Raskolnikov: jeho zločin a jeho trest (divadelní záznam)

Představení Raskolnikov: jeho zločin a jeho trest zahájilo svou premiérou v roce 2003 čtyřdílný cyklus divadelních adaptací vrcholných děl F. M....
Více textu

Představení Raskolnikov: jeho zločin a jeho trest zahájilo svou premiérou v roce 2003 čtyřdílný cyklus divadelních adaptací vrcholných děl F. M. Dostojevského. Vladimír Morávek jej nazval Sto roků kobry a věnoval P. Scherhauferovi, jedné z klíčových režisérských osobností českého divadla.

Dostojevskij napsal Zločin a trest v německém Wiesbadenu mezi červencem 1865 a únorem 1866. Myšlenku na napsání románu měl však již od poloviny 50. let, kdy se vrátil z vězení a vyhnanství v Omsku. Po odpykání trestu Dostojevskij mění radikálně své názory a je přesvědčen, že násilná revoluce nemůže být řešením, protože násilí plodí zlo a zlo páchané ve jménu dobra se nakonec obrátí proti svému původci. Takto bývá často interpretován Zločin a trest.

Sám autor o tom píše v dopise nakladateli: "Je to psychologický záznam o jednom zločinu. Děje se v současnosti, v letošním roce. Mladý člověk, vyloučený z řad posluchačů univerzity, maloměšťáckého původu, žijící v krajní nouzi, z lehkomyslnosti, z názorové rozkolísanosti podlehl některým podivným nedonošeným idejím, které se vznášejí ve vzduchu, a rozhodl se jedním rázem zbavit své hanebné situace. Rozhodl se zabít jednu stařenu, která půjčuje peníze na procenta. Je hloupá, hluchá, nemocná, lakomá, bere židovská procenta, je zlá a utiskuje jiný život tím, že u sebe mučí jako služku svou mladší sestru. "Není k ničemu", "Proč jen žije?", "Je vůbec nějak užitečná?" - Tyto otázky matou mladého muže. Rozhodne se ji zabít a okrást s úmyslem zařídit šťastný život své matce a sestře, dokončit studia, odjet za hranice a potom být po celý život čestným, pevným, neúchylným při plnění "humánní povinnosti k lidstvu", čímž se pochopitelně "smyje zločin", pokud se dá vůbec nazvat zločinem čin spáchaný na stařeně hluché, hloupé, zlé a nemocné, která neví k čemu žije na světě, a která by možná tak jako tak za nějaký měsíc umřela."

Inscenačnímu týmu Vladimíra Morávka (dramatizace Luboš Balák, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Kamila Polívková, hudba Petr Hromádka) a hereckému souboru se mimořádně zdařilo přenést na jeviště jak příběh s téměř detektivní zápletkou, tak vnitřní svět Dostojevského postav.

Z hereckých výkonů jistě zaujme Petr Jeništa v titulní roli - televizní kamera zprostředkovává jeho herectví v detailu, který je divadelnímu divákovi většinou odepřen.

Režie televizního záznamu se opět ujal režisér inscenace Vladimír Morávek s osvědčeným televizním štábem - hlavním kameramanem Jiřím Kovářem, střihačem Jiřím Mikulou a zvukařem Ladislavem Ježkem. Díky spolupráci Divadla Husa na provázku a brněnského studia ČT se podařil nebývalý počin - zaznamenat pro televizní archiv i pro divadelní badatele celou tetralogii Sto roků kobry, která je předznamenává Morávkovu éru v Huse na provázku. (oficiální text distributora)
Méně textu