Carl Philipp Emanuel Bach

Žánry: německá , instruentální , klasická , barokní , skladatel

Popis interpreta Carl Philipp Emanuel Bach Upravit životopis

Carl Philipp Emanuel Bach (8. březen 1714, Výmar, Německo - 14. prosinec 1788, Hamburg) , druhý nejstarší syn Johanna Sebastiana Bacha, proslul jako cembalista, skladatel a pedagog.

Život

Prošel důkladným kontrapunktickým školením u svého otce. Jeho další tvůrčí dráha však přinesla odklon od barokního směru k novému hudebnímu myšlení raného klasicismu. Nicméně seriózní, myšlenkově hluboký umělecký projev jeho otce zůstal i jemu vlastní a projevil se v jeho tvorbě osobitou výrazovou hloubkou. Bach působil nejprve ve službách pruského krále jako cembalista, v roce 1767 však přesídlil do Hamburku, kde převzal po Telemannovi úřad městského hudebního ředitele. Stal se čelnou osobností hudebního života tohoto svobodného města, přátelil se s významnými německými básníky a dalšími umělci. Jako jeden z prvních v Německu organizoval veřejné koncerty.

Tvorba

Největší význam má jeho instrumentální tvorba - orchestrální symfonie, klavírní sonáty, triové sonáty a smyčcové kvartety. Nejrozsáhlejší je ovšem Bachova tvorba pro sólový klavír (cembalo), zvláště klavírní sonáty, jichž napsal na 200; v nich dospěl nejen k pozoruhodné úrovni nástrojové sazby, nýbrž i k vývojovému pokroku v oblasti hudebného výrazu nového slohu: stal se charakteristickým představitelem tendence Sturm und Drang, projevující se obzvláště intenzitou výrazu zejména v polohách vášnivých a citově vypjatých, které předznamenaly v období raného klasicismu situaci označovanou též jako romantická krize. K dosažení vysokého stupně výrazové intenzity jsou u Bacha zapojeny všechny složky hudební řeči - osobitou formulací témat počínaje a jejich harmonickým výkladem i nástrojovou stylizací konče. Objevují se i programní názvy, které mají blíže specifikovat vlastní hudební obsah díla. Svým pojetím klavírní sonáty ovlivnil řadu dalších skladatelů včetně Josepha Haydna a W. A. Mozarta. Ve vokálním oboru je autorem oratorií a velkého počtu chrámových skladeb, písní, árií a ód s duchovním i světským obsahem. Je také autorem jednoho z nejvýznamnějších pramenů o předklasické hudební interpretaci a estetice Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen (Studie o pravém umění klavírní hry). První díl tohoto spisu byl vydán v r. 1753, druhý v r.1762.