služby ucházely FC Barcelona a Real Madrid. S katalánským velkoklubem už měl podepsanou smlouvu, kterou však Španělská fotbalová federace neuznala, kvůli nejasnostem kolem di Stéfanovo působením v Kolumbii. Do hry se tedy vložil tehdejší president Realu Santiago Bernabéu. Kvůli vyjednávání di Stéfana se dvěma různými kluby dokonce Španělská fotbalová federace zakázala působení zahraničních hráčů ve španělské lize. Situace kolem hvězdného Argentince dospěla tak daleko, že byla domluveno, že v následujících čtyřech sezonách bude střídavě působit v Barceloně i v Realu. To vyvolalo vlnu nevole mezi fanoušky Barcy, a proto její vedení rezignovalo (údajně pod nátlakem vlády generála Franca) na další námluvy s di Stéfanem, který tak měl volnou cestu do Realu.
Di Stéfano se hned po svém příchodu stal tahounem mužstva a to nejen gólovým. Vše se točilo kolem něj, což neuneslo několik tehdejších hráčů a z klubu raději odešli. Spolu s Ferencem Puskásem, jenž do týmu přišel v roce 1958 vytvořil údernou útočnou dvojici, která se stala se symbolem nejslavnější éry Realu, kterému se právě v době jejich působení začalo přezdívat Bílý balet, když dokázal vyhrát prvních pět ročníků Poháru mistrů evropských zemí. Celkem v barvách Realu vstřelil 307 gólů, z toho 216 ligových.
Svou hráčskou kariéru ukončil v Espanyolu Barcelona, kam odešel z Realu ve 38 letech.
Reprezentace
Za svou rodnou Argentinu nastoupil pouze v šesti utkáních na vítězném Copa América v roce 1947, kde se stal nejlepším střelcem. Po emigraci do Kolumbie odehrál kvůli omezením FIFA za svou novou vlast poute čtyři utkání. Za Španělsko odehrál 31 utkání, v nichž vstřelil 23 gólů. Nikdy se nezúčastnil závěrečného turnaje mistrovství světa ani mistrovství Evropy.
Úspěchy
Klubové
- 2x vítěz argentinské ligy (1945, 1947)
- 4x vítěz kolumbijské ligy (1949, 1951, 1952, 1953)
- 1x vítěz kolumbijského poháru (1953)
- 8x vítěz španělské ligy (1954, 1955, 1957, 1958, 1961, 1962, 1963, 1964)
- 1x vítěz Copa del Rey (1962)
- 5x vítěz ligy mistrů (1956, 1957, 1958, 1959, 1960)
- 1x vítěz interkontinentálního poháru (1960)
Reprezentační
- 1x vítěz Copa América (1947)
Individuální ocenění
- 2x Zlatý míč (1957, 1959)
- 1x nejlepší střelec argentinské ligy (1947)
- 2x nejlepší střelec kolumbijské ligy (1951, 1952)
- 5x nejlepší střelec španělské ligy (1954, 1956, 1957, 1958, 1959)
- 2x nejlepší střelec ligy misrů (1958, 1962)
- 1x nejlepší střelec Copa América (1947)
- člen FIFA 100
Trenérské úspěchy
[editovat] Boca Juniors
- 1x vítěz argentinské ligy (1969)
[editovat] River Plate
- 1x vítěz argentinské ligy (1981)
[editovat] Valencia CF
- 1x vítěz španělské ligy (1970/71)
- 1x vítěz Poháru vítězů pohárů (1979/80)
[editovat] Real Madrid
- 1x vítěz španělského superpoháru (1990)
Portály: Fotbal
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
