Felix Mendelssohn

Jakob Ludwig Felix Mendelssohn-Bartholdy (3. února 1809, Hamburk – 4. listopadu 1847, Lipsko) byl jeden z nejvýznamnějších německých romantických hudebních skladatelů.

Život

Mládí

Mendelssohn se narodil v Hamburku jako syn židovského bankéře Abrahama Mendelssohna a Ley Salomonové z rodiny Itzigů, jeho dědečkem byl významný filozof Moses Mendelssohn. Abraham se ale židovské víry chtěl vzdát, jeho děti nejdříve vůbec nebyly vychovávány v náboženském duchu, nakonec byly v roce 1816 pokřtěny jako luteráni (Abraham a Lea se nechali pokřtít až v roce 1822). Jméno Bartholdy přijal Felix Mendelssohn po svém strýci Jakobovi, který ho zakoupil a sám ho užíval.

V roce 1812 se rodina přestěhovala do Berlína, rodiče se snažili svým čtyřem dětem (Felix, Paul, Fanny a Rebecka) dát co nejlepší vzdělání. Fanny Mendelssohnová (později Fanny Hanselová) se stala známou klavíristkou a sama i komponovala; otec Abraham si původně myslel, že právě ona má z jeho dětí největší hudební nadání. V té době se ale nepovažovalo za vhodné, aby žena nastoupila kariéru profesionálního hudebníka, proto zůstala jen amatérskou hudebnicí.

Mendelssohn, podobně jako Mozart, byl ve své době označován za zázračné dítě. První klavírní lekce mu dávala jeho matka, od sedmi let ho začala učit Marie Bigotová v Paříži. Od svých osmi let začal v Berlíně studoval skladbu u Carla Friedricha Zeltera. Své první významnější hudební dílo – klavírní kvartet, složil ve třinácti letech. Felix později začal studovat skladbu u skladatele a klavírního virtuóza Ignaze Moschelesa, který se ve svém deníku svěřil, že ho prakticky již neměl čemu naučit. Moscheles a Mendelssohn se později stali kolegy a blízkými přáteli.

Skladby mladého Mendelssohna byly nejprve přednášeny soukromým orchestrem pro zámožné přátele jeho rodičů. Své první symfonie napsal již v období mezi 12. a 14. rokem života, tato díla byla ale dlouhou dobu prakticky ignorována, i dnes se na koncertech hrají jen zřídka. První dobře přijatou Symfonii op. 11 C dur napsal v patnácti letech. O rok později zkomponoval Smyčcový oktet Es dur, první dílo, v němž se již naplno projevil jeho hudební génius. Tento oktet spolu s ouverturou k Shakespearově hře Sen noci svatojánské, kterou napsal o rok později, jsou jeho nejznámější raná díla. Další hudbu pro tuto hru složil 16 let poté, včetně známého Svatebního pochodu. V roce 1827 měla premiéru jeho pátá opera Die Hochzeit des Camacho, toto představení bylo zároveň posledním za jeho života. Tento neúspěch ho odradil od komponování dalších oper (později ale ještě napsal tři), později plánoval napsat operu na motivy Shakespearovy hry Bouře, ale tento plán zavrhl.

Dospělost

Mezi lety 1826 a 1829 studoval Mendelssohn v Berlíně estetiku, právě v této době se rozhodl, že se v životě bude živit hudbou.

Roku 1829 Mendelssohn odcestoval do Velké Británie, kde ho Ignaz Moscheles představil vlivným hudebním kruhům. Mendelssohn tam zažíval veliké úspěchy, dirigoval a hrál na mnoha veřejných i soukromých koncertech. Při následujících návštěvách Británie se setkal s královnou Viktorií a jejím hudbymilovným manželem princem Albertem, oba se záhy stali jeho obdivovateli. V průběhu svého života navštívil Británii celkem desetkrát, na základně inspirace z cest po této zemi napsal dvě významná díla: Fingal’s Cave (známější pod názvem Hebridy) a Skotskou symfonii (Symfonii č. 3).

Po smrti Zeltera se Mendelssohn neúspěšně ucházel o místo dirigenta Sing-Akademie zu Berlin; v roce 1835 byl vybrán jako dirigent Gewandhausorchesteru v Lipsku. Mendelssohn zůstal po zbytek života v Lipsku, kde založil Lipskou konzervatoř a přemluvil Ignaze Moschelese a Roberta Schumanna, aby se spolu s ním stali profesory.

V posledních letech života měl Mendelssohn značně podlomené zdraví, které se ještě zhoršilo důsledkem přepracování a nervových stresů – hluboce jím otřásla smrt jeho sestry Fanny v květnu 1847. Mendelssohn zemřel listopadu téhož roku poté, co prodělal sérii srdečních infarktů. Jeho smrtí byli zarmouceni lidé po celém Německu i v dalších zemích, zejména ve Velké Británii, kde byl dlouhou dobu velice populární. Je pohřben na berlínském hřbitově Dreifaltigkeitsfriedhof.

Osobní život

Mendelssohnův život probíhal bez větších osobních zvratů. Manželství s Cécile Jeanrenaud (svatba se konala v březnu 1837) bylo velmi šťastné a z jejich svazku vzešlo pět dětí: Carl, Marie, Paul, Felix a Lilli. Mendelssohn byl velice dobrý malíř, své dopisy někdy doplňoval humornými ilustracemi.

Mendelssohn byl mimo hudby také vzdělaný v umění, literatuře, jazycích a filozofii. Hovořil anglicky, italsky a latinsky a zajímal se o klasickou literaturu.

Znovuobjevení Bacha a Schuberta

Mendelssohn byl hluboce ovlivněn hudbou J. S. Bacha. Jeho prateta Sarah Levy, rozená Itzigová, byla žákyně Bachova syna Wilhelma Friedemanna Bacha a podporovala vdovu po jeho dalším synovi, Carlu Philippu Emanuelu Bachovi. Za svůj život nashromáždila mnoho Bachových rukopisů. Jeho hudbu, která na přelomu 18. a 19. století upadla do relativního zapomnění, velice obdivoval Mendelssohnův učitel Zelter. V roce 1829 v Berlíně Mendelssohn za Zelterova přispění nazkoušel a dirigoval Bachovy Matoušovy pašije. Mimořádný úspěch tohoto představení (prvního od Bachovy smrti v roce 1750) byl důležitým krokem ke vzkříšení Bachovy hudby v Německu i v celé Evropě.

Mendelssohn se také zajímal o hudbu Franze Schuberta. 21. března 1839, více než deset let po autorově smrti, dirigoval v Lipsku premiéru jeho osmé symfonie.

Hodnocení Mendelssohna

V průběhu 19. století se objevily pokusy redukovat Mendelssohnův příspěvek evropské hudbě. Tři roky po jeho smrti vydal Richard Wagner pamflet Das Judenthum in der Musik, kde kritizoval židovské skladatele včetně Mendelssohna (v německé veřejnosti tehdy sklidil jen minimální ohlas, později byl využit za nacistického režimu – tehdy byl často zdůrazňován Mendelssohnův židovský původ, hraní jeho skladeb bylo zakazováno a jeho sochy bořeny).

Mimo Německo dosáhl Mendelssohn obrovské popularity zvláště ve Velké Británii; dodnes zůstává oblíbeným autorem klasické hudby, velice často se hraje zejména jeho Houslový koncert e moll, Italská symfonie nebo již zmíněný Svatební pochod.

Nejdůležitější díla

Kompletní seznam Mendelssohnových děl (v angličtině) je k dispozici zde.

Mendelssohn složil celkem 121 děl, za jeho života jich bylo vytištěno 72.

• Symfonie:
  • 12 smyčcových symfonií (bez opusových čísel), 1821-1823
  • Symfonie č. 1 c moll (op. 11), 1824
  • Symfonie č. 2 B dur Chvalozpěv (op. 52), 1840
  • Symfonie č. 3 a moll Skotská (op. 56), 1842; 1. věta (info), 2. věta (info), 3. věta (info), 4. věta (info)
  • Symfonie č. 4 A dur Italská (op. 90), 1833
  • Symfonie č. 5 d moll Reformační (op. 107), 1832
• Koncerty:
  • Houslový koncert e moll (op. 64), 1844; 1. věta (info), 2. věta (info), 3. věta (info)
  • Klavírní koncerty (g moll op. 25 a d moll op. 40) 1831, 1837
  • Koncert pro housle a klavír d moll (bez opusového čísla), 1823
• Ouvertury:
  • Sen noci svatojánské (op. 21), 1826
  • Pohádka o krásné Meluzíně (op. 32), 1833
  • Hebridy (op. 26), 1832
  • Klid, moře a šťastná plavba (op. 27), 1828
  • Ruy Blas (op. 95), 1839
• Oratoria:
  • Paulus (op. 36), 1836
  • Eliáš (op. 70), 1846
• Opery:
  • Die beiden Neffen oder Der Onkel aus Boston (bez opusového čísla), 1823
  • Die Hochzeit des Camacho (op. 10), 1825
• Komorní hudba:
  • Smyčcové kvartety: Es dur (op. 12) 1829, a moll (op. 13) 1827, D dur (op. 44/1) 1838, e moll (op. 44/2) 1837, Es dur (op. 44/3) 1838 a f moll (op. 80) 1847
  • Smyčcový oktet (op. 20), 1825
  • Sonáta pro housle F dur (bez opusového čísla), 1838
  • Sonáta pro violu C dur (bez opusového čísla), 1824
  • Sonáta pro violoncello B dur (op. 45), 1838 a D dur (op. 58), 1842/43
• Klavírní hudba:
  • Charakterstücke (op. 7), 1827
  • Preludia a fugy
  • Variace
  • Sonáty
  • Etudy
  • Capriccia
  • Písně beze slov (Lieder ohne Worte) (1829 – 1845), nejznámější Frühlingslied op. 62/2 a Jägerlied op. 19b/3
• 6 varhanních sonát
• Moteta: Herr, nun lässest du deinen Diener (op. 69), Richte mich, Gott (op. 78)
• Kantáty, např. Vom Himmel hoch (bez opusového čísla)

Zdroj: Wikipedia.org