Montserrat Caballé

Maria de Montserrat Viviana Concepción Caballé i Folc (* 12. dubna 1933, Barcelona, Španělsko) je katalánsko-španělská pěvkyně, jedna z nejznámějších a nejobdivovanějších operních zpěvaček 20. století (koloraturní soprán). Je známa svou hlasovou technikou a interpretacemi belcantového repertoáru.

Životopis

Studovala 12 let na Hudební konzervatoři v Barceloně, kterou ukončila v roce 1954 zlatou medailí. Jejími učiteli byli Eugenia Kemmeny, Conchita Badía a Napoleone Annovazzi.

V roce 1955 stála poprvé na operní scéně Teatro Fortuny v malém městě Reusu (poblíž Tarragony) v titulní roli La Serva Padrona (Služka paní) Giovanni Battista Pergolesiho.

Poté se stala členkou souboru Městského divadla v Basileji, kde měla 17. listopadu 1956 svůj operní debut mimo rodné Španělsko rolí Mimi v opeře La Bohème, kromě toho účinkovala v mnoha skvělých rolích, včetně Toscy Giacomo Pucciniho, Aidy Giuseppe Verdiho či Salome Richarda Strausse.

V angažmá v Opeře v Brémách v letech 1960-1961 se specializovala na role bel canta. V roce 1962 se vrátila do Barcelony a debutovala v Liceu s Arabellou. V roce 1964 se provdala za tenora Bernabé Martího.

Lze říci, že první mezinárodní úspěch Montserrat Caballé byl v roce 1965, když 15. dubna zastoupila Marilyn Horne, která pro indispozici nemohla zpívat v koncertní verzi opery Lucrezia Borgia v Carnegie Hall v NewYorku; její interpretace vzbudila senzaci a proslavila ji v operním světě. V jednom newyorském deníku se objevil titulek: «Callas + Tebaldi = Caballé».

Poté, v tomtéž roce, zpívala na Festivalu v Glyndebourne a v Metropolitní opeře v roli Markétky v opeře Faust Charlese Gounoda. V roce 1972 debutovala v milánské La Scale v opeře Norma Vincenza Belliniho a v roli Violetty v londýnské Královské opeře . V roce 1980 interpretovala Semiramis od Rossiniho na Festival v Aix-en-Provence.

V roce 1982 získala Medalla de Oro de la Generalidad de Cataluña (Zlatou medaili katalánské autonomní vlády) a v roce 1988 el Premio Nacional de Música de España (Španělskou národní cenu hudby), v tomto období - roky 1987, 1988 - spolupracovala s Freddiem Mercurym.

V roce 1994 se stala Vyslankyní dobré vůle UNESCO. V rámci této činnosti založila nadaci, pomáhající dětem - obětem válek.

Ztvárnila více než osmdesát operních rolí, od oper barokních k dílům Verdiho, Wagnera či Richarda Strausse. Interpretovala role tak rozdílné jako je Norma, Salomé, Violeta, la Marschallin, Semiramis nebo Isolda; šíře jejího repertoáru je zachycena na mnoha nahrávkách (studiové nahrávky představují na třicet kompletních oper a přes padesát recitálů; nezapomenutelná je Violetta nahraná v RCA společně s Carlo Bergonzim). V jejím repertoáru se objevují i lidové španělské písně. Nezapomenutelným se stalo její společné album s Freddiem Mercurym Barcelona, jehož titulní píseň zazněla i na zahájení Olympijských her v Barceloně v roce 1992.

Její hlas je nezapomenutelný pro svou čistotu, přesnost a sílu. Je obdivovaná pro svůj dramatický výraz a interpretační schopnosti, mnohem více však pro excelentní techniku, hlasové zabarvení a nádherná pianissima; tím vším se vrací k velkým tradicím Bel canta.

V roce 2003 na zakončení kariéry uskutečnila šňůru koncertů v Německu.

Hodně času věnovala pomoci mladým začínajícím zpěvákům, m. j. stála u zrodu kariéry José Carrerase, který poté po řadu let byl jejím partnerem na scéně. Její žákyní byla i její dcera, Montserrat Martí.

V červnu roku 2008 podpořila Manifest pro jednotný jazyk (el Manifiesto por la Lengua Común), kontroverzní iniciativu jisté části kultury, která vidí diskriminaci španělštiny ve prospěch katalánštiny v Katalánsku.

Zdroj: Wikipedia.org