Patrice Chéreau: Body of Work (film)

Polodokumentárny film o předním francouzském divadelním režisérovi Patrice Chéreauovi. Film mimo samotnou osobnost režiséra zachycuje i jeho práci během...
Více textu

Polodokumentárny film o předním francouzském divadelním režisérovi Patrice Chéreauovi. Film mimo samotnou osobnost režiséra zachycuje i jeho práci během příprav divadelního představení "Lucio Silla" v La Scale, setkání se studenty herectví i natáčení filmu "Adieu Bonaparte", ve kterém Patrice Chéreau hrál samotného Bonaparta. Patrice Chéreau ochází z umělecké rodiny (oba rodiče byli malíři) a již na střední škole sestavil svou první divadelní skupinu, v níž sám vytvářel dekorace i kostýmy a ujímal se rovněž režie. Roku 1966 se stal ředitelem divadla v Sar-touville a v tradici 60. let předváděl zejména politická představení. Když divadlo roku 1969 zkrachovalo, Chéreau odjel do Itálie a poté do Marseille, kde režíroval Richarda II., v němž zároveň ztělesnil hlavní roli. Po řadě dalších, většinou velmi subjektivně pojatých divadelních inscenací (klasická díla V. Huga, Moliěra, W. Shakespeara, H. Ibsena) a oper (G. Rossini, R. Wagner, J. Offenbach, W. A. Mozart) natočil roku 1974 svůj první film, psychologický thriller Tělo orchideje. Velmi emocionálně pojatou hlavní postavu - bohatou dědičku, jež má být prohlášena za šílenou - v něm ztělesnila Charlotte Ramplingová. Na pozvání dirigenta Pierra Bouleze se o dva roky později v Bay-reuthu ujal režie Wagnerovy tetralogie. Jeho druhý snímek, drama bývalé příslušnice protifašistického odboje Judith Therpauveová (1978) se Simoně Signoretovou v hlavní roli, sledoval boj za záchranu provinčních novin. V následujících letech se Chéreau věnoval zároveň divadelní režii (stal se ředitelem divadla v Nanterre) i filmu (Poraněný člověkbyl promítán v Cannes v roce 1983). Po moderní adaptaci Čechovovy hry Pla-tonov nazvané Hotel de France (1986) si Chéreau přízeň širokého publika získal historickým snímkem Královna Margot(1994) s Isabelle Adjaniovou, Danielem Auteuilem a Jean-Huguesem Angladem v hlavních rolích. Po něm se ale vrátil znovu k autorské výpovědi prostřednictvím filmu Ti, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem (1998). Intimita je pak jeho největším úspěchem u kritiky: snímek obdržel hlavní cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 2001. (oficiální text distributora)
Méně textu