Začít spolu (film)

Snímek Kristiny Vlachové dokumentuje v rozmezí pěti let příběh rokycanských Rómů - od jejich pokusů začlenit se do většinové společnosti, které režisérka...
Více textu

Snímek Kristiny Vlachové dokumentuje v rozmezí pěti let příběh rokycanských Rómů - od jejich pokusů začlenit se do většinové společnosti, které režisérka zaznamenávala v roce 1996, přes krátké zmapování jejich exodu do Velké Británie (to s pomocí televizní mapy) až k současnosti, ve které se před lety natočené záběry a fotografie prolínají s výpověďmi o osudu těch, kteří jsou na nich zachyceni. Vlachová v závěru svého filmu znovu prochází Rokycany, vyptává se na ty, které kdysi natáčela, lidé se probírají zvětšenými fotografiemi, některé tváře poznávají a vyprávějí. Na začátku filmu vypadá vše slibně. Místní starosta si pochvaluje, jak funguje spolupráce mezi městem a rómskou komunitou, kterou bude během celého filmu reprezentovat především rodina Giňových. Začít spolu je název projektu, určeného pro rómské děti. Jde o speciální školu, která má děti připravit na vstup do standardního vzdělávacího systému, aby nekončily, jak se stalo takřka samozřejmým jevem, ve zvláštních školách. Cítíme jistou naději a především energii - jak ze strany učitelů a asistentů, tak především ze strany rómské komunity i radnice. Režisérka nechává mluvit děti i jejich rodiče. Ale mluví i bývalý starosta, připomíná problémy se zničenými domy, které Romové obývají. Záběry vytlučených bytů jdou proti slovům rómských aktivistů. Zároveň se ukazuje, že v komunální politice je problém místních Rómů vysokou kartou: v možnosti dokázat na nich tvrdou ruku roste paradoxně jejich politický význam. Ten ilustruje i léta se vlekoucí spor místního hostinského s Rómy, kteří jej opakovaně žalují za to, že je odmítá obsluhovat (tzv. Blahoutova kauza). Natočené uliční hádky přerušuje televizní intermezzo. Intonace televizních zpráv pomáhá zpřehlednit dva roky trvající pokusy právě rokycanských Rómů uchytit se ve Velké Británii, přesněji řečeno, zprávy reprezentují mediální otisk jejich odchodu. Ostrované je ale vnímají jako ekonomickou a nikoli politickou emigraci a začínají je vracet zpět. Jen v roce 1999 odešlo z Rokycan více než 400 Rómů. Mnozí se musejí vrátit, městské byty ale prodali. Krize pokračuje. Režisérka se do Rokycan vrací a znovu a trpělivě hledá. Jejím dokumentem se také prolíná historický exkurz, vyprávějící o rómském bloudění, o jejich tristním osudu během druhé světové války, o pokusu násilně je začlenit do socialistické společnosti, kdy se likvidovaly jejich přirozené komunity na Slovensku a jejich obyvatelé byli plnými vlaky naváženi do nově vystavěných sídlišť daleko v Čechách - jenže ty byly po válce, po odsunu Němců a po komunistickém převratu samy v duchovním kolapsu, neschopny přijmout a sžít se s přicházejícími Rómy. Už historie upozorňuje na jejich nízkou vzdělanost a chronickou nezaměstnanost, na pocit nezařaditelnosti, který často vede až na kriminální okraj. Připomíná, že jsou to především lidé cesty - jako by jenom v ní byla jejich naděje. (oficiální text distributora)
Méně textu